Literatura doby karlovy a zlidovění doby husitské

3. Literatura doby karlovy a zlidovění doby husitské

a) Literatura doby karlovy
Karel IV. (1347 – 1378)
k největšímu rozkvětu gotické literatury došlo za vlády Karla IV
za jeho vlády došlo k povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
český a německý král a římský císař na trůn přichází po bitvě u Kresčaku
významná politická osobnost tehdejší doby, vše se snažil řešit diplomaticky, ne válkou
dbal o rozvoj Čech
podporoval kulturu a vzdělanost – 1348 – založil Karlovu univerzitu – původními fakultami byly: artistická (později filozofická), lékařská, právnická a teologická
rozšířil Prahu (Karlův most, klášter Emauzy, Karlov, Nové Město, chrám sv. Víta).
Praha se stává obchodním centrem
rozkvět gotického stylu (Petr Parléř)
Dílo:
Vita Carovi – vlastní životopis

b) legendy
– jejich děj se přesouvá od pouhého líčení života světců i k jiným postavám a stává se z nich spíše zábavná literatura se poutavými zápletkami
– Legenda o sv. Kateřině – Legenda vypráví o lásce krásné a učené dívky z Alexandrie ke Kristovi. Jejím mužem se však chce stát pohanský císař, jehož rukou Kateřina pohrdla. V konfrontaci s padesáti pohanskými učenci rozbila jejich argumenty, obhájila křesťanskou víru a učenci byli z živa upáleni., protože nedokázali odpovědět. Katřina byla natolik přesvědčivá, že na křesťanskou víru obrátila také císařovu manželku. Poté byla Kateřina pro svou víru mučena a nakonec sťata.
– Legenda o svatém Prokopovi ,

c) dramata
– Původně se dramata hrála v kostelech, texty byly latinské, písně zpívali kněží a náměty byly výhradně s křesťanskými tématy. Později se začaly objevovat české pasáže a kněze vystřídali světské osoby. Když pak došlo k tomu, že hry ztratily svůj smysl seznamovat lidi s biblickými příběhy, a začali používat jiná témata vhodnější pro pobavení lidí, bylo divadlo v kostelech zakázáno a knězi odsuzováno. Novým prostředím se pro divadlo stala náměstí při jarmarcích a slavnostech.
– O třech Mariích – Tři Marie se vydali pomazat mrtvé Kristova tělo vonnými mastmi, ale cestou se dozvídají od anděla, že Kristus vstal z mrtvých.
– Mastičkář – Vypráví o tom, jak tři Marie nakupují u mastičkáře masti na Kristovo pomazání.
– Hra veselé Magdaleny

d) poezie
– žákovská poezie
– autory byli studenti, kteří si dokázali dělat výsměch z čehokoliv
– Píseň veselé chudiny
– Svár vody s vínem – spor o to, zda má větší význam víno či voda
– Podkoní a žák – Divoká diskuse podkoního a vysokoškolského studenta o tom, kdo se má lépe. Vyplívá z ní, že se mají špatně oba a nakonec skončí rvačkou.
– písňová tvorba
– dvorské milostné písně – pod balkóny je zpívali obdivovatelé svým vyvoleným, většinou byli tolerováni jejich manželi
– Závišova píseň
– Dřevo se listem odievá
– Ztratilať jsem milého

e) sociální satira
– Hradecký rukopis
– obsahuje několik skladeb
– Desatero kázanie božie – ostrá kritika společnosti za nedodržování desatera přikázání boží včetně církve
– Satira o řemeslnících a konšelích – kritika všech řemeslníků a konšelů za okrádání lidí a odvádění nepoctivé práce
– Bajka o lišce a džbánu
– kronikářství – za vlády Karla IV bylo kronikářství velice podporováno, ale nebylo dosaženo výrazného úspěchu
– ostatní autoři a díla
– Semil Flaška z Pardubic
– byl příslušníkem české šlechtické rodiny a byl nespokojen s přístupem krále Václava IV k vyšší šlechtě z čehož vznikla veršovaná alegorie Nová rada – zvířecí sněm radí svému káli lvovi co má dělat a jak se má chovat
Tkadleček – Mladý milenec tkadlec obviňuje Neštěstí z toho, že zapříčinilo nevěru jeho milé

