Vývoj realistické české literatury v 70. – 80. letech 19. století, ruchovci a lumírovci

SVATOPLUK ČECH – pokr.
Slavie
– protějšek básně Evropa
– Slavie je loď, na níž plují příslušníci různých slovanských národů. Na lodi dojde ke vzpouře lodníků, všichni Slované se semknou, do jejich čela se postaví Rus Ivan a vzpouru potlačí. Na rozdíl od Evropy loď Slavie dopluje do přístavu.
– Idea = myšlenka slovanské vzájemnosti, Čech se domníval, že ke změně společenského řádu může dojít nenásilnou pokojnou cestou

– vrcholem politické lyriky je skladba Písně otroka
o otrok je zde symbolem nesvobodného člověka, básníka i celého národa

2. Tvorba prozaická

– je autorem 2 románů s hlavní postavou měšťanem panem Matějem Broučkem –
tzv. broučkiád
o Pravý výlet pána Broučka do Měsíce – parodie na dobově oblíbená dobrodružství, utopický román. Na Měsíci žijí Měsíčňané, kteří žijí jenom poezií, uměním, jsou to bytosti éterické, křehké, mluví zvláštním jazykem – měsíčninou. Autor kritizuje a ironizuje vlastní řady – umělecké kluby v Praze, umění některých současných autorů, básníků.

o Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století – komický hrdina, pražský měšťan pan Matěj Brouček se ve své oblíbené hospůdce opije, spadne do sudu a usne. Ocitne se uprostřed husitské Prahy, dostane se do rodiny stoupence husitů Jana od Zvonu, který je statečný, vlastenecky cítící, který je ochoten za své ideály bojovat. Autor dává do protikladu pana Broučka, který je zbabělý, uteče z bitvy na Vítkově, lhostejný vůči národu, bezcharakterní, prospěchář, falešný vlastenec. Husité jsou svým potomkem znechuceni a chtějí ho oběsit, ale pan Brouček se probudí ze svého snu a libuje si, že je v Praze 19. stol.
 román postaven na principu kontrastu:

český měšťan X husita
Matěj Brouček X Janek od Zvonu
zbabělost, bezcharakternost,falešné vlastenectví X statečnost, obětavost, pro správnou věc ochoten zemřít