8. Historická próza a její vývoj od nejstarších kronik do současnosti. Historická próza 20.století podle vlastní četby.

– před tím, než začněme zkoumat historii našeho národa, bylo by dobré si připomenout alespoň některé z cizinců, kteří se zabývali historii a dali tak podnět pro další badatele

ANTIKA
Hérodotos z Halikarnasu
– attické období, „otec historie“, Historiai (Dějiny) – dějiny řecko-perského světa až po rok 497.př.n.l. (vyvrcholením jsou řecko-perské války) – toto dílo je považováno za vůbec první zpracování dějin světa

Thukydides
– attické období, „otec vědeckého dějepisu“ – přistupoval k pramenům a informacím kriticky, neověřené dokumenty do svého díla vůbec nezařazoval, Dějiny peloponéské války – 8 dílů, jedno z vrcholných děl historiografie

STŘEDOVĚK
– první pokusy o zobrazení historie – legendy (doslova, to, co má být čteno):
10.století – Legenda o sv.Ludmile, Legenda o sv.Benediktovi, Legenda o sv.Václavu (První staroslověnská legenda o sv.Václavu) – popisují život svatých, jejich skutky
Život a umučení svatého Václava a babičky jeho svaté Ludmily (Kristiánova legenda) – je psána latinsky, autorem je jakýsi Kristián, který se tak sám označuje v předmluvě

12.století – v tomto století dominují legendy a historiografická literatura – legendy o sv.Vojtěchovi, legendy o sv.Prokopovi

13.století – Legenda AUREA – tzv.zlatá legenda, prozaický soubor legend, vznikla v Itálii

14.století – legendy se v tomto období neomezovaly jen na zachycení života světců, ale snažily se zaujmout hromaděním zázraků, mučednickými scénami nebo obrazy milostného vytržení

– vykrystalizovaly dva typy legend – exkluzivní (psány náročným jazykem, symbolika, určené pro vyšší vrstvy) – Legenda o sv.Kateřině (byla oblíbenou světicí Karla IV.)
– demokratické (jazykově chudší, přístupnější pro nižší vrstvy, světci jsou zobrazováni tak, aby byli vnímáni jako lidé z nižších vrstev) – Legenda o sv.Prokopu – Prokop, zakladatel Sázavského kláštera je zde líčen jako dobrotivý opat a lidumil, ochránce Čechů před rozpínavostí cizinců

Kroniky
12.století – Kosmas (1045 – 1125) – autor naší první kroniky, kteráže vynikajícím projevem evropského
dějepisectví, jeho dílo se stalo inspiračním zdrojem mnoha dalším kronikám

Chronica Boëmorum (Kronika česká)
– dělí se do 3 oddílů:
a)Bájná vyprávění starců
b)Hodnověrné zprávy svědků
c)období, ve kterém sám žil
– dílo je vlastenecké, je velice tendenční vůči všem nepřátelům Čechů, je celkem nepřesná, je psána latinsky
– kronika byla velmi oblíbená, protože Kosmas je rozeným vypravěčem – text prokládá citáty, užívá básnická slova, vypravování oživuje přímou řečí, často odbočuje od hlavního děje, aby mohl uvést nějakou vtipnou anekdotu či úvahu
– Kosmas měl mnohé pokračovatele – Kanovník Vyšehradský, Mnich sázavský, Petr Žitavský (autor Zbraslavské kroniky)

14.století – Dalimilova kronika – první kronika psaná česky, je veršovaná, kronika je dávána do souvislosti
s Danielem Mezeřickým (kanovník Boleslavského kostela) – nicméně tato domněnka se již vyvrátila, ale jeho jméno bylo kronice ponecháno
– autor byl vzdělaný, orientoval se v antických pověstech, měl všeobecný přehled o historii, nejspíš byl příslušníkem šlechty (pro svůj postoj)
– Dalimilovu kroniku zařazujeme k demokratickému proudu
– kronika začíná biblickou potopou světa a končí počátkem vlády Jana Lucemburského
– je to dílo politicky orientované – podpora češství proti cizozemcům, kronika je odrazem smýšlení vlastenecké šlechty
– je to kronika zaměřená vlastenecky – „Oldřich a Božena“ – kníže si raději vezme českou selku než německou císařovnu