f) Činnost husových předchůdců
– kazatelé a spisovatelé, kteří se stejně jako Hus podíleli na zveřejňování a kárání společenských nepravostí, zejména i v církvi
1. Konrád Waldhauser
Němec povolaný do Prahy Karlem IV.
kázal latinsky a německy pro nejbohatší vrstvy a univerzitní studenty, čímž jeho činnost neměla velký smysl, cudina mu nerozuměla
usiloval o nápravu shora pokojnou cestou
2. Matěj z Janova
pražský bohoslovec
kázal česky a latinsky
na nátlak své učení odvolal
3. Jan Milíč z Kroměříže
kázal česky
byl obviněn z kacířství, jelikož veřejně kázal o neřestech mnichů a kněží
jeho žáci vytvořili po jeho smrti středisko českého kazatelství v Betlémské kapli
4. Tomáš Štítný ze Štítného
nejvýznamnější Husův předchůdce- spisovatel a překladatel, ale nebyl vysvěcen na kněze, nemohl tedy kázat
označujeme ho za 1. klasika české naučné literatury
jezdil do Prahy, poznal Milíčova kázání a znal Waldhauserovy názory, později se odstěhoval do Prahy natrvalo, původně psal jen pro své děti, ale pak se jeho zájmem stala venkovská šlechta
píše traktáty = učené pojednání, rozprava o nějakém náboženském nebo filozofickém díle:
a) Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
– píše o věcech nutných pro křesťanský život
b) Řeči besední
– píše o základech věrouky
c) Řeči sváteční a nedělní
– sbírka kázání určených pro slavnostní a výjimečné příležitosti
– Štítný však tvrdil, že společenský řád je dán od Boha a že tedy člověk nemá právo jej měnit. Proto jeho učení nemohlo vést k revoluci!

Mimo literatury husitské se objevovala také literatura zaměřen proti husitství, která však byla odsunuta do pozadí
základní znaky literatury z období husitství:
– došlo k podstatnému zlidovění literatury
– byla hodně aktuální a zaujímala často kritický postoj
– z důvodů srozumitelnosti nebyla příliš umělecky hodnotná
traktát – odborné pojednání na téma náboženství
g) Osobnost a dilo Jana Husa
Jan Hus (1371 – 1415)

narodil se asi roku 1371 v Husinci u Prachatic a zemřel 6. 7. 1415 v Kostnici, kde byl upálen jako kacíř
kazatel, kněz, církevní reformátor, filozof a rektor Karlovy univerzity
vystudoval Karlovu univerzitu, stal se bakalářem KU, pak mistrem svobodných umění na KU. Roku 1400 byl vysvěcen na kněze a od roku 1402 působil jako kazatel v Betlémské kapli.
Propagoval český zpěv během církevního obřadu, kázal česky
měl zásluhu na vydání tzv. Kutnohorského dekretu (1409), v němž se stává Karlova univerzita doménou Čechů. Je omezen vliv cizinců při hlasování – 3:1 ve prospěch Čechů, dekret vydal král Václav IV.
psal latinsky a česky, latinské spisy byly určeny pro univerzitní a vzdělané kruhy, české pro obyčejné lidi
Husovy názory:
1. Neuznával hlavu církve – papeže, tvrdil, že papež žije v hříchu a tudíž ho správný křesťan nemusí poslouchat.
2. Kritizoval katolickou církev za hromadění majetku, vybírání odpustků (=muselo se zaplatit a teprve pak byl hřích odpuštěn), za rozmařilý život, nelíbilo se mu, že církev něco jiného káže a něco úplně jiného sama dělá.

