DRAMATICKÁ TVORBA 20. století
18. DRAMATICKÁ TVORBA 20. století
1.Charakteristika dramatické tvorby + dramatické žánry
drama je druh umění určený pro jevištní představení
podstatou dramatu je dialog(monolog)a vyhrocený konflikt
členění na dějství(jednání), scény a výstupy, divadelní hra o jednom dějství=aktovka
hlavní žánry: tragédie a komedie
další žánry: činohra, melodram, pásmo, opera, opereta, muzikál
Společenská funkce
2.Vliv Ibsena a Čechova na vývoj českého dramatu
Anton Pavlovič Čechov
zobrazuje nejčastěji průměrné lidi, jejich denní, zdánlivé všední konflikty, tragiku i komiku jejich prožitků.
výsledný čtenářský dojem z Čechovova díla je melancholický smutek, který vane z jeho povídek i divadelních her, a to i ze zdánlivě veselých situací => ,,smích skrz slzy‘‘
divadelní hry znamenají přechod k modernímu dramatu 20. století
dotýkají se životního smyslu ruské inteligence v dusných předrevolučních poměrech Ruska
hry : Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad
Henrik Ibsen
norský autor, jehož dramatická tvorba měla ohlas i ve světě
každé z jeho dramat se stalo kritickou obžalobou měšťácké morálky
Opory společnosti
Nora – v originále Domov loutek – hrdinka, vzorná manželka a matka, opouští rodinu, když poznává, že muž v ní poznává pouze loutku a prostředek zábavy
Strašidla
jeho hry vyvolávaly v jeho vlasti i jinde v Evropě pobouření, patřily ve své době k nejspornějším uměleckým výtvorům => odpůrcům odpověděl Ibsen hrou Nepřítel lidu
Ibsen zavedl do divadelní hry retrospekce = z rozhovorů postav se dovídáme o jejich minulosti
Lyrické drama-jemné dialogy, emocionálnost, dramatičnost a tragičnost vyrůstá z nitra postav, hledání životních jistot, kritika ruské spol., naznačení šťastného života
Realistické drama:
Alois a Vilém Mrštíkové- realistická tragédie- Maryša- ze slovácké vesnice, M. donucena k sňatku s vdovcem x citový vstah k Franckovi, slovácké nářečí, dle vzoru antické tragédie
Ladislav stroupežnický- veselohra Naši furianti- z jihočeské vesnice, o vztazích mezi lidmi na vesnici, charaktery postav = furiantství
František Adolf Šubert
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn
– Alois Jirásek
realistické drama: Otec, Vojnarka
pohádková hra: Lucerna
historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
– Gabriela Preissová
Gazdina roba, její pastorkyňa
3.Klasické drama 1. pol. 20.stol
Fráňa Šrámek
* Sobotka
studium v Písku a Roudnici
byl vězněn za účast na studentských demonstrancích
vězněn také za báseň Pišou mi psaní
vojenská služba v Č. Budějovicích => obraz v jeho tvorbě
vězněn za antimilistaristické postoje
za 1. svět. Války na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku
hluboký vztak k rodnému kraji
Drama:
impresionistické a vitalistické hry
Léto- lyrická oslava mládí a lásky
Měsíc nad řekou- pocit rezignace a stesku stárnoucí generace
Znaky:
smyslová obrazovost
lyričnost
impresionismus a vitalismus
oslava prostýchživotních hodnot
Viktor Dyk
pochází z rodiny hospodářského úředníka
studium právnické fakulty
novinář
za svou činnost lit. a politic. byl vězněnzahynul tragicky v Jadranském moři
Znaky:
pravidelný a melodický verš
bez metafor
opakování
svébytný typ historického dramatu
Díla:
Zmoudření dona Quijota- dramata
František Langer
legionářský vojenský lékař
po válce psal veselohry, loutkové hry pro děti
Díla:
Železný vlk- próza
Jízdní hlídka- drama
Velbloud uchem jehly- veselohra
Čelní místo zaujímaly především 2 pražské scény – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech.