Zbraslavská kronika – autorem je Petr Žitavský, pokračovatel díla Kosmova
– kronika původně vznikla jen jako klášterní kronika v době Václava II., ale pozdější zbraslavský opat Žitavský ji rozšířil na kroniku celé země
– klade důraz na morální hodnocení zachycených událostí

Trojanská kronika – nejrozsáhlejší dílo staročeské zábavné prózy, navíc je to první tištěná kniha (roku 1470), oblíbená až do 19.století

– historiografická tvorba dosáhla velkého rozkvětu za vlády Karla IV.
– on sám je autorem vlastní biografie Vita Caroli – latinský životopis
– díky jeho podpoře bylo sepsáno mnoho dalších kronik (tyto kroniky však nedosahovaly výraznější odborné ani umělecké úrovně)
– můžeme si uvést některé kronikáře z doby panování Karla IV.:Přibík Pulkava z Radenína, Beneš Krabice z Weitmile

Období husitské
– vznikají husitské anály (letopisy) a kroniky, které zachycují dění v Táboře, informují o husitských bitvách

Kronika husitská – autorem je Vavřinec z Březové, kronika je psána latinsky, zachyceny události z let 1414 – 1422, do češtiny byla přeložena již v 15.století

HUMANISMUS (16.století)
Jan Blahoslav
– Akta jednoty bratrské – je v nich zapsán veškerý materiál, který se týká dějin jednoty bratrské (založena 1457 v Kunvaldu v Orlických horách knězem Řehořem Krajčím), akta mají 15 svazků, nejedná se ani tak o zpracovanou historii, jako spíše o soubor důležitých listin, dopisů, pamětí, zápisů z jednání atd.

Daniel Adam z Veleslavína
– měl nakladatelství, které zdědil po svém tchánovi – Jiřím Melantrichovi
Kalendář historický – jeho vlastní dílo, u každého dne uváděl pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – nakladatelská činnost, spojil ve vydání latinskou kroniku papeže Pia II. (sám ji přeložil) s českou kronikou Martina Kuthena

Václav Hájek z Libočan
– (zprvu byl kališníkem, pak se ale přeorientoval na katolictví – možná i z toho pramení to, že jeho kronika byla jezuitskou cenzurou tolerována) – Kronika česká – zahrnuje naše dějiny od příchodu praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I.
– je psána tak, aby oslavila významné šlechtické rody a dokázala jejich starobylý původ (šlechtici totiž Hájkovi obstarávali materiál z rodových archívů a dohlíželi na obsah kroniky)
– kronika byla čtenářsky velmi úspěšná (Hájek byl skvělý vypravěč) X z faktografického hlediska byla velmi nepřesná (když Hájek něco nevěděl, domyslel si to, sám vymyslel datum pro příchod praotce Čecha – 644 – aniž by k tomu měl nějaké podklady)
– nicméně byla to jediná kronika českých dějin povolená v době temna a rekatolizace

BAROKO

Exulantská literatura

Pavel Stránský
– O státě českém – psáno latinsky, dokazuje v něm právo Čechů na vlastní samostatný stát a právo volit svobodně svého panovníka

Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – desetisvazkové dílo, sleduje historii nekatolických církví

Lidová slovesnost
– v období baroka se hojně pěstovala lidová a pololidová slovesnost (vzniká v prostředí blízkém lidu)
– ústní lidová slovesnost provázela literaturu psanou již od počátku, ale v době baroka se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
– jedním z hlavních útvarů lidové slovesnosti je pověst = lidová pověst obsahuje ve svém jádře vždy skutečný historický fakt, který se během doby tvůrčí fantazií obměňuje
– v době pobělohorské se pěstují národní pověsti (O praotci Čechovi), pověsti hrdinské (O Žižkovi), pověsti rodové (O bílé paní), pověsti místní – vztahují se k např. k založení nějakého kláštera nebo hradu
– začaly vznikat i pověsti, které se vztahovaly k době nedávno minulé – o odchodu českobratrských exulantů do ciziny – Růžový palouček

