Obraz války a osvobození v české literatuře

Jaroslav Seifert ( 1901 – 1986 )
Pocházel z dělnické rodiny ze Žižkova. Nedokončil reálku a stal se redaktorem levicových avandgardních časopisů. 1920. spoluzakladatel spolku Devětsil. 1921 vstoupil do KSČ. 1929. vystupuje z KSČ. 1956.-1965. se literárně odmlčen, protože byl nemocen a také byl tvrdě zkritizován. 1965. se stal národním umělcem a 1969.-1970. předsedou svazu českých spisovatelů. V 70. letech nesměl publikovat. 1977. signatářem charty 77. Počátkem 80. let vyl velice málo vydáván a 1984. mu byla udělena Nobelova cena.
Dílo: Slavík zpívá špatně – Jeho poetismus se stává únavným. Na přelomu 20. a 30. let nachází svůj osobitý styl, který už do konce života neopustil. Uplatňuje v něm melodičnost. Velice často vzpomíná na své dětství, na rodiče, na své první lásky, píše o domově, o přírodě, o svém rodném městě, často vzpomíná na události 2. sv. války, hlavně obdivoval ženy.
Jaro, sbohem
Jablko z klína
Ruce Venušiny
Koncem 30. let opouští intimní tón poezie a přimyká se k rodné zemi, chce povzbudit sebevědomí českého člověka.
Poštovní holub
Zhasněte světla
Světlem oděná
Kamenný most
Vějíř Boženy Němcové
Přílba hlíny

Jan Zahradníček ( 1905 – 1960 )
Narodil se na Třebíčsku a po studiích pobýval na různých místech Čech. Vydával časopis Akord a 1951 byl obviněn z vlastizrady a odsouzen na 13 let. 1955 mu umírají obě dcery na otravu houbami. Po propuštění z vězení se s podlomeným zdravím vrací domů a za necelý rok umírá.
Dílo: Těsně po válce píše díla, kde popisuje válku a osvobození.
Stará země
Později píše díla v době totality ( 50 léta ).
Znamení moci
Dům strach
Toto jsou jeho vrcholná díla, ve kterých se nechává inspirovat totalitním režimem a pobytem ve vězení.