Významní režiséři doby:
Karel Hugo Hilar:
Jaroslav Kvapil : režisér, dramatik, divadelní kritik, Princezna Pampeliška (pohádková hra), libreto k Rusalce
Slavní herci meziválečné éry: staří: Hana Kvapilová, Eduard Vojan, mladí: Václav Vydra, Eduard Kohout, Beřich Karen, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Saša Rašilov, Hugo Haas, Ladislav Pešek, Olga Sheinpflugová
Nejvýznamnější představitelé dramatické tvorby:
Viktor Dyk: buřič, prozaik, básník i dramatik, Zmoudření dona Quijota
Fráňa Šrámek: buřič, Léto (trilogie s generačním motivem), Měsíc nad řekou (střet mládí a stáří), Ptačí satyr (trilogie, tklivá komedie o nesplněných snech a touhách, sentiment), Hagenbek (polit. satyra), Zvony (reakce na válku, reakce vesnic. obyv.), Ostrov velké lásky
Jaroslav Hilbert: přes 20 her, Vina, Falknštejn, Kolumbus
František Langer: dramatik, dramaturg, veselohra Velbloud uchem jehly (1923), Grandhotel Nevada, psychologické drama Periferie (1925), veselohra Obrácení Ferdyše Pištory (1929), legionářská tématika ve hře Jízdní hlídka, utopistická hra Andělé mezi námi
Vladislav Vančura: činnost v Devětsilu, Jezero Ukereve (1935) – africké prostředí, Josefína
Karel Čapek : RUR, Bílá nemoc…viz otázka
Jiří Mahen: Jánošík, napsal filmová libreta Husa na provázku (souvislost s názvem brněnského divadla z 60. let)
Stanislav Lom autor zejm. hist. dramat
Arnošt Dvořák autor zejm. hist. Dramat
Vítězslav Nezval: poetismus, Devětsil, Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Schovávaná na schodech
Karel Čapek (1890-1938)
*Malé Svatoňovice, + zápal plic, otec lékař, měl 2 sourozence bratra a sestru, po sestřině svatbě bydlel s ní, vystudoval gymnázium( studoval ho ve 3 místech H. Králové, Brno, Praha), pak stud. na Filozof. fakultě v Praze, Berlíně a Paříži, stal se dr. Filozofie, krátce působil jako šlechtický vychovatel, působil i jako režisér ve Vinohradském divadle, tragicky prožíval situaci z podzimu 1938, pád jeho polit. názorů psal jako student do časopisu, dětství prožil v Úpici
od r.1921 až do smrti v redakci LN
navržen na NC
humorista a demokrat
jazykové mistrovství
reaguje na problémy doby
chce sloužit člověku a celému lidstvu
světová úroveň
tvůrce sloupku
zdůrazňuje každodenní práci ve prospěch lidstva
tvůrce pragmatismu
s bratrem tvůrci slova ROBOT
malíř
Jeho tvorba se dělí do 5 období:
1.) do r. 1921- povídky- Boží muka, Trapné povídky
– hra- Loupežník
– překlady- Francouzská poezie moderní doby
2.) do pol. 20. stol.(období utopií)- drama- R.U.R., Ze života hmyzu(s bratrem), Věc Makropulos
-romány- Továrna na absolutno, Krakatit
3.) přelom 20. a 30. let- povídky- Povídky z 1 kapsy, Povídky z 2 kapsy
– cestopisné fejetony- Anglické listy, Italské listy, Cesta do Špaňel,…..