NÁRODNÍ OBROZENÍ

František Palacký
– Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – gigantické dílo, Palacký pojímá české dějiny jako neustálý střet mezi českýma německým živlem – germánský feudalismus je příčinou neustálého rozvracení slovanské demokracie
– za vrchol českých dějin považoval husitství, kdy se česká demokratičnost projevila v plné síle
– jeho dílo se ale nevyhnulo některým omylům – idealizace slovanského pravěku a nekritické nadšení pro husitství

Pavel Josef Šafařík
– Slovanské starožitnosti – česky psané, dějiny Slovanů od nejstarších dob do konce 10.století, základní myšlenka díla – Slované jsou stejně tak praobyvatelé evropského kontinentu jako Řekové, Římané nebo Germáni

Václav Thám
– velká postava počátků českého divadla
– psal především historické hry – Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka
RKZ (Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský)
– rukopisy byly nalezeny v letech 1817 a 1818 – RK měl pocházet ze 13. století a obsahoval epické básně (především z mýtického období českých dějin) a lyrické básně; RZ měl pocházet z 9.století a obsahoval zlomek básně o staročeském sněmu vladyků a skladbu Libušin soud (spor bratrů Chrudoše a Šťáhlava)
– rukopisy měly ukázat, jak vyspělá čeština existovala již na počátku českých dějin a měly pozvednout vlasteneckou mysl všech Čechů
– nakonec se ukázalo, že rukopisy byly padělané – o jejich pravost se strhl velký boj, za jejich nepravost se postavili např. Josef Dobrovský, Antonín Vašek, T.G.Masaryk aj.
– jako padělatelé byli označeni Václav Hanka a Josef Linda, oba žáci Josefa Dobrovského

Josef Linda – Záře nad pohanstvem – 1.český román, zpracovává látku z nejstarší české minulosti

Jan Nepomuk Štěpánek – Obležení Prahy od Švédů, Břetislav VI. – dramata

Václav Kliment Klicpera
– Točník – historická povídka, Jan za chrta dán, Blaník – tato dramata jsou většinou zpracována na základě pověstí či kronik

Jan Jindřich Marek – Jarohněv z Hrádku, Mastičkář – historická beletrie

Prokop Chocholoušek – Templáři v Čechách, Křižáci, Dcera Otakarova – historické povídky

ROMANTISMUS

Josef Kajetán Tyl
– Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové – dramata
Dekret kutnohorský – historická povídka
– Tyl vždy považoval za hlavní funkci literatury to, aby sloužila národním zájmům
– chtěl, aby české divadlo mělo své důstojné místo v české kultuře – mnohdy však musel hry přizpůsobovat primitivnímu publiku, aby je pochopilo (=jeho hry nedosahují takových kvalit)

Karel Hynek Mácha
– pokusy o historickou trilogii KAT – časově měla být umístěna do doby vlády Václava IV., cyklus o českých hradech (Křivoklát, Karlův Týn, Valdek)
– napsal ale jen 1.díl – Křivoklad – kat je potomkem Václava III. ale svým královským mečem musí stínat hlavy a podrobovat se příkazům svého panovníka – romantický prvek, jde o historickou fikci
Boleslav, Bratrovrah, Bratři – zlomky historických dramat

Karel Sabina – Braniboři v Čechách – libreto k Smetanově opeře, romantické pojetí historie

2.POLOVINA 19.STOLETÍ

Generace májovců

Vítězslav Hálek
– pod vlivem Shakespeara (jeho historická tragédie) napsal 6 historických dramat – Král Vukašín, Záviš z Falknštejna

Generace ruchovců
– zájem o českou historii

Svatopluk Čech
– mezi jeho pokusy o historickou prózu můžeme zařadit epos Adamité – námět potlačení sekty Adamitů za husitských válek
– o obraz doby husitské se pokusil i ve svém asi nejznámějším díle Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století – Čech srovnává pohodlnost a vlažnost „dnešního“ člověka s tehdejším vlasteneckým nadšením a zanícením husitů

