Národní obrození
6. Národní obrození
a) – SPOLEČENSKÉ A POLITICKÉ KOŘENY NO
velké společenské hnutí poslední třetiny 18. a první poloviny 19. stol.
cílem bylo obnovit svobodu a samostatnost českého národa
svoboda a samostatnost jazyková, kulturní, politická, národní i hospodářská
formování novodobého českého národa
počátky nového kulturního života
označováno jako vzkříšení národa(vzkřísitelé) nebo probuzení (buditelé)
národní obrození má několik proudů:
1. lidovýchovný (divadlo a žurnalistika)
2. vědecký (jazykověda a historie, vytváří se znovu spisovný jazyk a historická díla dokazují právo českého národa na samostatnou existenci, oporou je i myšlenka slovanská)
Předpoklady vzniku:
rozpad feudalismu, rozvoj průmyslové výroby, reformy Marie Terezie a Josefa II.
zrušení nevolnictví (1781)
toleranční patent (povolení i jiných náboženství)
omezování moci církve
zrušení jezuitského řádu
omezení cenzury
zavedení povinné školní docházky
centralizace a germanizace
příliv venkovského obyvatelstva do měst, vliv češtiny, vědomí české minulosti, vliv myšlenek velké francouzské revoluce (volnost, rovnost, bratrství), vliv osvícenství
Obrozenecká epocha s rychlým rozvojem a rozkvětem českého jazyka a literatury budila uznání i obdiv historiků, proto byla zpočátku označována za dobu národního vzkříšení, znovuzrození nebo zmrtvýchvstání českého národa.
Bylo třeba překlenout mezeru, která po Bílé hoře nastala ve vývoji spisovné češtiny, bylo třeba vytvořit moderní základy pro rozvoj poezie, prózy a divadla v českém jazyce.
Cíle NO: 1. zavést češtinu do škol a úřadů
2. podporovat myšlenku slovanské vzájemnosti – Šafařík, Kollár
3. čerpat z ústní lidové slovesnosti – Erben, Němcová, Čelakovský
4. obracet se do historie
5. zřídit české divadlo a české hry – Thám, Tyl
6. zřídit české noviny – Kramerius, Tyl
7. podporovat činnost drobné vesnické inteligence
8. ustálit jazykovou normu českého jazyka, vytvořit překladové slovníky
9. revoluční nálada lidu
10. sběratelství
Národní obrození má tři etapy:
1. etapa – Obranná ( převážně vědci)
2. etapa – Ofenzivní ( vědci a básníci)
3. etapa– vyvrcholení obrozeneckých snah
Pojmy: – Slavistika – věda o slovanských národech, obor zabývající se jazykem, historií a kulturou slovanských národů. Podává nám o nich informace.
– Panslavismus – myšlenka slovanské vzájemnosti (panslavismus – sjednotit všechny slovanské národy, pod nadvládu cara (Rusko)
– Purismus – pojmenování odvozené z latinského slova purus – čistý, usiluje o prosazování čistoty architektury zbavené všech nefunkčních a neorganických detailů, které se zejména u kubismu a dekorativismu považují za formalistické, nevyplývající z podstaty architektury a tedy zbytečné. Adolf Loos např. již roku 1908 prohlašuje, že „ornament je zločin“ a později svoji představu moderní architektury, oproštěné ode všeho nepotřebného, realizuje v pražské střešovické Müllerově vile.
– Austroslavismus – je program vycházející z předpokladu, že spojenci českého národa, se kterými jej váže společný prospěch, jsou Jihoslované a rakouská monarchie. S Jihoslovany jsme žili v jednom státě, jedině oni a my jsme měli zájem na udržení Rakouska. Mocnářství Rakouské je pak nejlepší garance na zachování naší a illyrské národnosti.
