Český jazyk

Slovanskézápadní východní jižníčeština ruština srbochorvatštinaslovenština běloruština slovinštinapolština ukrajinština makedonštinalužická srbština bulharština Románskéšpanělštinaportugalštinaitalštinafrancouzštinarétorománštinarumunština Germánskéněmčinaangličtinadánštinašvédštinanorštinaislandštinaholandštinavlámština Keltskévelštinairština Pobaltskélitevštinalotyština Samostatně stojícífinštinaalbánštinamaďarštinaestonština

Společným jazykem Slovanů byla praslovanština → v období 2 000 př. n. l. – 600 n. l.Praslovanštinou se mluvilo na území dnešní Ukrajiny, v 6. století začali Slované pronikat na Západ, Východ a Jih....

1. spisovné útvary → spisovný jazyk – celonárodně závazný útvar národního jazyka, který se používá na oficiální úrovni → hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny 2. nespisovné útvary → z hlediska zeměpisného –...

Substantiva = názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, činností, dějů= plnovýznamový slovní druh– ukazujeme na ně ten, ta, to– ve větě plní funkci podmětu nebo předmětu Dělení:• konkrétní – názvy osob, zvířat a věcí označují...

Adjektiva Deklinace = skloňováníGradace = stupňování = vyjadřují vlastnosti podstatných jmen– ve větě plní funkci přívlastku nebo přísudku jmenného se sponou Určujeme u nich:– pád– číslo– rod– druh – vzorV pádě, čísle a rodě...

Pronomina = zastupují podstatná nebo přídavná jména, nebo na ně ukazují– ve větě jsou podmětem nebo předmětem Určujeme u nich:– pád– číslo– rod– druh– vzor Druh a vzor:→ osobní – já, ty, on, ona,...

Numerália = vyjadřují počet nebo pořadí– ve větě plní nejčastěji funkci shodného přívlastku Základní rozdělení číslovek:→ určitá – pět, pátý, paterý, pětkrát→ neurčitá – několik, mnoho, několikrát Určujeme u nich:– pád– číslo– rod– druh...

Verba– vyjadřují děj, činnost, změnu stavu– ve větě jsou přísudkem , předmětem, podmětem– určujeme : osoba, číslo čas, způsob, rod, vid, třída, vzor Dělíme na slovesa: → plnovýznamová→ pomocná – jmenná se sponou –...

Příslovce (adverbia)Vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupeň vlastností, a nebo míru předmětu. Ve větě jsou nejčastěji příslovečným určením. Podle významu rozlišujeme příslovce:→ místa (nahoře, dole, vlevo) – práme se kde, kudy, odkud, kam…..→ času (kdy,...

– slovní zásobu zkoumá lexikologie– jádro slovní zásoby jsou termíny, kterými nazýváme ty nejběžnější stavy. Aktivně ji ovládá každý. Ostatní slovní zásoba je proměnlivá. Slovní zásoba→ pasivní – rozumíme termínům, ale nepoužíváme je→ aktivní...