4.) 30. léta- románová noetika- Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
5.) konec 30. let- romány- Válka s mloky, První parta
– dramata(protiválečná)- Bílá nemoc, Matka
Tvorba pro děti- O pejskovi a kočičce, Dášeňka, čili život štěněte, Devatero pohádek
JOSEF ČAPEK(1887-1945)
+ tyfus v koncentrač. táboře, absolvoval měšťanskou školu, tkalcovskou školu, pak stud. Na VŠ umělecko průmyslové, oženil se s Jarmilou a měl dceru, prošel 3 k. tábory, celou 2SV vězněn
výtvarník
spisovatel, kritik, básník, dramatik
redakce Lidových novin
věnoval se malířství, ilustrátor
Tvorba:
1.) s bratrem K.Č.- Krakonošova zahrada, dramata- Ze života hmyzu, Adam stvořitel
2.) baladická novela- Stín kapradiny, Kulhavý poutník
4.Kabaretní tvorba
Červená sedma – Eduard Bass
Všestranný umělec Eduard Bass byl po dlouhou dobu šéfredaktorem Lidových novin. Spolu s Josefem Ladou tu vydával řadu Rozhlásků, kresleného veršovaného seriálu komentujícího aktuální události. Proslavil se vystupováním v kabaretu Červená sedma (vede Jiří Červený, také Hašler, Plachta a Burian), který přivedl na vyšší úroveň písňovými texty svých kupletů (Nešťastný Kramářův domeček).
Červená sedma byla založena roku 1909 v Praze. Založil ji a vedl Jiří Červený, kromě něj tu účinkoval Jaroslav Hašek, Ferenc Futurista, Vlasta Burian. Nejprve má amatérský charakter, herci jezdí za svými diváky. Později, kolem roku 1916 se profesionalizuje, působí v Rokoku, od roku 1918 v samostatném působišti v Hybernské ulici. Červená sedma byla známa svou hudební formou, převládají tu písně a kuplety – všichni herci byli zároveň i hudebníky.
5.Avantgardní divadla
Jejich vznik spadá do roku 1925, kdy skupina pražských studentů konzervatoří, v čele s J. Frejkou a J. Honzlem, inscenovala po svém, s dávkou studentské recese v divadle Na Slupi starou Molierovskou frašku Cirkus Dandin – nechali se inspirovat futurismem, dadaismem a poetismem, vzorem Hollywoodská groteska
Osvobozené divadlo
Oficiálně vzniklo divadlo v únoru 1926 a stalo se dramatickou sekcí uměleckého sdružení Devětsilu. Záhy se vypracovalo na nejvýznamnější divadelní scénu meziválečného období. Důležitým mezníkem se stal rok 1927, kdy v divadle vystoupil se svými klavírními improvizacemi Jaroslav Ježek, hned v dubnu téhož roku se tu objevila dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich. Rohu 1932 došlo k ostré politizaci her a roku 1938 divadlo svou činnost ukončilo (úřední zákaz). V+W spolu s Ježkem emigrují roku 1939 do USA, ale když se po válce vracejí do vlasti, zjišťují, že nová doba již není příhodná pro jejich způsob hraní (tradici se pokusili obnovit roku 1948 hrou Divotvorný hrnec). Voskovec potom odjíždí definitivně do Ameriky, kde hraje v mnoha filmech, Werich zůstává a věnuje se s jistým politickým omezením literární a herecké činnosti. Místo J. Voskovce se stal Werichovým partnerem Miroslav Horníček.
Jindřich Honzl: až na výjimky režíroval všechny hry OD
Hry:
Vest Pocket revue: 1.představení OD, směs písniček a scének, situační humor, politické narážky, doplněné orchestrem
Smoking Revue, Gorila ex machina, Kostky jsou vrženy, Fata morgána, Ostrov Dynamit, Sever proti Jihu, Golem…
Hry politicko-satirické:
Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů (divadlo na divadle), Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko, Nebe na zemi
Forbíny = mezihry, herecké vystoupení odehrávající se před oponou, vyplňuje pausu mezi dějstvími a obvykle reaguje na aktuální téma, stalo se nedílnou součástí jejich her, populární, na odlišné téma, často současné události, humor, satira, komunikace s obecenstvem
Písňové texty (J.Ježek) : napodobování kramářských písní, politická satyra, humor.
