UMĚLECKÁ AVANTGARDA A MEZIVÁLEČNÁ POEZIE A PRÓZA

17. UMĚLECKÁ AVANTGARDA
A MEZIVÁLEČNÁ POEZIE A PRÓZA

1. Charakteristika nových uměleckých směrů

Expresionismus
z lat. expressio=výraz; jako obecná tendence projevující se v umění, která protikladu k racionálnímu a popisnému realismu zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolovatelné vnitřní, zejména citové stavy a projevy lidské psychiky, svou podstatou jsou expresivní tanec, hudby, poezie… je jeden ze směrů moderního, avantgardního umění první čtvrtiny 20. stol., projevující se ve výtvarném umění; nejprve v malířství jako opozice proti naturalismu a impresionismu: umění nemá ani objektivně znázorňovat vnější svět, ani pouze odrážet smyslové dojmy, nýbrž se má stát přímým, drásavě naléhavým výrazem autorových citových reakcí na jeho intuitivní prožitek skutečnosti. Expresionismus vyjadřuje pocity tísně, úzkosti, vyvolané přesvědčením, že je člověk bezmocně ztracen v odlidštěném světě, zároveň vyjadřuje i touhu po vytvoření nového lidství na základě všeobecného sbratření.

Existencionalismus
Je filozofický směr vycházející od Sorena Kierkegaarda a rozvíjený na předpokladu, že „existence předchází esenci“ (Jean-Paul Sarte). V literatuře je to přímá reakce na události doby, reakce na tíživou situaci během války a po válce.

Surrealismus
Literární umělecký směr založený na snaze spontánně a bez rozumové kontroly vypovědět o tom, co se děje v lidském podvědomí. Usiluje vynášet vše, co vzniká v jeho hloubi – představy, sny, – a bezprostředně je zaznamenávat v podobě tzv. automatického textu dadaistickou metodou automatického psaní.

Poetismus
Je jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu. Vytvořili ho r. 1924 Karel Teige a Vítězslav Nezval. Inspirován byl hravostí dadaismu. Poetismus se stal nejen uměleckým směrem, ale i životním stylem, uměním se bavit a žít. Základem poetistické tvůrčí metody je hra, rozumem nekontrolovatelná řada volných asociací

Futurismus
(budoucí) je umělecký směr projevující se v literatuře a výtvarném umění v 1. ¼ 20. století, představuje počátek avantgardy. Odmítal dosavadní normy, konvence a trvalé hodnoty společnosti, obdivoval techniku a městskou civilizaci, chtěl vytvořit umění, které by odpovídalo ruchu a tempu nadcházejícího průmyslového věku.

Kubismus
Z lat. cubus=krychle. Je umělecký směr úzce související s futurismem, znamená pronikavou změnu v přístupu ke skutečnosti, vnější realita byla rozkládána až na své nejjednodušší geometrické tvary a prostřednictvím umělcova intelektu a fantazie skládaná jako mozaika do nové podoby výtvarné nebo – ve spojení s momenty futuristickými – slovesné (kubistický obraz, socha, architektura, báseň)

2. České avantgardní levicové sdružení

Devětsil
Nejvýznamnější české levicově orientované kulturní sdružení 20. let 20. století. Nejprve toto sdružení zastávalo program proletářského umění, později se však přiklonilo právě k poetismu. Vznikl v r. 1920 v Praze. K jeho zakládajícím členům patřili Artuš Černík, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Adolf Hoffermeister, Karel Teige. Významnými centry Devětsilu byly Praha a Brno. Vydával časopis ReD a Pásmo

VÍTĚZSLAV NEZVAL
*Biskoupky na Moravě,
vystudoval gymnázium,
práva v Brně a filosofickou fakultu,
experimentuje ve všech uměleckých směrech,
představitel poetismu a surrealismu,
v době okupace napsal:
sb. MATKA NADĚJE- matka jako symbol naděje a statečnosti
PĚT MINUT ZA MĚSTEM- výraz odporu k okupaci
Divadelní hra- MANON LESCAUT
Cyklus- HISTORICKÝ OBRAZ

VLADISLAV VANČURA
– narozen v Háji u Opavy, mládí prožil v Davli u Prahy
– vystudoval gymnázium a medicínu(zubař)
– oženil se s kolegyní a zařídil si praxi na Zbraslavi
– v květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen gestapem a na to krátce popraven
Dílo:
Pekař Jan Marhoul
Rozmarné léto – humorná novela, vznikla také pod vlivem poetismu; obřadný archaický jazyk, parodie a přízemnost maloměšťáků
Markéta Lazarová – baladický příběh laděný příběh ze středověku
Obrazy dějin národa českého – na konci 30. let vzniká dílo, které mělo posílit pocit národní hrdosti (zůstalo nedokončeno)

3. Světová poezie

Konec 19. století je ve znamení velkých změn vedoucích ke katastrofickým představám, chaosu a dezorientaci. Rychlé životní tempo, konkurenční boj a růst sociálních problémů vytvářejí společenská klima plné pesimismu a beznaděje. Každodenní realita je vystavena ostré kritice. Období je spojováno s nejistotou, neklidem, často se mluví o krizi myšlení a kultury vůbec.

