4. Útvary českého národního jazyka
1. spisovné útvary → spisovný jazyk – celonárodně závazný útvar národního jazyka, který se
používá na oficiální úrovni
→ hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny
2. nespisovné útvary → z hlediska zeměpisného – nářečí česká, středomoravská,
východomoravská, slezská
– nad nimi je obecná čeština = interdialekt –
nadnářeční útvar, nespisovný jazyk, který vznikl stíráním rozdílu mezi jednotlivými nářečími. Zachovává jen jejich základní rysy společné pro větší území. Vznikla na základě středočeského nářečí, je rozšířená na většině našeho území. Proniká do literatury, filmu, médií, vyvíjí tlak na spisovný jazyk.
→ z hlediska sociálního – profesní mluva (lékaři, myslivci, železničáři)
– slang (lidé se stejnými zájmy, studenti)
– argot (mluva lidí na okraji společnosti, zloději)
