Baroko a Klasicismus 17. století

5. Baroko a Klasicismus

17. století
období válek a nejistot ( 30ti letá válka 1618-1648)- 30tiletá válka – zvrátila filosofii, náboženství – krok zpátky
nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, proto pocity marnosti, pomíjivosti světa, atd.
růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka
v 17.století- náboženská lyrika (Adam Michna z Otradovic)

 1. BAROKO A JEHO ZNAKY

perla nepravidelného tvaru
nedůvěra v rozum, absolutizace víry
odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
naturalistická konkrétnost – pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti
monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost, vnitřní napětí
snaha kontrastu – dramatičnost( krutý ďábel x milostivý Bůh, zlo x dobro, hrůzy válek x nadpozemský ráj, chudoba člověka x nádhera chrámů)
nad rozumem vítězí fantazie a víra

Baroko v Čechách :
1620 – bitva na Bílé hoře, porážka husitů, výrazné místo zaujímá církev, zvláště jezuitský řád.
1621 – poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí.
1627 – 1628 – Obnovené zřízení zemské : jediným uznávaným náboženstvím je katolické, ti, kdo vy-znávali jinou víru se buď museli své víry vzdát, nebo emigrovat.
Utužení feudalismu – poddaní “připsáni“ hroudě, robota. Kulturní poměry – nejhlubší úpadek (jezuité pálí knihy). Staví se nové chámy. Vedle oficiální, převážně náboženské literatury se rozvíjí lidová slo-vesnost.
 Lidová slovesnost :
Je odrazem myšlenek, citů a nálad lidu, autor je neznámý, často jde o výtvor kolektivní, či nadaného jedince z lidu.
1. drobné folklorní útvary – přísloví, pořekadla, aj – jde o zhuštěnou moudrost lidu; písně – nejvíce je písní milostných, v době baroka vznikají písně robotní.
Lidová balada – Osiřelo dítě
Balada je lyricko-epická skladba s pochmurným dějem a zpravidla tragickým koncem. Vyznačuje se dramatičností, spádem děje a uplatněním dialogu.
2. pohádky – vítězí dobro nad zlem, vyjadřují touhu po spravedlnosti, poznat cizí kraje.
pověsti – historicky pravdivé jádro je opředeno smyšleným dějem.
3. Lidové drama – vánoční a velikonoční hry + loutkové hry – Matěj Kopecký.

Pololidová tvorba :
1. kramářská (jarmareční) píseň
Byla oblíbena od konce 16. do poloviny 19. století. Zpívala se hlavně o jarmarcích, jejími zpěváky byli kramáři, kteří rozdávali divákům texty písní vytištěné na letácích a vyrobené obvykle dřevorytem. Jen v Čechách je registrováno přes 30 000 písní. Tyto písně mívaly mnoho strof, opěvovaly nějakou aktuál-ní záležitost (politickou, vojenskou, společenskou, zvláště různé pohromy, války, povodně, loupežnické přepady, vraždy či jiné hrůzostrašné historky. Byly zpívány za doprovodu flašinetu a zpěvák, nebo jeho pomocník ukazovali hůlkou jednotlivé výjevy na obrázcích, jejichž seriál byl vyvěšen na zdi. Kramář-skou píseň uplatnili i Voskovec s Werichem např. ve hře Golem.

2. interludia
Jedná se o krátké frašky – zesměšňují sedláka a jeho hubatou ženu.

V architektuře:
kostely, chrámy, měšťácké domy(štíty)
křivky, vlnění, oblouky, kopule (nic rovného)
mohutnost, velkolepost, vynikající akustika
vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy
morové sloupy na náměstích
Kryštof a Kilián Dienzenhofové ( Loreta, chrám sv. Milkuláše), Jan Santini

V Sochařství:
Sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta
Matyáš Braun (sochy neřesti a ctnosti na Kusku)
Ferdinand Brokoff

Malířství:
šerosvit (kontrast světla a stínu)
vlámský rytíř Rubens
holandský Rembrant
český Karel Škréta (portréty)
Petr Brandl (oltáře)

Hudba
varhanní hra, opera – J.S.Bach, G.F.Handel, J.Mysliveček – předchůdci Mozarta
chrámové skladby J.J.Ryby

