Významné osobnosti světové prózy 2. poloviny 20. století

ITÁLIE
po válce vznikl NEOREALISMUS, který se projevil hlavně ve filmu, malířství a literatuře; vznikl ve 40. – 50. letech; měl dát zapomenout na ideologii fašistického státu; návrat k realistické tradici v umění; pravdivé vylíčení
poválečné Itálie každodenní život prostých lidí; důraz na dokumentárnost a hodnověrnost

Alberto MORAVIA (1907 – 1990)
– pocity intelektuála
– sex = pokus o překonání odcizení
– ŘÍMANKA – z mladé dívky se stane prostitutka, zamiluje se, ale on ji odmítá, on je zatčen a ona se ho snaží zachránit, on se však zabije a nechá dopis na rozloučenou
– HORALKA – vyprávění římské vdovy Ceisiry, která se svou dospívající dcerou Rosettou utíká před válečnými útrapami do horského kraje; ale ani tady není ochráněna před negativními vlivy války, při své zpáteční cestě do Říma narazí na vojáky, Marokánce (spojenci, vítězové), kteří je obě znásilní, Rosetta předčasně dospívá; matka si uvědomuje, že svět, který po válce přichází je jiný, než ten, který tu byl před válkou, lidem ztvrdla srdce, vše se proměnilo ve zboží a kšeftování, všechno a všichni jsou prodejní, důležité věci „už nejsou důležité, kdežto ty nedůležité se staly důležitými“; cesta Rosetty a Ceisiry do Říma má však i symbolický význam. Je to cesta z války (nenormální) zpět k normálnímu životu a taková cesta se musí odehrát právě absurdním způsobem (znásilnění), zlom, který z Rosetty udělá dospělou ženu

Luchino VISCONTI
– režisér, natočil CIZINEC od Camuse

Viktorio DE SICA
– režisér, natočil DĚTI ULICE

Cesare PAVESE (1908 – 1950)
– jeho próza překračuje rámec neorealismu (svým lyrickým akcentem)
– motiv = sebevražda
– ĎÁBEL NA KOPCÍCH