Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

1) Psycholoqická próza
– autoři více obracují pozornost od reality a změřují se spíše na zkoumání psychiky člověka.
– vliv Sigmunda Freuda (pojetí podvědomí, psychoanalýza), zaměření na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy
– vysvětluje spoustu věcí, například jak může ovlivňovat přítomnost psychicky narušeného člověka život ostatních lidí („Neviditelný“ – J. Havlíček), jak a hlavně proč člověk působí zlo, co ho k tomu vedlo, a také jaké maličkosti v životě utvářejí lidskou psychiku („Černé světlo“ – V. Řezáč).
– Zabývají se chováním a prožíváním člověka. Próza často o lidech, kteří mají psychiku narušenou.
– Václav Řezáč, Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová (Roky v kruhu, Vlčí jáma)
2) Katolická próza
– ve 30. letech obrovský rozmach katolické prózy – v tvorbě několik odlišností:
a) odlišný pohled na sociální problematiku – všichni autoň zobrazovati otázky sociální rovností, katolíci odmítali sociální rovnost. Vyznávali odstupňovaný stavovský přístup.
b) odlišný pohled na chápání českých dějin – velký zájem upírali pobělohorské době. Snaží se očistit a obhájit pobělohorskou dobu (dobu temna). Odlišný pohled na české husitství – odmítali ho.
c) odmítali demokracii, spíše uznávali ideál státu pevnější ruky ~ všichni katolicí útočili na K. Čapka. V 50. letech se toto stalo záminkou k obviňování z kolaborace fašizmu – byli zavíráni.
– Katolíci se velkou měrou podíleli na uštvání Karla Čapka.
– Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček (La Salleta), Jan Čep – vydávali časopisy Řád, Akord