Renesance a Humanismus 1/3

Renesance a Humanismus

Renesance = znovuzrození
– je to velká epocha, ve které dochází k přelomu v sociálním, kulturním a politickém životě
– v době gotiky vládl středověký názor, že středem všeho dění byl Bůh, lidé žili v odříkání a těšili se na posmrtný život
– Renesance je reakcí na středověk – středem všeho je člověk
– podmínky pro renesanci byly nejdříve vytvořeny v severní a střední Itálii, v úsilí o nové myšlení se její propagátoři opírali o staré ověřené hodnoty – o antiku
– vzorem jim byl římský stát, římské právo, ale i v sochařství a stavitelství se antikou inspirují
– v renesanci pozorujeme snahy: 1. O poznání světa – rozvíjí se přírodní vědy (Kepler, Galileo Galilei)
2. O poznání člověka – z hlediska biologického i psychologického

Renesanční architektura
– paláce měli čtvercový půdorys, byly zdobené arkádami, lemované podloubím, omítky byly zdobené sgrafity, střechy byly zakončené kulatou kopulí, zdi stavěné z výrazných kvádrů
– velmi oblíbený byl renesanční park, byl zdobený fontánami

Malířství a sochařství
– malíři pracují s živím modelem, v obličeji je výraz, ale ještě stále neumí namalovat dětskou tvář, znají perspektivu
– sochařství – dokonalost těla

Itálie
Dante Alighieri (1265-1321)
– je považován za předchůdce renesance, který ve své básni Komedie (od doby Boccaccia se užívá celý název – Božská komedie) vyjádřil problémy středověkého člověka, ale zároveň pravděpodobně novodobé myšlení
– v této skladbě je líčena básníkova cesta do pekla, očistce a ráje, zároveň v ní hovoří s dušemi historických osobností od nejstarších dob až po nedávnou minulost, Dante se zde ztotožňuje s hl. hrdinou
– uplatňuje se zde renesanční touha po poznání

Giovanni Boccaccio (1313-1375)
– stejně jako Dante pocházel z Florencie, studoval práva a napsal předmluvu k Dantově komedii
– vrcholem jeho tvorby je Dekameron – soubor sta povídek, rámcovaný společným příběhem

Francesko Petrarca
– pocházel také z Florencie, z politických důvodů byl vyhnán do Avignonu
– tam se setkal s Lawrou a napsal pro ni sbírku milostné poezie, kterou nazval Zpěvník
– je zakladatelem sonetu (znělky), což je báseň, která se skládá ze 14 veršů (4,4,3,3)
– v prvních dvou skladbách je uplatněn rým tzv. obkročný A,B,B,A ve 3. a 4. sl. A,B,A,B

François Villon
– jako první zobrazuje obyčejné věci, nevyhýbá se ani jevům škaredým a oplzlým
– vystudoval universitu, ale žil bohémsky
– několikrát se dostal do křížku se zákonem, byl odsouzen k trestu smrti a vždy omilostněn, poslední trest smrti mu byl změněn na desetileté vyhoštění z Paříže, odešel a zde jeho stopy končí
– uměl vylíčit bídu a životní postoje lidí vyděděných ze společnosti
– napsal Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad, dále napsal Malý testament (závěť) a Velký testament – což jsou konkrétní vzkazy jeho přátelům i nepřátelům po jeho smrti
– pěstoval tzv. Villonskou baladu, která se skládá ze 3 slok a dozpěvu, na konci každé sloky i dozpěvu se opakuje stejný verš
– v těchto baladách jsou pouze 2-3 rýmy, u nás tento typ balady pěstovali Vrchlický a Mahen

Francois Rebelias
– byl to prozaik, vstoupil do kláštera, opustil klášter, vystudoval medicínu a živil se jako lékař, věnoval se i archeologii, botanice a filosofii
– útočil na scholastická dogmata