12. Slovní zásoba a její rozvrstvení

– slovní zásobu zkoumá lexikologie
– jádro slovní zásoby jsou termíny, kterými nazýváme ty nejběžnější stavy. Aktivně ji ovládá
každý. Ostatní slovní zásoba je proměnlivá.

Slovní zásoba
→ pasivní – rozumíme termínům, ale nepoužíváme je
→ aktivní – běžně používané termíny

Slovo tvoří skupina hlásek, výjimečně 1 hláska.

Pojmenování
→ jednoslovná – pouze 1 slovo (niť, pes)
→ víceslovná – označujeme 1 skutečnost více slovy (lední hokej, šicí stroj)
→ frazeologické pojmenování – př. I mistr tesař se někdy utne, Kouká jako kdyby spadl z višně.

Slovná zásoba obsahuje slova:
→ neutrální, která použije kdokoli v jakékoli situaci (stůl, vlasy, jíst, umývat), citově neutrální
→ příznaková, která mají nějaké zvláštní zabarvení, zabarvením nebo příznakem může být
nespisovnost, ze spisovných slov jsou:
– hovorová slova – koukat, holka
– knižní výrazy – udatný/chrabrý, azur, luna, blankyt
– odborné termíny
– historická slova – zanikla skutečnost kterou pojmenovávali (staré zbraně,
povolání)
– archaismy – slova zanikla, byla nahrazena novým slovem
– neologismy – slova která nejsou v češtině ještě zakotvená, uvědomujeme si
cizí původ (laser)
– citově zabarvená – kladně (eufenismus) – zdrobněliny, dětská slova, zjemněná
slova (př. umřel – skonal, zesnul)
– záporně (disfenismus) – hroznou skutečnost říká ještě
hruběji (př. umřel – zdechnul,
zkapal)