Klasicismus (2. pol. 17. st. – 18. st.)

Klasicismus (2. pol. 17. st. – 18. st.)
– vznikl zároveň s Barokem v 2. pol. 17. st. ve Francii nový umělecký směr
– ve Francii byl silný absolutistický stát, který se snažil dát umění jednotný ráz a stanovit principy, kterých se umění mělo držet
– na rozdíl od symbolického Baroka vyžadoval rozumovou kázeň, krásu spatřoval v přírodě a v pravdě
– vycházel z racionalistické filosofie filozofa René Descartese, který řekl: „Myslím, tedy jsem.“
– hodně se inspiroval antikou, na rozdíl od renesance zdůrazňuje poslušnost a podřízení soukromých zájmů zájmům veřejným
– umění se dělilo na:
1. vysoké – tragédie napsané podle antických vzorů ódy a eposy
2. nízké – komedie ze současnosti
– v umění se opět dodržuje teorie tří jednot
– citová složka ustupuje složce rozumové, což se projevilo i v literatuře
– poezie byla spíše didaktická nebo popisná, próza se omezila na moralistní vypravování a eseje, na jevišti se hrály převážně veršované tragédie
– umění klasicismu je poměrně jednotvárné
– omezoval i jiná odvětví (zámecké parky, architekturu, hudbu)
– typický pro architekturu byl trojúhelníkový štít se sloupovím

Francie

Pierre Corneille
– napsal divadelní hru Cid, tato hra je napsaná na motivy španělských romancí z 11. st., ústředním motivem je milenecký pár Don Rodrigo a Chimena
– je zde zobrazena nenávist mezi znepřátelenými rody

Jean Racine
– psal tragédie inspirované antickými postavami, které milují tak vášnivě, až jsou vrhány do zkázy
– napsal Faidra

Molière
– vlastním jménem Jean – Baptiste Poquelin
– psal nízké umění (komedie ze současnosti), byl synem královského čalouníka, rodiče se ho zřekli, protože odmítl převzít otcovo řemeslo
– pracoval jako ředitel, režisér, herec a autor divadelních her
– 13 let jezdil s kočovnou společností po francouzském venkově, potom se stal ředitelem královské herecké společnosti
– jeho mecenášem byl sám král
– ve svých komediích si všímá náboženského pokrytectví, lakomství, snahy měšťáků napodobit šlechtice a jiných charakterových vad
– jeho nejznámějšími hrami jsou:
– Lakomec (hl. postavou je Harpagon), Tartuffe neboli podvodník (o náboženském pokrytci), Zdravý nemocný (o hypochondrovi, vyléčí ho jeho služka Tonička), Měšťák šlechtičen, Škola žen, Don Chuan neboli kamenná hostina

Jean de la Fontaine – autor bajek

Itálie
– pravým opakem francouzské vznešené tragédie byla italská komedie (tzv. commedia dell’arte)
– hra neměla pevný text, herci improvizovali na předem nastíněné téma
– v těchto hrách se opakovaly stejné postavy, např. Pantalone – bohatý obchodník, Doktore – starý, neřestný lékař, sluhové Brighella, Arlecckino, Scapino, služky Colombina, Smeraldina
Carlo Gozzi – nejznámější autor těchto komedií
Carlo Goldoni – psal komedie s pevným textem, díla Poprask na laguně, Sluha dvou pánů