Generace lumírovců
– historie jiných zemí, zájem o exotiku

Jaroslav Vrchlický
– měl široký okruh témat, jimž se věnoval, mezi ně patřila i historie
– ve svých Zlomcích epopeje se snažil o zachycení vývoje lidstva na cestě za pokrokem
Selské balady – básnická sbírka o selských bouřích v 15.-18.století
Legenda o sv.Prokopu – o založení Sázavského kláštera
Bar Kochba – židovská vzpoura proti Římanům
– v 70. a 80. letech se táhne českou literaturou snaha o vytvoření velkého národního dramatu s látkou z české historie – k tomuto úsilí se přidal i Vrchlický – Drahomíra, Bratři, Knížata
– velice zdařilým dílem je historická veselohra z doby vlády Karla IV. – Noc na Karlštejně
– k autorům, kteří usilovali o vytvoření dramatu s námětem z českých dějin řadíme i Františka Věnceslava Jeřábka, Julia Zeyera a F.A.Šuberta

Josef Svátek
– vystudoval techniku, ale věnoval se především žurnalistice a historii
– ve druhé polovině 20.století to neměl lehké – komunisté ho označili za konzervativce (stranil habsburské monarchii) – odsunut na druhou kolej
Dílo:
Tajnosti pražské, Majestát Rudolfa II., Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

Václav Beneš Třebízský
– sympatie k prostým lidovým vrstvám
Dílo: – byl knězem, a proto je v jeho díle znát snaha o poučení a výchovu
– zemřel ve 35 letech, ale stihl napsat 90 próz
Bludné duše – povídka, vzbouření sedláků na Slánsku v době josefínské
Královna Dagmar – román, příběh dcery Přemysla Otakara I.
Trnová koruna – román, příběh z doby pobělohorské

Zikmund Winter
– narodil se v Praze
– jako profesor dějepisu působil v Rakovníku a Pardubicích
– přítel Jirásek
Dílo: – nejméně přístupný – archaizovaný jazyk
– jeho pohled je nesmlouvavý, historický, kritický
– zaměřil svou pozornost k 16. a počátku 17.století – český humanismus
Rakovnické obrázky – soubor povídek, povídka Nezbedný bakalář
Počestné paní pardubické – měšťanky obviňují katovu ženu, je vzdělaná a povznesená nad jejich malichernosti
Rozina Sebranec – povídka
Mistr Kampanus – jediný jeho román, doba předbělohorská a pobělohorská
Seznamujeme se s životem Prahy a pražské univerzity, ale vše se soustřeďuje kolem postavy rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského.Jeho postava spojuje různé historické události – rekatolizaci, Bílou horu nebo popravu na Staroměstském náměstí.Chce zachránit univerzitu před jezuity – vstupuje do katolické církve, ale jeho oběť je marná a on končí život sebevraždou.

Josef Jiří Kolár – herec a režisér Prozatímního divadla
– překládal Shakespearova dramata
– sám psal romantické historické tragédie – Pražský Žid

Emanuel Bozděch – nejvýznamnější dramatik Prozatímního divadla
– autor vynikajících historických veseloher (náměty čerpal především z francouzské historie)
Baron Goertz, Dobrodruzi (z doby Rudolfa II.)

Karel Václav Rais
Zapadlí vlastenci – román ze sklonku NO v podhorském kraji
Zásluhy vlasteneckých Kantorů a kněží na tvorbě národního uvědomění v nejzapadlejších částech naší země.Vlastenci Čížek a Stehlík se snaží zavést kulturu do vesnice, nastěhuje se tam učitel Čermák, který se zamiluje do schovanky faráře.Ten ji chce ale bohatě provdat.Tito tři muži se vypravují do Prahy, těší se na památky a setkání s vlastenci.Čermák, jež je nemanželským dítětem se setkává s otcem.Nakonec získá i dívku, kterou chtěl.