b) – 1. FÁZE – OBRANNÁ – Počátky novinářství, divadla a poezie
cíl:
čelit germanizaci
zachránit a obnovit český jazyk
zájem o českou kulturu a dějiny
Počátky české žurnalistiky
V.M.Kramerius – Česká expedice- nakladatelství, knihkupectví NO
1789 – V. M. Kramerius (právník) koupil noviny Schönfeldovy c. k. poštovské noviny
přejmenoval je na Krameriusovy c. k. vlastenecké poštovské noviny
obsahovaly zprávy z domova a z ciziny
zprávy kulturní i různé hospodářské rady
vycházely mnoho let a měly spoustu předplatitelů
Kramerius zařídil Českou expedici, což bylo nakladatelství, tiskárna, knihkupectví a jakýsi vlastenecký klub
kromě novin vydával Kramerius i knížky lidového čtení a kalendáře
nejznámější: Kalendář tolerancí (seznámení s Josefovými reformami)
1719 – 50. let vycházely Pražské poštovní noviny
Divadlo
působilo na více lidí než noviny
účinný prostředek jak působit na větší množství lidí
mluvené slovo bylo účinnější a přesvědčivější než slovo psané
od roku 1738 bylo v Praze stálé divadlo v Kotcích
hrálo se však německy
1771 se tam hrálo 1. české představení Kníže Honzík, hráli v tom němečtí herci a hra úplně propadla – zato si však velkou oblibu získaly české hry dávané od poloviny 80. let 18. stol.
1783 bylo postaveno Stavovské divadlo, hráli se tam německé frašky a italské opery, ojediněle se tu objevují jednotlivá česká představení, která se hrála v neděli nebo o svátcích odpoledne
česká představení se hrála v různých soukromých divadlech
v domě U Hybernů byl divadelní sál, další byl v Růžové ulici, Kajetánské divadlo
proto bylo roku 1786 na dnešním Václavském náměstí, tehdy Koňském trhu, postaveno dřevěné divadlo Bouda, kde se hrálo česky pravidelně hráli tam ochotníci, hráli se tam hry z české historie a frašky přeložené z němčiny
po 3 letech byla budova stržena, ale tehdy se hrálo česky už i na jiných místech a rozkvět českého divadla trval až do počátku 19. století, kdy byly české hry zanedbávány, pražský repertoár se šířil po venkově v loutkových hrách, které byly určené dospělým
úkoly vlastenců v této době, tj. národního obrození, byly zcela jasné:
postavit ryze české divadlo
vytvořit české hry
vychovat české herce
tímto působit na národní uvědomování lidu
Básnictví
VÁCLAV THÁM – sestavil almanach (sborník), zakladatel divadla Bouda
– Dílo: Básně v řeči vázané – původní tvorba i překlady
ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER – sestavil 5 almanachů
– Dílo: Sebrání básní a zpěvů
Óda na Jana Žižku z Trocnova – oslava husitského hrdiny jako vlastence
– vznik první novočeské básnické školy – program vlastenecký i formální ( obliba ódy, bajky, eposu)
Jazykověda a historie
JOSEF DOBROVSKÝ
významný jazykovědec, který dosahoval evropské úrovně
vystudoval teologii, kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice (1783 založil v Praze Nosticovo divadlo – dnes Stavovské)
všechna jazykovědná díla psal německy nebo latinsky, ředitel semináře
chtěl zachytit a zapsat český jazyk, české dějiny i českou literaturu
pro jeho vědeckou práci je typická snaha o holou pravdu, bez ohledu, zda je příjemná nebo nepříjemná,
toto zaujetí o pravdivé poznání vyvolávalo u mladší generace podezírání z nevlasteneckého cítění
– zabýval se jazykovědou (českou i slovanskou), historií a literaturou
Znaky:
základy obrozeneckého hnutí a literatury
základy novočeského spisovného jazyka
základy české moderní vědy – pravost rukopisů
základy slavistiky
Slavistika: věda o slovanských národech
Díla:
Podrobná mluvnice češtiny
je napsána německy
je v ní skloňování, časování
stanoveny třídy a vzory
kapitola o tvoření slov (nejdůležitější je odvozování)
upravil pravopis
určil podstatu českého verše (přízvučná prozodie)
Dějiny české řeči a literatury
německy psané
rozdělil literaturu na období, hodnotí ji
ač jezuita, neodsuzuje husitství
dobu Veleslavínovu nazývá „zlatou dobou“
Základy jazyka staroslověnského
je psáno latinsky
základní fakta o slovanských jazycích
Německo-český slovník
dvoudilný
GELASIUS DOBNER
propagátor kritické metody a dějepisectví
vydal Hájkovu kroniku a upozornil na její nespolehlivost
FRANTIŠEK MARTIN PELCL
jazykovědec
první profesor Čj na Pražské univerzitě
Dílo : Nová kronika česká
c) – 2. FÁZE – OFENZIVNÍ – Zájem o historii a slavistika
10. – 20. léta 19. stol.
