Renesance a humanismus u nás I.

Renesance a humanismus u nás

Český humanismus
Češi se s humanismem seznámili již v době Karla IV. (ref. Franc.Petrarca), ale zájem národa byl tehdy zaměřen na nápravu společenských vztahů – reforma církve. Lepší podmínky se vytvořily po husitských válkách, kdy města zbohatla a stala se hospodářskými, politickými i kulturními činiteli. Na rozdíl od Itálie, u nás byl humanismus spíše přizpůsobován soudobým potřebám. Rozlišujeme národní a mezinárodní směr – podle toho, jakým jazykem spisovatelé psali.

znaky:
– snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti
– vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
– obsahově – převaha naučného charakteru
– literatura pro měšťanstvo – zaměřená k životní praxi
– vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku

latinští humanisté:
– Jan Mladší z Rabštejna
o Dialogus
rozhovor 4 šlechticů o politických otázkách v době vlády Jiřího z Poděbrad, vybízí k vlastenectví a míru
– Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
o Žaloba na mravy Čechů
skladba, ve které vytýká šlechtě rozmařilý a marnotratný život
– Jan Campanus Vodňanský

čeští humanisté:
nauková literatura:
– Viktorín Kornel ze Všehrd
z bohaté měšťanské rodiny, po studiích přednášel na univerzitě, překladatel, právník
o O práviech, sudiech i deskách země české knihy devatery
doporučil staré české zvykové právo, dílo nebylo přijato šlechtou, jazykově dokonalé

cestopisná literatura:
– Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
o Cesta z království českého do Benátek, země judské a dále do Egypta
– Václav Vratislav z Mitrovic
o Příhody Václava Vratislava z Mitrovic – cesta do Cařihradu
– Václav Hájek z Libočan
o Kronika česká
vylíčil zde dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1527, kronika je historicky nepřesná, v době pobělohorské byla jediným dílem, informujícím o české minulosti