Alois Jirásek
– tvůrce českého historického románu, narodil se v Hronově, vystudoval gymnázium v Hradci Králové
– chtěl se stát malířem, ale z existenčních důvodů se musel stát profesorem historie (15 let učil na Litoměřickém gymnáziu), 1917 – podepsal Manifest českých spisovatelů – přihlásili se k národní samostatnosti
Dílo: – Jirásek byl kritický realista
– vytvořil jako jediný český spisovatel obraz života našeho lidu od mýtických dob až po NO
– napsal více než 50 původních knih, z toho několik trilogií, jednu tetralogii a pentalogii
– Jirásek spatřoval vrchol českých dějin v období husitství X sociální a kulturní úpadek vidí především v době pobělohorské
– považoval za nositele historických dějin lid – jeho knihy nejsou monografické, ale vystupuje v nich několik typizovaných postav (ztělesňují postoje celého lidu)
– má sklon k subjektivitě – poznáme, s kým sympatizuje X pro Jiráska jako evangelíka bylo období pobělohorské obdobím protilidovým, dobou „temna“ – jezuity a katolíky vždy „potopil“
– byl velkým vypravěčem – snaha o co největší věrnost a zdlouhavé popisy reálií jsou místy až nudné
– jeho velkou slabinou je absence hlubší filosofie postav – jakoby byly kladné i záporné rysy již předem dány

– Jiráskovi knihy jsou řazeny podle období, které zobrazují

A) Doba mýtů a pověstí
Staré pověsti české – soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny teprve začaly utvářet
– čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy i z kroniky Václava Hájka z Libočan – ale vtiskl vyprávění beletristickou tvář

B) Husitské období
Mezi proudy – trilogie, období vlády Václava IV., zachycuje vznik husitského hnutí
– děj začíná v křivoklátských lesích – arcibiskup Jan z Jenštejna svede ženu hajného a poté ho povýší na ohnivce (musí se dostavit s pochodní na bílém koni na hrad), děj se přesouvá do Prahy, arcibiskup se milenky nabaží (Jirásek demonstruje nešvary církve), milenka se zabije – arcibiskup zmoudří a dá se na boj proti Václavu IV. V knize se objevuje i postava Jana Žižky a Jana Husa

Proti všem – trilogie, zobrazuje vrchol a rozmach husitského hnutí
1.díl – Do Jižních Čech putují davy lidí, ve víře, že si budou v Táboře rovni.Ale existuje tu i nejednota (Adamité).Šíří se tu chiliasmus (zvěstuje zánik svět a 1000 let Ježíšova panování).Tomu podlehne i jedna z hrdinek – Zdena z Hvozdna.

2.díl – V Kutné Hoře se utáboří Zikmund.Válčí proti Čechům.Bitva na Vítkově.

3.díl – Vnitřní politická situace mezi husity.Zdena se zamiluje do kněze Bidlinského a její otec ji proto zavrhuje.Rozvášněný dav, zapálí stavení, kde je Zdena s knězem a ti poznávají, že smyslem života je boj za pravdu boží.
Bratrstvo – trilogie, závěr husitského hnutí, román líčí osudy Bratříků (zbytků táborských vojsk, poražených u Lipan), které pomáhají na Slovensku Janu Jiskrovi z Brandýsa
– Bratříci chrání Slovensko pro Ladislava Pohrobka, nakonec se ale k moci dostává Matyáš – Bratříci končí jako lupiči a vrazi
Husitský král – nedokončený dvoudílný román, soustřeďuje se na postavu Jiřího z Poděbrad a jeho pronásledování jednoty bratrské

C) Období baroka (temna)
Temno – nejlegendárnější román o době pobělohorské, román, který léta určoval naše povědomí o tomto období (útlak lidu, fanatizmus jezuitů, svatořečení Jana Nepomuského bylo chápáno jako snaha o zahlazení památky na mistra Jana Husa)
– děj se odehrává ve východních Čechách a v Praze (příprava svatořečení Jana Nepomuského)
– motiv emigrantství – útočištěm je německé město Žitava
– vylíčení fanatismu pátera Koniáše
Hlavním hrdinou je pan Makovec (tajný Bratr).Žije s dcerou Helenkou a synem Tomášem v Dobrušce.Přichází tam páter Koniáš a nachází u Makovce zakázané knihy – Makovec odjíždí do Žitavy.Sourozenci jsou odvedeni do Prahy, kde mají sloužit.Tomáš jde v otcových šlépějích, Helenka se zamiluje do syna pana Březiny.Poté se ale dozví, že její milý se má stát knězem a odchází s bratrem za otcem do Žitavy.

