Negace měšťackého světa na přelomu 19. a 20. stol

15. Negace měšťackého světa
na přelomu 19. a 20. stol

1. Charakteristika doby

Ke konci 19. století dochází ve společnosti k prudké změně, zrychluje se životní tempo, roste napětí, neshody a kritická pozornost ke každodenní realitě.
Toto vše se samozřejmě odráží i v literatuře.Spisovatelé vyjadřují svůj odpor ke společnosti, její morálce a vkusu, zdůrazňují svobodu jedince (individualismus), prosazují nové estetické normy, jako např. rozmanitost stylů, směrů a žánrů.

2. Nové umělecké směry konce 19. století

Impresionismus
z latiny, impressio = dojem
představiteli tohoto uměleckého směru byli francouzští malíři Claude Monet, Auguste Renoir, Edgar Degas (klód mone, ogyst renoár, edgar dega )
hlavní znaky v malířství:
jasné barvy
vystižení bezprostředního dojmu, nálady (hra světel a stínů)
bez pevných kontur, vše jako by rozmazané
hlavní znaky v literatuře:
sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, okamžité nálady
neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie), potlačení rozumové části
převažuje lyrika, zvláště přírodní, v oblibě je také lyrizace prózy, tedy stírání rozdílů mezi poezií a prózou
představiteli tohoto směru v literatuře byli Paul Verlaine, Antonín Sova, Fráňa Šrámek

Symbolismus
vznikl ve Francii jako reakce na realismus, naturalismus i impresionismus
pro tento směr je charakteristické vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování, abstraktní nebo skryté představy
symbolisté kladou důraz na hudebnost verše. Verše působí podmanivě, básník se snaží posluchači vsugerovat svůj pocit.
představiteli toho směru byli Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud, Otokar Březina

Dekadence
tento směr vznikl ve Francii z francouzského slova décadence (dekadáns) = úpadek
autoři si libují v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovrhují životem, mají pocity rozkladu a smrti. Proto unikají ve svých představách z reálného světa, který jim připadá nedokonalý, těsný, do světa snů, k mystice.
představiteli dekadence byli Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Oscar Wilde, Karel Hlaváček

3. Moderní umělecké směry konce 19. století ve světové literatuře

OSCAR WILDE
(oskar wajld)
anglický dramatik, básník, prozaik
je autorem jediného románu Obraz Doriana Graye
jediným cílem života hlavního hrdiny je krása a rozkoš
psal též moderní autorské pohádky, např. pohádková sbírka Šťastný princ a jiné pohádky
proslavil se především jako autor divadelních her, např. komedie Jak je důležité míti Filipa

Francouzští prokletí básní
autoři, kteří žili ve Francii, bouřili se proti společnosti, provokovali ji svým výstředním, bohémským způsobem životem, společnost jim to odplácela
žili bohémským životem (alkohol, drogy), doplatili na to svým životem
moderní poezii obohatili o nové výrazové prostředky, psali o svých pocitech a prožitcích zcela otevřeně a bez zábran.
Patří sem Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Jean Arthur Rimbaud
za svého předchůdce pokládali francouzského renesančního básníka Francoise Villona

CHARLES BAUDELAIRE
(čárls bodlér)
básník, překladatel a kritik, jako první přeložil z angličtiny a zároveň pro Evropu objevil E. A. Poea
jako první se zabýval problematikou drog
je autorem lyrické sbírky Květy zla
tato sbírka způsobila skandál, protože pobuřovala otevřenou výpovědí básníka, který neskrývá před čtenářem svůj milostný život. Je to lyrická intimní výpověď.
autor hledá krásu tam, kde jiní vidí zlo, ošklivost, např. báseň Zdechlina – autor nachází krásu v rozkladu a hnilobě. Všude ve sbírce můžeme vnímat smrt.

