Vývojové tendence nejstarší české literatury

c) Převaha latiny (12. -13. stol.) a pronikání češtiny
– v latin. tvorbě zaujímají významné místo legendy (přechod k dějepis. próze) a kroniky.
– KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ – (Chonica Bohemorum) – 12. stol, zaznamenává události od nejstarších dob až do počátku 12. století
– Kosmas zakladatel českého dějepisectví, kněz, děkan svatovítské kapituly
– kronika je psaná latinsky, ale obsahuje řadu bohemik (názvy českých míst, česká jména), autor je vzdělanec, psal
v zájmu Přemyslovců, zaznamenával i jména bájných českých vládců, inspiroval další kronikáře. Protože byl Kosmas církevním hodnostářem, dílo je tím částečně ovlivněno (tendenčnost hodnocení panovníků, soupeření církve s panovníkem o moc), ale naopak byl vlastencem a neodcizil se lidu. Kosmas výborně vypráví, prokládá text anekdotami, píše prózu s časovaným veršem.
– Pověsti: O praotci Čechovi, Libuši…
– dílo bylo pojetím českých dějin závazné do doby Palackého.
– Kosmovi pokračovatelé: Kanovník vyšehradský, mnich sázavský, opat Jarloch- žádný se však Kosmovi nevyrovnal, slohem, humorem, citáty
– o pronikání češtiny do literatury a do veřejného života svědčí glosy (české poznámky mezi řádky nebo na okraji latinských knih). Glosy se nemusí vztahovat přímo k textu, mohou mít i světský ráz, např. poznámky v chorální knize svatojiřské – řeholnice hodnotila své známé mnichy + opaty
– SV. VÁCLAVE, VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ – (12. stol.)
je to 2. nejstarší česká píseň, později státní hymna, symbol odporu proti útisku, slavnostní píseň (chorál), původně měla 3 sloky, v 15. stol. už měla slok 9 (obliba v době husitských válek)