Psohlavci – zachycuje konec 17.století na Chodsku, využívá skutečné historické osobnosti Jana Sladkého Koziny
– vykreslení chodského venkova a života na něm, ale také dobrá psychologická propracovanost postav (Kozina projde proměnou od vlažného sedláka po zapáleného revolucionáře)
– děj je ve čtenářském deníku
Skaláci – velká selská vzpoura na Náchodsku roku 1775

D) Období rokoka a osvícenství
Poklad – příběh z konce 18.století, odehrává se na hradu Potštejn
Sousedé, Pandurek – povídky
Ráj světa – život na dvoře vévody Zaháňského

E) Národní obrození
F.L.Věk – pentalogie, která byla sepsána na základě příběhu Františka Ladislava Hekaz Dobrušky
– zobrazuje zejména počátky NO (přelom 18. a 19.století)
1.díl – Dětství a mládí Františka v Dobrušce.Žije pokojně jen některým věcem nerozumí (pronásledování českých Bratrů…).Má hudební nadání – je přijat do sboru.František probudí z domnělé smrti knihovníka a za odměnu mu umožní přístup ke knihám.Nakonec získává František stipendium a vyučuje dívky Butteaovy.Jednou z nich je i němá Pavla.František se seznamuje s mnoha obrozenci – Václav Thám.František se věnuje divadlu, zanedbává školu a otec mu přikáže, aby se vrátil.František nechce, ale když vidí, že Pavla miluje Tháma, odjíždí zpět do Dobrušky.Svatba Pavly a Cháma – kočovné divadlo, bída, ale při porodu se Pavle vrací řeč.
– vláda Josefa II.(reformy, rušení jezuitských klášterů)

2.díl – František po smrti otce přebírá jeho obchod.Jezdí do Prahy a půjčuje si v České expedici knihy, které potom půjčuje v Dobrušce.Expedici navštěvují další obrozenci – Hněvkovský, Šedivý.Pavla a Thám nemají šťastné manželství.František si bere Marii Smíškovou.

3.díl – František má doma francouzské knihy – žárlivý rychtář mu je sebere.Manželství Pavly a Tháma spěje ke krachu, naopak manželství Františka a Marie je šťastné (syn a dcera).Pak ale vypukne v Dobrušce požár a František přijde o majetek.

4.díl – Franta se snaží vzchopit, ale přijde bankrot.Dovršuje se 1.etapa NO – umírají Kramerius, Vydra…!Pavla utíká od manžela.

5.díl – Františkův syn Václav studuje v Praze.Seznamuje se s další generací obrozenců – Klicpera, Štěpánek.Pavla má milence a odcházejí do Haliče – Thám je tam hledá, ale najde jen jejich hrob.Nakonec také umírá.Františkovi umírá žena a syn ho vezme k sobě.Pentalogie končí rokem 1816 – zavedení českého jazyka na gymnázium, Jungmann vydává svou Slovesnost.

Filosofská historie – studentská povídka z Litomyšle, podává obraz života mladých studentů, do celkem humorného tónu však dramaticky zasáhne revoluční rok 1848
Studenti Vavřinec a Frýbort bydlí u slečny Elis.Vavřinec miluje Márinku a Frýbort Lenku, schovanku aktuála Roubínka.Lenku miluje i Špína, ale je příliš nesmělý.Konají se Majáles (ale biskupové je zakazovali) – studenti jsou potrestáni.přicházejí prázdniny, Špína odchází do kláštera.V roce 1848 se z Frýborta a Vavřiny stávají důstojníci studentských legií.Bojují na barikádách – setkávají se tam se Špínou, který tam umírá.Po revoluci si Frýbort vezme Márinku.Vavřina se stal lékařem a vzal si Lenku, která po smrti aktuála žila u slečny Elis.
U nás – čtyřdílná kronika, NO v rodném kraji autora, ústřední postavou je buditelský kněz Pavlovický

F) Drama
Vojnarka, Otec
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – husitská tematika
Lucerna – pohádková hra, navazuje na Tylovy báchorky
Mladé a krásné kněžně se zalíbí mlynář, který ji doprovází jako světlonoš do lesního zámečku.Nabídne mu bohatství a moc, ale on zůstane věrný své Haničce.