Literatura:
aktualizace typických středověkých žánrů – legenda, duchovní píseň, epos, traktát, alegorie symbolů
náboženské motivy – drama, lyrika, emblematika(typická pro Baroko), deformace větné vazby,slovní hříčky
v č.literatuře – náboženská lyrika, lidová slovesnost
eufemismus v Anglii – nová slova

 2. DOMÁCÍ LITERATURA

byla psána česky nebo latinsky, později převažuje němčina
v popředí stojí duchovní literatura
hlavní vliv na literaturu má jezuitský řád

Z důvodu silné cenzury se literatura rozdělila do 3 oblastí:
literatura oficiální – byla cenzurovaná, především psaná jezuity, vycházela oficiálně
literatura neoficiální – nebyla cenzurována, většinou se šířila ústně, patří sem lidová a pololidová
tvorba
literatura exilová – psaná emigranty v cizině

a) OFICIÁLNÍ – Jezuitská

lze pozorovat úpadek literatury, jelikož odchodem nejvzdělanějších vrstev z vlasti ztratila domácí literatura hlavní uživatele
život svatých, agitační náboženské spisy
literatura se tematicky zúžila, zaměření se stalo téměř jednostranně náboženským
hrdinou literárního díla je opět, jako ve středověku, světec
převažují životopisy svatých, postily, kázání, náboženská rozjímání, v básnictví převažuje náboženská lyrika
vydána Svatováclavská bible ( náhrada Kralické bible)

BOHUSLAV BALBÍN
– jezuita (vstoupil do řádu)
– uvědomoval si neutěšený politický stav země, hrozil se rychle postupující germanizace
– byl velký vlastenec, proto byl podezírán z  protivládních názorů a pronásledován představenými
– vlastenec z měšťanské rodiny, zájem o historii, vychováván ve věřícím prostředí
– studoval filosofii (Klementýnum)-dokončil doktorátem
– provázel Rodriga Ariaga – poznává nové věci (podklady)
– 1642-45 vyučuje na jezuitských školách
-od roku 1646 studuje theologii – píše latinské básně
– vysvěcen na kněze, působil jako misionář

Dílo:
– několik učebnic: „Otázky řečnické“
– i historické práce (sbíral cenné staré knihy),nikdy nedokončil práci o historii Čech
– „Životopis arcibiskupa Arnošta z Pardubic“
– přeložen do Klatov – „Obrana jazyka Slovanského,zvláště českého“-nejznámější dílo, projev vlastenectví ( k jazyku,..),každý národ má právo na svůj jazyk, brání se poněmčování
-„Rozmanitosti z historie království českého“-nejrozsáhlejší dílo, „Učené Čechy“-

1.český literární historie
– věří na zázraky

Rozprava na obranu …

Ó dome starý, jak nerovný pán tobě vládne! Ó přeslavný pastýři stádce! Ó ty vtipem svým velký, neboť mnozí za vtipného tě mají, rozumným však nikdo tě nenazve! Ó, pravím, ty velký reformátore státu! Dům a staré království jsi rozkotal, nového nepostavil. Běda tobě! Jak jednou pykati budeš vlasti, jak králům, jichž dědictví, jež záleží v zámožnosti poddaných, podle zdání všech rozumnějších politiků, tak hanebně jsi zmrhal! Šlechtu jsi potlačil, z měst královských nadělals městečka, z městeček vsi, ze vsí rozedrané chatrče, v nichž bydlí lidé polonazí, otrhaní, hladem téměř umoření, všech věcí potřebných zbavení. Ó ty pravý otče vlasti! Žádný statkář by nedal tak nakládati se svým dvorem, jako ty nakládáš s královstvím českým, kdysi hojně kvetším, jehož všecky ozdoby, záštity, důchody jsou dány v plen – neboť nemohu jinak nazývati násilné vydírání – a denně před očima mizejí, když vídeňský dvůr, navnaděn sladkostí českých peněz, denně jícnem nenasytným volá:

”Přinášej! Přinášej!”