kvůli svým názorům, které šířil mezi lid na svých kázáních, se stal velmi brzy nepohodlným, byl vypovězen z Prahy, odešel tedy na venkov do Krakovce a Kozího Hrádku
Poté byl pozván před koncil do Kostnice (sbor vysokých církevních hodnostářů), aby obhájil své učení. Dobrovolně odjel, od císaře Zikmunda získal ochranný glejt, který mu měl zaručit bezpečnost. Po příjezdu byl ale zatčen a vězněn. Koncil nechtěl vysvětlení, ale pouze odvolání jeho učení. Těžce nemocný Hus neodvolal, a proto byl církví prohlášen za kacíře, zbaven kněžství, vyobcován z církve a 6. července 1415 ho světský soud nechal upálit na hranici. Jeho popel byl rozmetán do Rýna.

Dílo:
A) Latinské traktáty – určeny vzdělancům:

O církvi
tento spis je jeho nejvýznamnějším dílem, byl podkladem pro proces v Kostnici
Jeho některé myšlenky byly revoluční a pro církev nepřijatelné, jako např. „Příslušníkem církve může být ten, kdo nespáchal těžký hřích“, „Hlavou církve není papež, ale Ježíš Kristus“, „Křesťan není povinen poslouchat ani papeže, ani krále, jestliže jejich život a nařízení jsou v rozporu s Biblí“, „Právo kontrolovat papeže i kněze má každý křesťan“.

O pravopise českém
odstranil spřežkový pravopis a nahradil ho diakritickým, zavedl dvě diakritická znaménka – nabodeníčko krátké pro měkké souhlásky ( např. szas – cas ) a nabodeníčko dlouhé pro dlouhé samohlásky ( např. daal – dál )
spřežka = spojení dvou hlásek čtených jako 1 hláska. Dochovaly se v polštině: sz = š, aa = á
modernizoval jazykový projev, odstranil zastaralé mluvnické tvary, které již vymizely z živého jazyka, odstraňoval z češtiny germanizmy, archaizmy

B) České traktáty – určeny široké veřejnosti:

Knížky o svatokupectví
věřící nemá platit za církevní služby, vystupoval proti odpustkům

Výklad Viery, Desatera a Páteře
vysvětlení 3 základních bohoslužebných textů: Viera = Věřím v Boha, Desatero = vysvětlení desatera božích přikázání, Páteř = Otčenáš
Dcerka
spis určený dívkám pro život o manželství, mateřství apod.
Postila
sbírka kázání, svými úvahami se blíží traktátu

Listy z Kostnice
forma dopisu, psáno ve vězení v Kostnici

h) Literatura v době husitských bojů

Smrtí Jana Husa začíná husitské hnutí. Označujeme tak období mezi lety 1419 – 1434 – bitva u Lipan. Husitskému hnutí předchází myšlenky a učení Jana Husa a tyto myšlenky doznívaly i po skončení husitských válek a v době vlády Jiřího z Poděbrad.

1. Jistebnický kancionál (asi 1420)
byl nalezen v Jistebnici u Tábora
obsahuje písně husitů i nejvýznamnější husitské chorály Ktož jsú boží bojovníci a Postaň, postaň, veliké město pražské
všechny písně jsou náboženského rázu, prosí boha o pomoc ve spravedlivém boji, všechny byly i bojovného rázu, měly dodávat odvahu k boji
Ktož jsú boží bojovníci – píseň určena prostému lidu, husitovi, bojujícímu za husitské ideály. Autor se snažil vyvolat v husitech statečnost, z písně vyplývá, že husitské vojsko bylo podřízeno přísné kázni, udílí rady bojovníkům např. „Na ně, hrr na ně!“
…
Ktož jsú boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od boha pomoci
a úfajte v něho,
že konečně vždycky s ním svítězíte.

