Umělecké směry ve svět. a české poezii koncem 19. stol. a začátek 20.stol.
15. Umělecké směry ve svět. a české poezii koncem 19. stol. a začátek 20.stol.
Dekadence – ( z francouzského décadence – úpadek )
– únavou ze života, útěkem od přítomnosti do minulosti zdůrazňování
individualismu, sexuality atd.
– představiteli dekadence byli Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Oscar Wilde,
Karel Hlaváček
Impresionismus – (dojem, nálada) snaží se zachytit okamžitý dojem, náladu
– neopakovatelné chvíle (smutek, radost), potlačení rozumové části
– převažuje lyrika, zvláště přírodní, v oblibě je také lyrizace prózy, tedy
stírání rozdílů mezi poezií a prózou
– představiteli tohoto směru v literatuře byli Paul Verlaine, Antonín Sova,
Fráňa Šrámek
Symbolismus – konkrétní předmět slouží k označení jiného abstraktního pojmu
– položili základ volného verše
– představiteli toho směru byli Charles Baudelaire, Paul Verlaine,
Arthur Rimbaud, Otokar Březina
Anarchismus – necudou být omezování absolutní svoboda jedince
Konec 19. stol. zastihl Evropu ve znamení přeměn. Zrychluje se tempo života, zostřuje konkurenční boj, mohutné dělnické hnutí. Dobu pozitivismu a racionalismu vystřídal anarchismus, pesimismus a katastrofické představy.
Filozofické práce – A. Schopenhauer, F. Nietzschen
Umělec touží společnost znepokojovat, dráždit, jeho přístup k ní je individualistický, cítí se nadřazen, vede bohémský život.
Nejvýznamnějším představitelem nových směrů v poezii jsou tzv. Prokletí básnicí.