PAUL VERLAINE
(pól verlén)
byl přítelem Arthura Rimbauda, se kterým se toulal Evropou, ale nakonec byl za jeho postřelení uvězněn (milenecká hádka)

JEAN ARTHUR RIMBAUD
(žán artur rembó)
dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15 – 19 letech, pak se mu poezie dokonale zprotivila, přesto však výrazně ovlivnil tvorbu Verlaina, ale i moderní evropské poezie
zvláštní postavení v jeho tvorbě má rozsáhlá snová báseň Opilý koráb
autor zobrazuje sebe symbolicky jako loď, která bloudí po moři, tedy v poezii

4. Krize české spol. a nástup nové generace

Ke konci 19. století vystupuje mladá generace, která si říká Česká moderna.
Program České moderny:
1. individualismus – každý z autorů má právo na osobité pojetí tvorby, netvořili všichni podle jednotné šablony
2. rozchod s vládnoucí politikou, polemické srážky s představiteli politiky – toto byl jediný prvek, který je všechny spojoval
3. odlišnost od předchozí generace – všichni ostře kritizovali realisty a lumírovce, neznávali jejich tvorbu, velmi obdivovali Jana Nerudu a Karla Havlíčka

Členové – Antonín Sova, Otokar Březina, Vilém Mrštík a další
Skupina České moderny ale neměla dlouhého trvání, spisovatelé byli velmi různorodí, bez jednotného uměleckého programu, nic je v podstatě nespojovalo a jen rozchod s vládnoucí politikou byl velmi slabým pojítkem.

5. Charakteristika tvorby starší generace

Druhou skupinou bylo ryze dekadentní seskupení autorů kolem časopisu Moderní revue, jejímž nejvýznamnějším členem byl Karel Hlaváček.
Program autorů Moderní revue:
1. individualismus – u této skupiny ovšem vedl až k přílišné zvláštnosti, odtrženosti od života, čímž se jejich poezie často stávala nesrozumitelnou
2. subjektivismus – byli necitliví k sociálním otázkám, příliš zahledění do sebe, vyjadřovali odpor k lidu, uznávali jen osobnost člověka a jeho nitro
3. nálady smutku, únavy, deprese, nemoci až perverze
Česká dekadentní skupina kolem Moderní revue byla kritikou odmítaná, kritikové tvrdili, že je nepůvodní, vyumělkovaná, nesrozumitelná.
ANTONÍN SOVA
ve svých básnických sbírkách z konce 19. století se silně přiklání k impresionismu
říká se mu též „básník české krajiny“, protože svou poezií opěvuje rodný kraj – jižní Čechy a vůbec celou českou krajinu
pro jeho impresionistické období jsou charakteristické 2 sbírky:

Květy intimních nálad
sbírka přírodní lyriky
obsahová stránka je zatlačena do pozadí, básně jsou neurčité, jsou zde vyjádřeny pocity hmatové, sluchové i zrakové
v popředí je nálada a zachycení okamžiku
např. báseň Poledne u obory

Poledne u obory

V polosnění u potoka u schýlených větví břízy
ležím, hledím, kterak listím šípy slunce travou mizí,
nad hlavou bzuk hmyzu roste a zas hasne, mdlí a ztichá,
skalní vrabec krouží vzduchem, tráva v bahně louky vzdychá.
Ostřejší jsou světla, stíny zmizely, i drobné stopy
v luční stezce křivolaké ve své zlato slunce topí.
V oboře stín srn se kmitl, v doubí naslouchavě stanul,
z hloubi lesním tichým echem sekyr zvuk jak vítr svanul.
Zas to chvíli naříkalo, povídalo, zaplakalo …
Polední co kolébavka slunce skráň mi ovívalo,
konejšivá tráva chladná plaše hnula svými trsy,
zvlnila se, rozčeřila, jako ve snu dívčí prsy …
Z mého kraje
opět sbírka přírodní lyriky
opěvuje jižní Čechy
např. básně Rybníky, Olše

od počátku 20. století se Sovova lyrika mění, autor je ovlivněn symbolismem
opouští lyriku přírodní, přiklání se k milostné a osobní, poezie je smutnější, autor se cítí osamocen
pro toto symbolistické období je charakteristická sbírka:

Ještě jednou se vrátíme
Básník zápasí s osamocením – např. báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
Je to lyrika milostná, intimní, autor vyjadřuje hořkost nad uplynulým mládím

OTOKAR BŘEZINA
byl netypičtějším představitelem českého symbolismu
jeho literární činnost zabírá krátké období – 5 básnických sbírek za šest let, pak se odmlčel
dnes platí za autora těžce srozumitelného, používá příliš obrazných pojmenování z oblasti náboženství – sám byl věřící
do svého kruhu ho chtěli přiřadit i katoličtí básníci, ale on odmítal, věřil sice v existenci jakési nadpozemské skutečnosti, ale nikoli přímo v Boha
ve svých sbírkách překonával osobní krize, pocity osamocení, smutku ze smrti matky