První novodobé kroniky

Karel Václav Rais
– Západ – „nejsmutnější román 19.století“ – románová kronika ze sklonku života faráře Kalouse (jedná se hlavně o psychologickou charakteristiku faráře)

Josef Holeček – Naši – desetidílná románová kronika, život jihočeského lidu (tradice a názory)

Jan Herben – Do třetího a čtvrtého pokolení – románová kronika,osudy tří generací rodu Hrabců

PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ

Josef Svatopluk Machar
– jeho názory jitřily českou literární scénu (kritizoval Hálka i Čecha, tvrdé názory zastával proti Vídni, katolické církvi a maloměšťáctví)
– svým dílem je ryzí realista a individualista
Svědomím věků – cyklus sbírek a románů, v nichž sleduje vývoj etických principů lidstva od nejstarších dob až po současnost, nejvíce se věnuje antice (poukazuje na silné jedince, kteří si dokázali zachovat lidskou důstojnost)
– Machar je nepřítelem křesťanství – tvrdí, že jen v antice byli lidé šťastní a vyrovnaní a jejich přirozenost potlačilo až nově vzniklé náboženství
– některé sbírky cyklu – V záři helénského slunce, Jed z Judey,(vše antika), Barbaři (středověk), Roky za století (francouzská revoluce)

HISTORICKÉ DRAMA V PRVNÍM DVACETILETÍ 20. STOLETÍ
– patřila by sem především Jiráskova husitská trilogie – Jan Roháč z Dubé, Jan Žižka, Jan Hus (premiéra v roce 1918)
Jiří Mahen – dramata (pochází z Brna, je po něm pojmenována činohra v Brně) – Jánošík, Mrtvé moře

Viktor Dyk – důraz na aktivní zápas o národní věc – Posel

PRVNÍ POLOVINA 20. STOLETÍ
– zde si musíme připomenout to, že s nástupem století nastupuje i Česká moderna (generace autorů, kteří kladou důraz především na individualitu, zabývali se politickými a sociálními otázkami)
– i někteří autoři České moderny se věnují historii (Josef Svatopluk Machar), ale podstatě lze říci, že po 1.světové válce dochází k ústupu od historické tematiky

Jaroslav Durych
– výjimkou je spisovatel, kterého řadíme k tzv. katolické próze (autory spojuje víra v Boha, v naší zemi a historii, velkým zdrojem inspirace je období českého baroka), ten spisovatel se jmenuje Jaroslav Durych
– jeho pohled na historii – baroko chápe jako rozmach duchovních sil, ve svém díle přijímá rekatolizaci mnohem pozitivněji než např. u Jiráska
– nosným pilířem dějin nejsou masy, ale nadprůměrní jedinci
– jeho kult baroka má v sobě již zakódovanou inklinaci k mystice
– klade proti sobě tmu a světlo, hnus a krásu, násilí a meditaci….
Bloudění (Velká valdštejnská trilogie) – obrovská freska o 30-leté válce, v jejímž středu je milostný příběh českého emigranta Jiříka (symbol hloubavosti a vzpurnosti)a Španělky Andělky (symbol lásky a čistoty)
– název bloudění není jen ve smyslu vztahovém (oba prožívají svůj vztah, který je narušován útrapami), ale i ve smyslu hledání cesty mezi Bohem a zemským světem (bloudění je završeno nalezením cesty do církve)
Rekviem (Malá valdštejnská trilogie) – soubor tří povídek, dokreslujících osud Albrechta z Valdštejna po jeho smrti (např. poslední povídka Valdice vypráví o vyzvedávání jeho ostatků)

Vladislav Vančura
– Markéta Lazarová – historický román z období lapkovského středověku, jedná se vlastně o baladický příběh lásky
– Markéta, dcera lapky Lazara miluje hromotluka rváče Mikuláše z nepřátelské rodiny lapků Kozlíků
Obrazy z dějin národu českého – beletristický pohled na počátky národní historie, toto dílo mělo pozvednout národní sebevědomí v těžkých chvílích po mnichovské konferenci v roce 1938
– součástí Obrazů je např. povídka Kosmas, která přibližuje čtenářům život našeho prvního kronikáře

