Hlavní proudy a osobnosti české prózy 1. poloviny 20. století
Richard WEINER (1884 – 1937)
– básník a prozaik, díla na jazykovém experimentu
– narozen v Písku, povoláním inženýr chemie, od r.1912 výhradně spisovatel
– bojoval na srbské frontě, zde se r.1915 psychicky zhroutil a přerušil vojenskou službu
– po skončení války pařížský dopisovatel Lidových novin
– zemřel v Praze, kam se vrátil rok před smrtí
– složitý spisovatel, jeho dílo silně ovlivnila válka – pocity hrůzy (Weiner = skeptik Kafkovského ražení), svět = život rozpolcených a z normálního života vykolejených lidí, nedůvěra v rozum,motivy muk a neřestí, rozpadu světa, smrti, nicoty a beznaděje, nejistoty.
– Weiner se také seznámil se surrealismem – vliv – odhalování podvědomí.
– soubor povídek LÍTICE – expresionistický výraz, zážitky z fronty
– básnické sbírky MNOHO NOCÍ, MEZOPOTÁMIE a prózy ŠKLEB, HRA DOOPRAVDY – blízké světové literatuře (Joyce, Prouste, …)
– texty bezsyžetové, plné nerozluštitelných symbolů, které mají podněcovat čtenářovu imaginaci
– velký důraz je kladen na tajemství, které je všude kolem nás a nedokážeme ho odhalit