Dílo:
sbírka Tajemné dálky
obsahuje např. báseň Moje matka
z básně čiší osamělost, smrtí matky pro něj život ztratil smysl
sbírka Svítání na západě
titul je tzv. oxymoron = spojení protikladů
západ je pro básníka symbolem smrti, tvrdí však, že na západě mu svítá, tzn. že smrt je pro něj vykoupení a otevírá mu cestu k novému životu
obsahuje báseň Tys nešla
téma je neurčité, básník někoho očekává – možná matku, možná ženu, možná smrt
pesimisticky laděné
sbírka Ruce
název symbolizuje spojení všech lidí s vesmírem

VILÉM MRŠTÍK
vliv impresionismu se projevil v románu Pohádka máje
dějová složka je zatlačena do pozadí, jednoduchá zápletka
vyjádření pocitů, nálad, zachycení okamžiku
hlavní postavy:
Ríša – student, lehkovážný, hýřivý život, nezodpovědný
Helenka – venkovská dívka, citlivá, půvabná, čistá
Ríša přijíždí na prázdniny na venkov, zamiluje se do Helenky. Pohádají se a Ríša se vrací do Prahy. Uvědomí si, že Helenku opravdu miluje, vrací se zpět a ožení se s ní.

KAREL HLAVÁČEK
představitel české dekadence
člen skupiny kolem Moderní revue
platil ve své době za nejasného a těžce stravitelného básníka
je autorem 2 básnických sbírek
Pozdě k ránu
kniha byla kritikou charakterizována jako „výkřiky z mříží blázince“
autor líčí dobu na přelomu mezi dnem a nocí
přírodní jevy odrážejí jeho nitro – melancholie, zmar
Mstivá kantiléna
objevují se motivy gézů a jejich odboj proti Španělům, povstání bylo krutě potlačeno
gézové = zchudlí potomci holandských rytířů
pocity smutku a úzkosti

jeho poezie vyplývala z pocitů osamocenosti, bolestně prožíval svou chudobu a marnost tento stav nějak změnit. Snažil se utíkat do světa fantazie, proto je jeho poezie snová a těžce pochopitelná.

6. Generace protispolečenských buřičů

Velmi významnou literární skupinou byli tzv. anarchističtí buřiči. Spojovalo je odmítání autority státu, veřejně vyjadřovali své protivládní postoje, což některé přivedlo až do vězení – např. S. K. Neumanna. Později šli každý po své vlastní umělecké cestě.
Patřili sem – Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, Karel Toman, S. K. Neumann, Petr Bezruč.

VIKTOR DYK

1. POEZIE
k anarchismu řadíme jednu z nejúchvatnějších balad české literatury
Milá sedmi loupežníků

příběh dívky, milé sedmi loupežníků, která je milovala, ale nemohla se smířit s jejich řemeslem a zabíjením a zradila je, loupežníci pak byli pověšeni
2. PRÓZA
z prozaických děl stojí za povšimnutí jen novela Krysař
čerpal ze staré německé pověsti
příběh o krysaři, který zachránil město Hammeln před krysami svou píšťalou, ale nedostal sjednanou odměnu. Proto zavedl zvukem své píšťaly všechny obyvatele městečka do propasti – pomstil se jim za jejich lakotu a falešnou morálku. Přežili jen dva – nemluvně a blázen. Novela má symbolický význam = oslavuje vše, co popírá rozum – dítě ho ještě nemá, blázen už ho ztratil, proto přežili.
3. DRAMA
látku z doby španělské renesance použil v symbolistické hře
Zmoudření dona Quijota
tragický příběh o neřešitelném rozporu mezi snem a skutečností, don Quijote ztrácí všechny své iluze, které o životě měl = zmoudří, toto zmoudření ho ale zabíjí, don Quijote „umírá“, protože ztratil smysl života
hra má symbolický ráz = každý člověk by si měl uchovat své sny a tužby, pokud je ztratí, ztrácí pro něj život smysl, už nemá o co usilovat
touto hrou chtěl autor vzdát hold bouřícím se jedincům = donkichotský zápas za ideál, za sen