věda, divadlo, poezie
vliv napoleonských válek, národně osvobozeného hnutí v Evropě
vydán 1. novodobý český národně kulturní program
Znaky:
rozvoj jazyka – rozšíření slovní zásoby
historismus – cíl výchovné vlastenectví
aktivita – nejen staré ale umět ocenit i nové
preromantické nadšení a víra v budoucnost národa
JOSEF JUNGMAN
1773 v Hudlicích u Berouna
studoval v Praze
byl prof. na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze
jako první vyučoval na gymnáziích češtinu, která byla tehdy nepovinná
jako vědec se zabýval jazykovědou a historií
byl překladatelem a organizátorem národního života
žák a následovník Dobrovského
– jazykovědec, překladatel, básník
Díla:
Historie a teorie
Historie literatury české
psáno česky
rozšiřuje ji
vychází z Dobrovského německé knihy
Slovesnost
1. česká čítanka a zároveň učebnice o slohu
Jazykověda
Dvojí rozmlouvání o jazyku českém
delší odborný článek
– poukazuje na nízkou úroveň češtiny
obhajoba češtiny jako jazyka, kterým nejen mluvíme, ale i píšeme
Slovník česko-německý
jeho nejznámější dílo
– vycházel v letech 1834 – 1839
je pětidílný obsahuje asi 120 000 slov
– podal tak důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina
obsahuje veškerou tehdejší slovní zásobu (slova z literatury, slova nářeční i slova nová vytvořená podle zásad stanovených Dobrovským)
nová slova byla tvořena – odvozováním, změnou významu, přejímáním ze slovanských jazyků, vznik českého odborného názvosloví
Čerpal: – z literárních památek
– z řeči lidu
– z jiných slovanských jazyků
– vytvářel novotvary
Poezie
– 1. česká romance – Oldřich a Božena
Jungmanova škola básnická a vědecká
Překlady
překládal z němčiny Goetha, z angličtiny Johna Miltona dílo Ztracený ráj, z francouzštiny; psal i vlastní básně
– významná je též jeho tvorba překladatelská, překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny
byl všestranným talentem, ale původně se věnoval poezii, uvedl do češtiny jako první formu romance
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK
Slovák
psal česky, protože češtinu považoval za svůj mateřský jazyk
zabýval se slavistikou (věda o nejstarších dějinách Slovanů, slovanských národech, literatuře apod.)
zakladatel slovanské archeologie
středoškolský pedagog, ředitel knihovny
pokračoval v Dobrovského slavistice
Díla:
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny slovanů
Slovanský národopis (je doplněn mapami, proto je názorné)
– Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích- považuje Slovany za jeden národ a češtinu za nářečí
Tatranská můza s lýrou slovanskou
Počátkové českého básnictví, obvzlášť prozódie
Prozódie- pravidla českého trochejského slabotónického verše
FRANTIŠEK PALACKÝ
Hodslavice na Moravě
nar. v evangelické rodině
především historik
jeho oficiální povolání: historiograf českého král. = vědec, historik
organizátor národního života, politik – liberál, do r. 1848 hlásal austroslavismus, po r. 1848 mění názor a odchází z politiky
založil nejstarší český odborný časopis, který vychází dodnes. Časopis českého muzea
s Pavlem Josefem Šafaříkem napsal a vydal Počátkové českém básnictví obzvláště prozodie
Dílo:
nejznámější dílo: Dějiny národa českého v Čechách,na Moravě (5 dílů – vycházely v letech 1836-1876)
jsou tu popsány české dějiny do r. 1526 = definitivní nástup Habsburků na český trůn
krom 1. dílu vycházejí z vědeckého zkoumání, jsou tedy pravdivé
české dějiny jsou zobrazeny jako neustálý zápas mezi českým a německým živlem, jako úsilí o národní svobodu, nejvýš je ceněna doba husitská
je psána německy
do r. 1848 byly psány německy, po r. 1848 česky
Palacký byl i politikem, hájil zásadu tzv. „austroslavismu“, který vycházel z potřeby zachovat rakouský stát jako ochranu malých slovanských národů proti germanismu. Potlačení ústavních práv a rozdělení říše na Rakousko-Uhersko otřáslo jeho názory. „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“- změnil své tvrzení.