Adam Michna z Otradovic
– hudební skladatel a varhaník
– ve svých dílech nejčastěji oslavoval Pannu Marii
– autor sbírek duchovních písní, např. kancionál Česká mariánská muzika
– obsahuje např. vánoční koledu Chtíc aby spal

Bedřich Briedel
-jezuita, profesor rétoriky a poetiky, básník, prozaik, překladatel
-dílo: „Co Bůh ? Co člověk ?“
-poéma, obsáhlá, epická, lyrická, nábožensky rozjímavá skladba; bůh: dokonalý,zbožný, člověk: pravý opak, nicotný proti božské velikosti
„Jesličky (1658)“
-sbírka vánočních písní, některé jsou přejaté

Antonín Koniáš
-básník, Ml. Boleslav (protestantské město)
-dílo: „Libri prohibity“
-soupis protestantských knih, které byly zakázány
„Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající“
„Kázání“ – určeno manželům

b)

Literatura neoficiální

– vedle literatury oficiální, kterou tvořili především jezuité, vznikala i literatura pololidová a lidová
pololidová tvorba = tvorba, která vzniká v prostředí blízkém lidu
lidová slovesnost = šíří se ústní formou, autor je neznámý, text se ústním přenášením mění

Pololidová tvorba:
– příkladem pololidové tvorby jsou tzv. interludia = krátké frašky z vesnického prostředí, původně je
hráli učitelé se svými žáky o masopustu, mají jednoduchý děj, zachycují bídné postavení
venkovského lidu
– autorem interludií byl např. učitel Václav František Kocmánek
– patří sem i písmácké paměti a kramářské písně
– kramářská píseň = zpívaly se na poutích za doprovodu flašinetu, někdy i s obrázkovým –
doprovodem, náměty čerpala ze života

 Lidová tvorba:
– vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině
– hlavními útvary jsou pověst, pohádka, hádanky, písně, přísloví a pořekadla, proroctví
– pohádka = děj zcela vymyšlený, dobro bojuje se zlem, dobro vítězí, vyjadřovaly touhu po
spravedlnosti, typickým hrdinou se stal Honza – chytrý a čestný venkovský chlapec
– pověst = jádro je pravdivé, část domyšlená, v tomto období to byly hlavně české národní pověsti
(např. o praotci Čechovi), hrdinské pověsti (např. o Žižkovi) a místní, které se vztahovaly k nějakému hradu, erbu apod.
– vznikaly i pověsti z doby nedávné, např. o vůdcích odboje (o Kozinovi)
– s pověstmi souvisela i proroctví, která vyjadřovala naděje v lepší budoucnost (např.
Libušino proroctví)
– lyrické písně = zachycují lásku šťastnou i nešťastnou, tíživé robotnické poměry, vztahy rodičů a dětí,
nechuť k vojně
– balady = lyrickoepické básně s pochmurným dějem a tragickým koncem, témata rodinná a
společenská, např. Osiřelo dítě
– loutkové divadlo – loutkař Matěj Kopecký
– lidové drama – dobrodružné i náboženské hry

c) Literatura exilová

Jan Amos Komenský (1592-1670)

poslední biskup jednoty bratrské
narodil se v Uherském Hradišti v Nivnici
pocházel z česko-bratrské rodiny
1616 vysvěcen na kněze
studoval na bratrských školách v Přerově a Fulneku, později v Německu
pak na evangelických univerzitách
brzy ztratil rodiče, vychovávali ho příbuzní
biskup jednoty bratrské,učitel a kněz
musel emigroval 1628 (Polsko – Lešno, Maďarsko, Anglie, Švédsko, Holandsko)
díky vestfálskému míru v r. 1648 (konec 30tileté války) se nemohl vrátit do Čech
byl několikrát ženat,asi 20 dětí
zemřela mu druhá žena po útěku z Fulneku (přichází o dvě děti)
pozván do Anglie, měl provést reformu školství, končí neslavně., přerušeno rozbroji v Anglii, odchází do Švédska-nová koncepce školství a učebnic
1654 – Lěšno – shořel mu majetek a část rukopisů

Poklad jazyka českého, odchod do Holandska-prožívá zde zbývající část jeho života
v r. 1656 se usadil v Amsterodamu a r. 1670 zde umírá, pohřben v Naardenu
nikdy už se nevrátil do Čech
v posledních letech života propadl náboženství
za život napsal téměř 250 děl (ať už většího či menšího rozsahu)
myšlenkově předběhl svou dobu, byl pro jeden společný jazyk
snaha vytvořit mapu Moravy, snaha o perpetum mobile
znal dílo Koperníkovo, v dílech s ním polemizuje
fylozoficko-náboženská díla

