Hlavní proudy a osobnosti české prózy 1. poloviny 20. století

KATOLIČTÍ AUTOŘI
– mnoho shodných rysů této literatury s ruralistickou, ale všechny tyto autory spojuje hluboká víra v Boha
– mystický vztah k zemi, přírodě a historii
– konzervativní myšlení, uznávají tradiční literární normy (odmítají jazykové experimenty)
– velkým zdrojem inspirace po stránce duchovní i jazykové je období českého baroka
– literární orgány : časopisy Řád a Akord

Jaroslav DURYCH (1886 – 1962)
– prozaik, básník, dramatik a publicista (řídil časopisy Rozmach a Akord)
– studoval církevní seminář v Příbrami (odtud ho propustili), dále gymnázium a lékařskou fakultu
– jako vojenský lékař dosáhl hodnosti plukovníka (nedemokratický kasárenský způsob života přenášel i do veřejného života), sloužil na frontě v době 1. sv. války
– někdy je považován za disidenta 1. republiky (v souvislosti s antikatolicismem mezi válkami)
– jednoznačně jeden z nejkonzervativnějších autorů, inklinoval až k fašismu (pravicově katolicky zaměřen); obdivem ke katolickým zemím se netajil ani v období nastupujícího fašismu (Španělsko, Itálie), v roce 1937 zaútočil na Čapkovu protifašistickou publicistiku jako na „pláč civilisty“
– představitel historické imaginativní prózy

– Charakteristika jeho díla :
1. pohled na historii – baroko chápáno jako rozmach duševních sil, rekatolizace nepřijímána tak negativně jako např. u Jiráska, spíše naopak
2. Základem dějin nejsou masy, ale nadprůměrní jedinci – např. Albrecht z Valdštejna
3. Absence výchovné a moralizující složky
4. Dokonalá dějepisná příprava
5. V souvislosti s výrazovými prostředky Durycha se hovoří o barokním naturalismu-
v kontrastech klade proti sobě tmu a světlo, hnus a krásu, násilí a meditaci, prokletí a milost
6. Představitel moderní české historické prózy, která se vyznačuje metaforičností,
náznakem, rytmizovaná próza