Myšlenkové umělecké směry

Impresionismus – z lat. impressio=otisk, dojem; je uměl. Směr, jenž původně označoval výtvarnou orientaci volné skupiny mladých malířů, kteří se společně představili v Paříži r. 1974 (název směru je odvozen od názvu obrazu Claudia Moneta Imprese vycházejícího slunce). Impresionismus chce zachytit okamžitý dojem nezkreslený racionální ani empirickým poznáním.

V literatuře charakterizuje impresionismus bezprostřednost a spontánnost, zvýšená vnímavost pro předmětný svět (snaží se oslovit všechny naše smysly) a citovost; jazyk je výrazně lyrický a bohatě odstíněný. Próza je lyrizována (uvolněná kompozice, oslabení role příběhu). Také v dramatu se projevuje zdůrazněním náladových prvků.

symbolismus – je uměl. Směr, který vzniká v opozici vůči „smyslovému povrchnímu“ impresionismu a „popisnému“ naturalismu. Základním výrazovým prostředkem se v literatuře stalo nepřímé pojmenovat – symbol, znak, obraznost

Prokletí básníci

Charles Baudelaire
– básník a překladatel
– věnoval se výtvarné a literární kritice
– zaujímal protiměšťácký postoj
– žil bohémský život v Paříži
Dílo:
Květy zla – lyrická sbírka; v němž hledá krásu v ošklivosti (vyvolává takový odpor měšťácké společnosti, že byla z mravnostních důvodů odsouzena k pokutě), bohatá obrazotvornost, lyrismus, pobuřující cynismus(báseň Zdechlina)

Paul Verlaine
– představitel symbolismu
– žil bohémským životem
– toulá se s Rimbaudem Evropou
– při jedné z rozepří Verlaine postřelí Rimbauda a je na dva roky uvězněn
Dílo:
Básnické umění – programová báseň, v níž formuloval principy symbolismu
Saturnské básně
Galantní slavnosti
Moudrost
Básnické sbírky, verše se silnou hudebností, volně řazené představy, náznakovost

Jean Artur Rimbaud
– nejproslulejší ze všech prokletých básníků
– jako malý byl považován za geniální dítě
– projevoval velkou svéhlavost
– po incidentu s Verlaine znechucen literaturou a zkouší různá zaměstnání
– jeho tvorba je plná obraznosti, metafor, zvuků a barev, touhy po neobyčejných zážitcích, je stavěna na bezprostředním osobním zážitku, snu a fantazii
Dílo.
Iluminace – soubor básní vydal až posmrtně P. Verlaine; využívá často kontrastních metafor, pečlivě propracovává zvukovou stránku veršů (báseň Spáč v úvalu)

Guillaume Apollinaire
– francouzský básník, dramatik, prozaik, uměl kritik.
– narozen jako nemanželský syn
– studoval v Monaku, Cannes a Nice
– stal se bankovním úředníkem a spolupracovníkem kulturních revue a časopisů
– propagoval kubismus)
– v r. 1914 se dobrovolně přihlásil na frontu
Dílo:
Alkoholy – nejslavnější básnická sbírka; autor v ní rozvinul osobité vidění světa, k jehož zachycení použil řetězení nejrůznějších dojmů a objevů, prolínání záběrů a spojení různých citových poloh, prolínání minulosti a přítomnosti, přírodních i civilizačních motivů (báseň Pásmo)
Kaligramy – básnická sbírka napsaná za války na front, tvoří ji básně – obrazy(básně topograficky upravené do rozmanitých tvarů podle námětu básně, např. hvězda, býk Eiffelovka věž), spojil tak poezii s malířstvím
Zavražděný básník – autobiografie

Vladimír Vladimirovič Majakovskij
– ruský básník, dramatik, výtvarník a prozaik
– spoluautor futuristického sborníku Políček veřejného vkusu
– usiloval o vytvoření nového typu poezie, který by odpovídal cítění člověka moderní doby
Dílo :
Oblak v kalhotách, Flétna páteř, Vojna a svět – poemy, spojující téma nenaplněné lásky s předtuchou revoluce a vírou v osvobození člověka
Vladimír Ilji Lenin – tendenčně zaměřené poemy, považované za zakladatelská díla sovětské poezie