Historický román a povídka

– historický román – moderní, je variantou společenskho románu, námět přesahuje autorovi bezprostřední zkušenosti
– po roce 1945 vyzdvihováno zvláště Nejedlým, byla to zmanipulovaná histori
– témata odvozují od Jiráska

Antonín Zápotocký
– činitel KSČ, prezident
– zpracoval novou historickou etapu – historické romány přibližují dobu přelomu 19.-20.stol, zrod dělnického hnutí
Dílo:
Dějiny dělnického hnutí, Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, (Barunka – knížka pro děti)

Adolf Branald
Dílo: Chléb a písně – román o dělnickém hnutí

Vladimír Neff
– český prozaik a překladatel
Dílo: Jeho prózy z 30. let vypovídají o rozpadu hodnot měšťanského světa (Malý velikán, Bůh zbytečnosti)
– v prózách z válečných let spojil psychologickou analýzu s žánrovou kresbou prostředí: Třináctá komnata, Marie a zahradník.
– Osudy několika generací pražských podnikatelských rodin od pol. 19. do 40. let 20. stol. zachytil v pentalogické rodové sáze: Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj.
– Skeptická dějinná filozofie – román Srpnovští páni ho přivedla k zobrazení dobového typu bezpáteřného malého českého člověka Trampoty pana Humbla.
– Vypravěčskou virtuozitu osvědčil v pikareskní románové trilogii o českém renesančním hrdinovi, který se marně pokouší nastolit rozumný společenský řád Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka.
– Autor filmových scénářů Tajemství krve, Mladá léta
– Filosofický slovník pro samouky – originální beletrizovaný slovník.

František Kožík
– český prozaik a dramatik. V letech 1956 – 74 dramaturg Československého filmu.
– V rozsáhlé povídkové a románové tvorbě se zaměřil zejm. na životopisný román
Dílo: životopisné romány: Největší z Pierotů, Básník neumírá, Josef Mánes, Na křídle větrného mlýna, Neklidné babí léto, Šavle a píseň.

Jarmila Loukotková
– Zpracovává převážně historické náměty z období antiky.
Dílo: sociálně tendenčních schémata: Spartakus, Smrtí boj nekončí
– ztvárnění srážky tvůrčího jedince a společnosti: Navzdory básník zpívá – ze života F. Villona
– náměty ze současnosti: Medúza, Odměna, Žít jednou spolu
– Je autorkou knih pro mládež Vstup do ráje zakázán

Václav Kaplický
– český prozaik a publicista
Dílo: Autor románů s historickou tematikou, především ze 17. – 19. stol.: Čtveráci, Železná koruna, Zaťatá pěst).
– Z období husitských válek čerpá Táborská republika
– z období protireformačního román Kladivo na čarodějnice – o inkvizicích v 17. století.

Eva Kantůrková
– česká spisovatelka a publicistka
Dílo: Autorka filmových scénářů
-romány s historickou tematikou Pán Věže, Jan Hus
– dokumentární svědectví o současnosti Přítelkyně z domu smutku, Památník.

Jiří Šotola
– český básník, prozaik, dramatik a překladatel
– Soucit s bídnou existencí člověka, bezmocného vůči anonymním silám dějin a mocenským institucím, ztvárnil v románové a dramatické tvorbě
Dílo: romány: Tovaryšstvo Ježíšovo, Kuře na rožni, Svatý na mostě, Malovaný děti, Osmnáct Jeruzalémů
Dramata: Antiorfeus, Možná je na střeše kůň.

Josef Toman
– český prozaik a dramatik.
Dílo: Ve své tvorbě se zaměřil na historická a sociální témata: Vosí hnízdo, později pod názvem Dům z karet, Lidé pod horami, Don Juan, Slovanské nebe, Po nás potopa)

Ludmila Vaňková
Dílo: komorně pojaté historické romány: trilogie o Přemyslovcích Lev a růže: Král železný, král zlatý; Zlá léta, Dědici zlatého krále;
Stříbrný jednorožec, Rab z Rabštejna.