Listové do nebe1619, soubor pěti fiktivních dopisů, píše je chudina Kristovi (o rovnoprávnosti),odpovědi Krista – posílá na Zem rady
Labyrint světa a ráj srdce – poutník v němž Komenský představil sebe, jde si prohlédnout svět, aby si vyvolil vhodné zaměstnání. Na cestě jej doprovází Všezvěd Všudybud (lidská zvídavost), který mu radí, aby byl spokojen se vším, co spatří. Nemá nic kritizovat, neboť jentak se uchrání nepříjemností. K Všudybudovi se připojí druhý průvodce Mámení (alegorie zvyku příjmat bez uvažování lidské názory). Nasazují poutníkovi brýle mámení, které zkreslují pohled na svět, poutník se však nenechává zmást a upravuje si je tak, aby mu nepřekážely ve správném pozorování. Město, do něhož vstupují, je opravdovým bludištěm. Hemží se lidmi, každý spěchá za svým zaměstnáním, ale ukazuje se, že každé z nich je podvod a klam. Lidé nosí na sobě masky, mění si je. Ovládá je touha po snadném zisku, společenském postavení a bezstarostném životě. Poutník pozoruje lidi, ale všude nalézá neupřímnost a podvod. V zoufalství nad ubohým tsavem lidské společnosti chce uprchnout ze světa, na výzvu boží se pak uzavírá v ráji svého srdce (tj. v samotě a náboženském rozjímání).
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – (kšaft = závěť)
– Truchlivý-1612, sledování společnosti, sociální poměry
– Hlubina bezpečnosti- česky psané, dílo duchovní, oddanost Bohu
– Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské – závěť matky k svým dětem, 1650, existence nějaké jednoty není v Čechách možná, alegorická závěť
– Kancionál -zpěvník, určen pro potřeby Jednoty Bratrské

pedagogická díla
Velká didaktika – obsahuje všechny zásady moderní pedagogiky
Informatium školy mateřské
Brána jazyků otevřena
Svět v obrazech – první ilustrovaná učebnice cizích jazyků
– Škola hrou – rozvíjí smyslové schopnosti

díla k rozvoji českého jazyka
Kancionál – sbírka české duchovní lyriky
Poklad jazyka českého – plánovaný slovník soudobých vědních oborů – shořel v Lešn
O poezii české

Pansofické a všenárodní snahy (celosvětový zájem o vyřešení válek)
Cesta světla-1641, program,příprava vševědy
Plán vševědy-1643,pansofie
Anděl míru-ironická snažení (snaha o mírová jednání)
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských- poč.1644,nedokončil, 7 oddílů (vševěda,
všenáprava, všemluva……1935)
další práce: Leningrace, Sheffred, Halle, rukopisy, korespondence,…

Komenského nejdůležitější pedagogické zásady:

právo na vzdělání má mít každý – dívky i chlapci
vyučování má být zdarma a v mateřském jazyce
postupovat od známého pojmu k neznámému
od konkrétního pojmu k abstraktnímu
nepodceňovat názornost – pomůcky, obrázky
důsledně využívat mateřského jazyka ve vyučování
vzdělání pro každého bez rozdílu stavu
středem zájmu je žák a jeho všestranný rozvoj
důraz na tělesnou a pracovní výchovu

Jiří Třanovský.
– vytvořil kancionál Cithara sanctorum –
Písně duchovní i nové, nazývaný též latinským jménem – Tranoscius
3. Evropská literatura
Itálie
Torquato Tasso – básník, nábožensko-hrdinská epopej Osvobozený Jeruzalém (téma křížové výpravy)
básník pozdní renesance, strach z kacířství ho dohnal až k šílenství
Španělsko
Pedro Caldéron de la Barca
– pochází z aristokratické rodiny
– dramatik
– stal se kaplanem v Toledu
– psal komedie a posléze náboženské hry
dílo: Život je sen
Anglie
– díla se stávají vzorem až do 19.století
John Milton
– syn bankéře a právníka
– básník
– bystrý pozorovatel politického dění v Anglii
– podnikl cestu po Evropě, bojoval za svobodu a obhajoval revoluci
– psal poezii, sonety ale i prozu
– za své spisy byl i vězněn
– vzor pro mnoho dalších generací
– pozdně renesanční až barokní dílo
– měšťácká revoluce – selský rozum
– zabývá se tématikou, že člověk je postaven mezi síly absolutního dobra – Bůh, a absolutního zla – Satan, a stává se hromosvodem jejich konfliktů
-duchovní eposy: „Ztracený ráj“-1667-o pádu 1.lidí
„Ráj znovu nabytý“-1671-o vysvobození Kristem
-myšlenka, že člověk má svobodné rozhodování
proti zásahům osudu a boží vůle .