FRÁŇA ŠRÁMEK
básník, prozaik, dramatik
tvorba ovlivněna impresionismem a vitalismem, zachycuje pocity, nálady a touhy mladých lidí, dějová složka zatlačována do pozadí
1. POEZIE
nejznámější je básnická sbírka Splav
obsahuje milostnou lyriku, vyjadřuje vztah člověka k přírodě, k radostem života
např. báseň Splav
2. PRÓZA
nejzajímavějším je román Stříbrný vítr
příběh dospívajícího studenta Jana Ratkina, který se střetává se světem dospělých, kteří ho nechápou – s tyranským otcem, stejně tyranskými a nechápajícími profesory na gymnáziu. Zklamáním končí i jeho chlapecká a čistá láska k povrchní a rozmarné dívce. V závěru knihy se z pošetilého chlapce stává muž.
je to lyrický román – zachycuje sny, touhy, citovou atmosféru
stříbrný vítr = symbol věčného mládí, touhy a naděje
3. DRAMA
velmi ovlivněno zvláště impresionismem, např. Měsíc nad řekou
na abiturientský večírek se sjíždějí bývalí studenti gymnázia. Syn a dcera dvou spolužáků se při této příležitosti setkají a prožijí spolu noc v povídání. Vilík zpočátku předstírá povrchnost, ale zapůsobí na něj nálada okamžiku – měsíc nad řekou – a pocítí silnou náklonnost ke Slávce. Slávka ale už rezignovala, rozloučila se s mládím (27 let) i se sny o štěstí. Tato krásná chvíle končí návratem do reálného života – abiturientský večírek skončil.

KAREL TOMAN
jeho tvorba vrcholí básnickou sbírkou Měsíce
obsahuje 12 básní na každý měsíc v roce, oslavuje přírodu a domov
např. báseň Září, která je spojena se svátkem sv. Václava

STANISLAV KOSTKA NEUMANN
vysoce působivé jsou jeho sbírky milostné a přírodní lyriky, z nichž nejlepší je Kniha lesů, vod a strání

PETR BEZRUČ
autor básnické sbírky Slezské písně
oblast Těšínska, Ostravska, Opavy, Beskyd
sbírka básní epických a lyrických
autor poukazuje na národní a sociální útisk slezského lidu, vyzývá ke vzpouře a doufá v úspěch
ve sbírce je obsažena lyrika společenská, přírodní, intimní, nejznámější jsou sociální balady
jazyk – nářeční prvky (lašská slova – kopalna, robit, vráz), vliv polštiny
autor jako poutník prochází krajem, sleduje osudy lidí, stává se mluvčím slezského lidu, tzv. lidovým bardem

Sociální balada = lyrickoepická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem všímající se sociálních otázek

1. Sociální balady:
Maryčka Magdonova – tragický příběh dívky, která ztratila oba rodiče a musí se starat o své sourozence; přistižena v panském lese při sbírání dřeva, zatčena,vedena do Frydku, skončila život sebevraždou skokem do Ostravice.
Kantor Halfar – příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, dohnán společností k sebevraždě – oběsil se na jabloni.
Ironie – konečně dostal místo za hřbitovní zdí.

2. Společenská lyrika
– vystupuje proti odnárodňování = popolšťování a poněmčování
na jedné straně ukazuje postavy vykořisťovatelů – uhlobaroni a jejich pomahači = polský kostel, německá škola, odrodilci, lichváři a krčmáři
×
na druhé straně poukazuje na bídu chudých = havíři, beskydští horalé, ovdovělé ženy, sirotci
Bernard Žár – stydí se za rodnou řeč, zavrhne i matku, která mluví jen česky. Nakonec Bernard Žár onemocní, zemře a jeho matka se pak na pohřbu jediná modlí česky. Autor zde kritizuje odrodilství, odnárodňování – tzn. popolšťování a poněmčování.
Ostrava – o těžké práci horníka, který vyzývá ke vzpouře

OSTRAVA – zkráceno (Slezské písně)

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.

Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce
z krve mé a z mého potu.

Všichni vy na Slezské,všichni vy, dím,
nech je vám Petr neb Pavel,
mějž prs kryt krunýřem ocelovým,
tisícům k útoku zavel;

všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!

70.000 – vystupuje proti odnárodňování