JAN KOLLÁR
1. český básník
Slovák, který psal česky – řadíme ho do české i slovenské literatury
byl to evangelický kněz, který studoval v německém městě Jeně
tam poznal pangermánské hnutí a při cestách po Německu poznal místo, kde kdysi žili Slované
v Jeně se zamiloval
psal vědecká díla, o slovanské vzájemnosti, básně (jeho sbírka Básně)
vyšší vzdělání získal v Jeně, pak odchází do Pešti, kde se stal kazatelem na evangelické faře. V posledních letech svého života působil jako univerzitní profesor slovanské archeologie ve Vídni.
slovanství ovlivnilo Kollárovo myšlení i dílo, zajímal se o slovanské jazyky, ale slovanské uvědomění se u něj objevilo až v cizím prostředí – v Jeně. Zde studoval evangelické bohosloví, zabýval se dějinami slovanských národů i jazykovědou
rozhodující pro jeho životní dílo bylo seznámení s dcerou evangelického pastora Vilhelminou Schmiethovou (Šmitovou), která se stala Kollárovou Mínou, symbolem lásky, krásy a vlasteneckého myšlení. Kollárovou ženou se stala až po16 letech.
Díla:
Básně
Sbírka měla 4 oddíly, ale nejradikálnější básně nebyly do knížky zařazeny z obavy před cenzurou a kolovaly v opisech.
jeho city k Míně se staly náplní sbírky
Slávy dcera
nejdůležitější dílo
vychází r. 1824
lyricko-epická báseň
má předzpěv – je psaný časoměrně – a 5 zpěvů (jednotlivé zpěvy jsou pojmenovány podle míst, kde žili Slované; 1. Sála, 2. Labe, Rén, Vltava, 3. Dunaj, 4. Lethe, 5. Acheron)
básník prochází místy, kde žijí a kde kdysi žili Slované, dostává se i do podsvětí, tam se setkává s mrtvými předky a vyhynulými slovanskými kmeny
průvodkyní mu je dcera bohyně Slávy Mína
básník vyjadřuje smutek nad osudem vyhynulých polabských Slovanů, obává se o osud svého národa a vyzývá Slovany k zajištění šťastnější budoucnosti
jednotlivé zpěvy se skládají ze znělek (sonetů) a jsou psány přízvučně
Zpěv – obsahují přes 600 vlasteneckých a miloszných znělek – sonetů
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými – představa zvláštně kulturní vzájemnosti
Národnie zpievanky – zběratel slovenských národních písní
FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ
1799 – 1852
pocházel z venkova
nar. ve Strakonicích
studoval gymnázium, filozofickou fakultu v Linci a v Praze
byl vychovatelem, redaktorem, knihovníkem, univerzitním profesorem ve Wroclawi a v Praze
překládal z latiny, francouzštiny, angličtiny, němčiny i ze slovanských jazyků
sbíral lidovou slovesnost a vydával ji
České národní písně
Slovanské národní písně (originál a překlad do češtiny)
Mudrosloví národů slovanských v příslovích (15 000 hesel)
sbírka lyrických básní – Růže stolistá
chtěl napsat ohlasy lidových písní všech slovanských národů a tak zachytit jejich charakter
– Celý život se věnoval sbírání ústní lidové slovesnosti – lidových písní, říkadel, poezie, zapisoval české národní písně, ale i přísloví všech slovanských národů v originálním znění i v českém překladu
Dílo:
Ohlas písní ruských
jako první
obsahuje především biliny – oslavné básně o hrdinských činech bohatýrů
inspiroval se v ruských bylinách (pověstech o bohatýrech), např. postavy bohatýrů Ilja Muromec, Ilja Volžanín, Čurila Plenkovič – též stejnojmenné básně
ve sbírce převažuje epická poezie
výjimku tvoří epos Veliký trh ptačí, který je humorně laděn a vystupují zde zvířata
F. L. Čelakovský není pouhým napodobitelem bylin, s náměty a postavami z bylin volně nakládal. Měnil povahy postav nebo jim připisoval jiné činy, než o jakých se v bylinách vypráví.