Německo
účastnil se 30ti leté války
prošel různými zaměstnáními
Hans Jakob Christoffer von Grimmelhousen
– „Dobrodružství Simplicia Simplicissima“ –nejjednodušší z nejjednodušších
– vypráví o prostém chlapci, který je prostoduchý. Jeho
rodina vlastní statek. Ve 30tileté válce je jejich statek vydrancován. Vojáci s sebou berou hocha do války. Na cestě získává velice tragické zkušenosti-jeho osobnost se stále formuje.
Příběh řeší odchodem do soukromí.
-součástí i humorné příběhy, realismu 30tileté války, zároveň typicky barokní řešení problému
=simpliciády-díla obdobného charakteru
Andreas Gryphius
– protestantský básník, píče lyriku s motivy zániku a hrůzy smrti

5. Klasicismus

2. polovina 17. století až 18. století
opět navázal na antiku – cit a rozum jsou v dokonalé rovnováze (rozvoj racionalismu – Deskartes)
krásu spatřuje v zobrazení podle přírody, výrazná je pravdivost zobrazovaného
všímá si charakteristických vlastností člověka své doby
– název pochází z latiny = vzorný, vynikající
– vzniká ve Francii za vlády krále Ludvíka lX. ve 2.pol. 17. století a v 18. století
– napodoboval formy antického umění, vyznačoval se pevným systémem estetických pravidel a
norem dle klasického vzoru, měřítkem krásy je pravda a rozumovost
– vrcholnou formou klasicismu je empír
– příznačný je vznik literárních salonů, v nichž se diskutovalo o umění, hodnotila se literární díla

znaky :
obnoveny přísné pravidla řádu, rozlišuje literaturu :
vysokou – óda, epos, tragédie (život vysokých společenských vrstev, náměty vzne-šené, často z doby minulé)
nízkou – komedie (náměty jsou ze současnosti, měšťanstvo)

 Výtvarné umění a hudba :
hudba – Josef Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludvik van Beethoven
výtvarné umění – chce ohromit krásou jednoduchosti
malíř Louis David (přísaha Horákyjů, Únos sabinek, Zavražděný marab)
malíř Jean Auguste Ingres (Koupající se žena, Turecká lázeň)
v době klasicismu byly postaveny např. Vítězný oblouk v Paříži, Bílý bům ve Washingtonu,…

Literatura :
Moliére
Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (1622 – 1673).
Je nejvýznamnějším autorem klasicistních komedií a jedním z největších autorů komedií vůbec, jeho dílo je živé dodnes, jeho hry se hrají stále.
Celý život zasvětil divadlu – autor, herec, režisér, ředitel.
Královského divadla v Paříži. Na jevišti také zemřel.
Napsal 33 komedií, v nichž předváděl soudobou, pestrou mravní problematiku, jeho postavy jsou ztvár-něním snad všech výrazných typů a tak dosahují nadčasové platnosti.
Náměty jeho her jsou různé, postavení ženy ve společnosti a v rodině, mravní cynismus feudálů, cho-robná lakota, úlisnost, pokrytectví, přetvářka či snahy měšťanů po napodobování šlechty.
Tartuffe (1664 – 1669) – Jeho nejodvážnější hrou, dlouho ji nemohl prosadit. Odhalovala pokrytectví a svatouškovství a svou titulní postavou mířila proti církvi a jejím praktikám.
Lakomec (1668) – komedie, hlavní postava se jmenuje Harpagon, který je pro peníze obětovat vše (ště-stí svých dětí – dceru chce provdat za bohatého starce, synovi chce odloudit chudou snoubenku).
Misantrop, Škola žen, Zdravý nemocný

Obraz doby temna v literatuře :
Alois Jirásek :
Skály, Skaláci, Psohlavci – období selských bouří
Temno – řádění jezuitů po roce 1620, pálení knih (páteř Koniáš)