Kristusť vám za škody stojí,
stokrát viec slibuje,
pakli kto proň život složí,
věčný mieti bude;
blaze každému, ktož na pravdě sende.

kancionál = zpěvník

2. Budyšínský rukopis
obsahuje 3 veršované skladby: a) Žaloba koruny české
b) Porok(=žaloba) koruny české
c) Hádání Prahy s Kutnou Horou
V Žalobě a Poroku se vytýká Zikmundovi, že se korunoval za českého krále, že koncil v Kostnici označil Čechy za kacíře, připomíná porážky Zikmunda
Hádání je alegorická jinotajná skladba, města představují ženy. Praha je mladá krásná husitská žena, Kutná Hora je římsko-katolická ježibaba. Spor mezi oběma ženami vyhrává Praha.

3. Husitská kronika
je připisován historikovi Vavřinci z Březové

i) Literatura v době polipanské

Petr Chelčický (1390 – 1460)
je nejvýznamnější postavou polipanského, pohusitského období
o jeho životě víme málo, nějakou dobu pobýval v Praze, kde poznal Husovo učení, latinu ovládal trochu, studoval tvorbu českých předchůdců Jana Husa, zejména Tomáše Štítného
byl zastáncem myšlenky „neodporovat zlu násilím“, domníval se, že všechny spory lze řešit pokojnou cestou, neuznával války (ani husitské ), uznával jen boj duchovní, tzn. s ďáblem

Dílo:
dochovalo se asi 50 traktátů věnovaných náboženským otázkám
1. traktát O trojím lidu
odsoudil středověké dělení společnosti na 3 stavy: kněžský, vojenský a robotný
vychází z Bible, kde si jsou všichni lidé před Bohem rovni
2. traktát O boji duchovním
v tomto spise zavrhl husitské války, uznává pouze myšlenkové zbraně, zlu se nemá odporovat násilím, jelikož „zlo plodí zlo“. Opírá se o Bibli – Nezabiješ, kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem. Jediný dovolený je boj duchovní proti ďábelským pokušením, tedy hříchům
3. Sieť viery pravé
Úkolem církve a víry je zachraňovat věřící. Největšími hříšníky jsou světský panovník a papež. Všichni mocní páni se snaží získat moc, až zničí lidskou víru a zemi. Je to biblické vypravování, kdy Bůh přikazuje Petrovi lovit sítí. Velké ryby = panovník a papež síť trhají, malé rybky = obyčejní věřící v ní zůstávají. Podle Chelčického je tímto míněna boží pravda a víra.
učení Petra Chelčického mělo dlouhotrvající ohlas, jeho ideální společnost na základě křesťanské rovnosti se pokusila uskutečnit jednota bratrská
k filozofii křesťanské rovnosti se přihlásil i ruský spisovatel 19. století Lev Nikolajevič Tolstoj

Jednota bratrská
vznikla v 50. letech 15. století jako spolek náboženských horlivců, kteří se pokoušeli uvádět do života ideály Chelčického
Jiří z Poděbrad jim dovolil na přímluvu papežem nepotvrzeného pražského arcibiskupa Jana Rokycany usadit se ve vsi Kunvaldu pod Orlickými horami
hlavním organizátorem byl Řehoř Krejčí
náboženskou skupinu tvořili lidé různých stavů, ale v duchu neuznávali stavovské rozdíly, oslovovali se „bratře“, „sestro“. Zpočátku odmítali vzdělání a veřejné funkce. Chtěli žít podle vzoru prvních křesťanů – v pokoře, práci a odříkání.
jednota byla zakázána v roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře
nejvýznamnější osobnosti: Jan Blahoslav (biskup v jednotě bratrské), Jan Ámos Komenský

j) Duležitá Data
1409- Kutnohorský dekret
1415- Upálení Jana Husa
1434- Bitva u Lipan
1452- Jiří z Poděbrad
1470- První česky tištěná knížka