úspěch sbírky byl obrovský
Ohlasová poezie:
– vyjádření slovanské inspirace ruské lidové slovesnosti
Téma:
vítězství Rusů nad Turky
vítězství nad napoleonem
Opakovací figury:
RUSISMY
EPIZEUXIS – opakování slov v 1 verši
ANAFORA – stejná slova na počátku verše
EPIFORA – stejná slova na konci verše
EPANASTROFA – verš slovem končí a druhý tímtéž začíná
ANTITEZE – přirovnání protikladem
Ilja Muromec
pobíjí celé tatarské vojsko
– v první části básně napadnou tři jestřábi sokola a uklovou ho k smrti
ve druhé části napadnou tři Tataři ruského mládence, zabijí ho a okradou. Vtom přijede bohatýr Ilja Muromec,
Tatary pobije a mládence pochová.
– autor se zde dotýká velmi ožehavého problému – nájezdů Tatarů na Rusko
Ilja Valžanin
jeho matka je Volha
Ohlas písní českých
1839 vydává druhý a poslední ohlas
lyrické básně, milostné, vojenské a satirické
– na rozdíl od ruských ohlasů převládá lyrická poezie, je zde i satirická poezie i posměšného zaměření, chybí písně hrdinské
– Nejslavnější básní je balada Toman a lesní panna.
je to klasická umělá balada s prvky přírodní lyriky
kříží se zde 2 světy, lidský a nadpřirozený
Toman je sestrou varován, aby o sv. Janu nejel za svou nevěstou doubravou = dubovým lesem. Zrazen láskou nevěsty vrací se Toman doubravou. Potkává lesní pannu, která ho svede z cesty. Tím však poruší zákony nadpřirozených sil a je tvrdě ztrestán = lesní panna ho zavede až ke srázu, Toman spadne z koně a zabije se. Domů se vrací jen jeho kůň.
V této baladě následuje po nevědomém porušení zákona tvrdý trest. Je psána jednoduchou formou, verše vycházejí z lidové slovesnosti, děj je nabitý.
Ve své sbírce zachytil Čelakovský přesně život prostého lidu, jeho každodenní starosti, smutky i radosti, vystihl i charakter lidové písně i sklon lidové poezie k satiře.
Převaha lyriky nad epikou
d) – RUKOPISY
Umělecká literatura
Rukopis královédvorský
byl nalezen ve Dvoře Králové roku 1817
jako literární památka byl kladen do 13. století
obsahoval skladby epické i lyrické, příběhy z dávné historie
veřejnost ho přijala s obrovským nadšením
Rukopis zelenohorský
byl nalezen roku 1818 v Zelené Hoře u Nepomuku
jako literární památka byl kladen do 9. či 10. století
obsahoval převážně skladby epické, např. Libušin soud
Dobrovský ihned vznesl pochybnosti o pravosti tohoto rukopisu a ihned nastaly obrovské spory o to, zda jsou tato dvě díla pravá, či jestli se jedná o padělky
spory o pravost probíhaly až do 80. let 19. století, kdy skupina profesorů Gebauer, Masaryk, Vlček a další prokázala vědecky, že se skutečně jedná o padělky
dokázali, že v rukopisech jsou názory, které byly středověku cizí, např. demokratické myšlenky, že je zde spousta jazykových tvarů, které středověk neznal, a taktéž že se objevují příliš rozsáhlá líčení přírody
– knihy: psalo se na pergamen (vypracovaná zvířecí kůže)
význam rukopisů
měly dokázat starobylost naší kultury
měly posílit národní sebevědomí
jsou to cenná básnická díla našé literatury 19. století
inspirovaly např. Bedřicha Smetanu, Mikoláše Alše a další
pravděpodobnými autory obou děl byli Václav Hanka a Josef Linda, dodnes to ale není jisté
Václav Hanka
právník, knihovník, archivář, zajímal se o jazykovědu a slavistiku, autor mluvnice české, polské, ruské
archivář Českého muzea
jazykovědec – znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny a ruštiny
Josef Linda
novinář a spisovatel, předpokládáme, že napsal všechny ty básně a Hanka je vydal
ve 20. stol. se přišlo na to,že jim pomáhal ještě malíř, restaurátor Holčička, přítel obou dvou, restauroval staré obrazy, vyznal se v technice
od poloviny min stol. byly spory o pravost rukopisů, vyvrcholily v 90. letech, a podíleli se na nich T.G. Masaryk, J. Gebauer, J. Goll, A. Vašek – prof. češtiny z Opavy, syn Vladimír Vašek se stal velmi slavným jendou sbírkou, jeho pseudonym byl Bezruč
Třetí období národního obrození
30. a 40. léta 19. stol.