4. Umělecký vývoj českých spisovatelů

Proletářská poezie – je výrazem revoluční vlny a revolučních nadějí, jimiž poválečná Evropa prošla. Cílem bylo pohlížet na svět a společnost očima dělníka.
V literatuře se objevuje v první polovině 20. let 20. století. Tvůrce spojovala touha po sbratření a kolektivitě, komunistické smyšlení a revoluční ideje: požadavky na díla ale postupně omezovaly tvořivost a individualitu literátů, proto toto období bylo krátké.

Jiří Wolker
– vyrůstal v Prostějově
– studoval práva v Praze a navštěvoval i filozofické přednášky
– účastnil se v Devětsilu
– umírá na tuberkulózu
Dílo:
Host do domu – první sbírky plné lásky k obyčejným věcem; autorův pohled nejen na věci, ale i na svět je optimistický (ovlivněn vitalismem); stylovým prostředkem bývá průhledná metafora; zejména personifikace a zdrobněliny
Svatý kopeček – rozsáhlá sbírka připomíná formu pásma
Těžká hodina – výraz proletářské poezie, od osobně laděných veršů směřuje k širší, obecně platné výpovědi o světě, využívá formy balady; monumentalizuje, vážný pod (smutek, bolest, bojové odhodlání)

Jaroslav Seifert
– narozen Praha-Žižkov v dělnickém prostředí
– otec zámečník
– vystudoval 6 tříd klasického gymnázia
– věnoval se žurnalistice (Rudé Právo, brněnské rovnosti)
– spoluzakladatel Devětsilu
– překládal Bloka, Apollinaire
– od r. 1950 se výhradně věnuje literatuře
– choroba mu znemožňuje práci
– v r. 1969 zvolen předsedou Svazu československých spisovatelů
– v r. 1984 obdržel Nobelovu cenu

proletářská literatura:
Město v slzách – prvotina vzbudila pozornost upřímností a zachycení atmosféry doby, vyznačuje se záměrnou jednoduchostí, křiklavou nadsázkou a naivismem; věnoval ji S. K. Neumanovi

poetismus:
Na vlnách T. S. F.- charakteristickými znaky jsou volné asociace a radostná hravost
Slavík zpívá špatně, Poštovní holub – neproblematické vidění světa, krásy života, poetizace všedních věcí, ale i neklidu, hledání jistot či smutku; užívá v nich hravou lyrickou obraznost překvapivé metafory

období 30. let
nezávisle koncertuje svůj tvůrčí zájem k okruhu motivů vážících se k individuálnímu subjektu a bezprostřednímu smyslovému prožívání základních životních situací a podnětů.
Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem – naplněné subjektivní lyrikou, stesk nad uplývajícím časem a kouzlo vzpomínky; zmizela exotika a mnohomluvnost a vystřídaly střídmé, pravidelné verše; poezie je intimní, má ráz odpovědi, je založena opakování a melodičnosti
Zhasněte světla – aktuální poezie, reagují na tragické dění kolem mnichovské dohody

doba okupace:
Vějíř Boženy Němcové – napsaná ke 120 výročí narození B. N., vychází z jejího intimního života, hledal v ní především ženu, ale symbol českého jazyka a domova.
Kamenný most – alegorická protiokupační poezie

poválečné období:
Píseň o Viktorce – inspirace B. Němcová
Maminka – sbírka vzpomínek na maminku, plných lásky vůči ní světu, který ho v dětství obklopoval.
Přilba hlíny – květnové povstání a boj lidu za osvobození

období 60. let:
Halleyova kometa
Odlévání zvonů – vzpomínky na Prahu

období 70. let:
Všecky krásy světa – vzpomínková kniha
Morový sloup – reaguje na události doby z roku 1968

Konstantin Biebl
– byl vojákem rakouské armády
– na balkánské frontě zraněn
– přátelil se s Wolkerem
proletářská tvorba:
Věrný hlas – věnována památce J. W.
Zloděj z Bagdádu – tlumený, skromný výraz, jemná, hluboká citlivost, melancholie, soucit s trpícími
poetistické období:
S lodí jež dováží čaj a kávu – vliv války a sociálních problémů, obraznost, vztah k domovu, zkušenosti z cest
Nový Ikaros – polytematická báseň, proud volných podvědomých představ, mnohotvárnost současného světa, obrazy z dětství, válečné hrůzy, smutek a tíha života
Nebe, peklo, ráj – surrealistické sbírky