pokračuje rozvoj vědy, divadla, žurnalistiky i poezie
začíná se rozvíjet i próza
umělecký směr převažuje romantismus, začíná pronikat i realismus
Karel Hynek Mácha
Karel Jaromír Erben
Karel Sabina
Josef Kajetán Tyl
Karel Havlíček Borovský
Božena Němcová
Alois Jirásek (1851 – 1930)
-narodil se v Hronově v řemeslnické rodině
-studoval gymnázium v Broumově, pak české gymnázium v Hradci Králové (zde maturoval r. 1871), zde se naučil rusky a polsky
-měl výrazné výtvarné nadání (přátelil se s M. Alešem), proto chtěl studovat Akademii, ale neměl dost finančních prostředků, proto začal studovat filozofii na filozofické fakultě
-po dokončení vysoké školy působil jako učitel v Litomyšli a potom v Praze na gymnáziu v Žitné ul.
-rád cestoval (v Hronově si pořídil vilu)
-r. 1917 podepsal mezi prvními květnový „Manifest“ českých spisovatelů k boji za samostatných stát
-po r. 1918 se krátce věnoval politice jako senátor
-je považován a tvůrce českého historického realismu
-psal prózu, poezii (poč. jeho tvorby) a drama
-dílo:
Próza
Nejstarší období
„Staré pověsti české (1894)“
Husitství (nejkvalitnější, nejzralejší)
„Proti všem (1893)“
-trilogie z husitské doby (Skonání věků, Kruciáta, Boží nástup)
„Bratrstvo“
-historický román (Bitva u Lučence – 1899, Mária – 1904, Žebráci – 1909)
„Mezi proudy“
-třídílný román (Dvojí dvůr – 1887, Syn Ohnivcův – 1888, Do tří hlasů – 1890)
-zachycuje vznik českého reformního hnutí v době vlády Václava IV.
„Z Čech až nakonec světa (1890)“
-cestopisné dílo podle V.Š. z Bířkova (poselství do západní Evropy)
Pobělohorské období
„Temno (1912 – 1914)“
-poslední Jiráskův dokončený román
„Psohlavci (1883 – 1884)“
„Skály (1886)“ – román
18. století
„Na dvoře vévodském“
„Poklad“
Národní obrození
„F.L. Věk (1888 – 1906)“
-pětidílný román, čtivé první dva,
-dějovou osnovu tvoří životní osudy F.L. Věka (F.L. Heka), vedle Věka zde vystupuje celá galerie postav, zejména Václav Thám, Václav Matěj Kramerius
„Filozofská historie (1877)“
-studentská idylka z litomyšlského a pražského prostředí s výstižně prokreslenými typy studentů, jejich lásek, s radostmi, strastmi
„U nás“
-čtyřdílná kronika (Úhor – 1899, Novina – 1899, Osetek – 1902, Zeměžluč – 1903)
Drama
Historické
„Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč z Dubé“
-dramatická trilogie
„Magdalena Dobromila Rottigová“
-obd. národního obrození
Pohádkové
„Lucerna (1905)“
Venkovská současnost
„Vojnarka (1890)“
„Otec (1894)“