Např.: Babička Mary, Stonožka, David a Goliáš, Svět patří nám
Filmy V+W : Hej rup, Peníze nebo život, Pudr a benzin, Svět patří nám
Filmy pouze s Werichem : Císařův pekař. Pekařův císař, Byl jednou jeden král
Vlivy dadaismu – spojování zdánlivě nespojitelného, schopnost šokovat, klaunství, dělat si ze všeho legraci
Improvizace na aktuální politické dění
Vzor am. film. grotesky, situační humor, přesmyčky, novotvary (cukatura, napnelismus)
Schopnost parodovat, zesměšňovat, vše s mírou vkusu a inteligence
Role jakýchsi lidových kumpánů. Komentují lidské nešvary
D 34
Toto divadlo založil na konci roku 1933 herec, spisovatel a režisér Emil František Burian. Název divadla se měnil v závislosti na příslušném letopočtu, a to až do roku 1941, kdy byl divadlo uzavřeno a E.F.Burian byl transportován téhož roku do koncentračního tábora. Svým způsobem vyhraněné režisérské divadlo se soustředilo především na originální adaptace klasických her (např. Lakomec či Kupec benátský) nebo na dramatizace slavných textů (Dobrý voják Švejk, Utrpení mladého Werthera, Evžen Oněgin apod.) V divadle se uplatňovala symbióza všech dramatických složek – básnické hudební, taneční, výtvarné i světelné. Po válce bylo divadlo opět otevřeno a po Burianově smrti bylo přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana
E. F. Burian -všestranný člověk, hudební skladatel, dirigent, výtvarník, herec a recitátor, režisér, dramatik, prozaik, snaha přiblížit divadlo divákovi
-vede i divadélko Dada, soc. problémy, bránil se projevům nacismu
6.Drama po 2. sv. válce
Období 1945 –1948 (poválečné)
Drama těsně po válce žilo částečně z toho, co bylo napsáno během okupace
Dominovaly jinotajné hry, z nichž nejlepší a i divácky nejpřitažlivější byly jednoznačně Drdovy Hrátky s čertem
Návraty osobností divadla z koncentračních táborů a emigrace: E.F. Burian, J. Voskovec, J. Werich, H. Haas
Divadelní život se rozebíhá nebývalým tempem, je pod značným politickým tlakem (zákaz divadelního podnikání, zestátnění divadel, prokomunisticky orientovaný divadelní program)
Z divadelního života byly na delší či kratší dobu vyřazeny některé osobnosti českého divadla minulých let – př. Vlasta Burian, Adina Mandlová
Snaha přilákat co nejvíce diváků
Zájem divadel o dramatické dílo V. Vančury, V. Dyka, K. H. Máchy
Původní tvorba se příliš neobjevovala, ale pár novinek přeci jen bylo:
Alfred Radok: Vesnice žen (umělecká polemika s inscenací Kuršovou – proti listonošce Martě, která je ztělesněním povinnosti a ideologie omezenosti, slaví pravdu chybujících, obyčejných lidí)
Jan Drda: Hrátky s čertem (hra napsaná za války, postavou nebojácného českého člověka-vojáka Martina Kabáta – chtěl autor povzbudit národ v době nacistického teroru, po válce mírně upraveno, aby odpovídalo poválečnému budovatelskému obd., ústředním tématem byla práce, kterou také líčí hříšníky – poustevníka Scholastika a loupežníka Sarku-Farku, střídá se lidový jazyk se spisovným („šroubovaným“) a střetává se zde několik témat a motivů lidové slovesnosti – Čert a Káča, Záhořovo lože,…)
Období 1948 – 1956 (budovatelské)
Budovatelská próza
Byla nejtypičtějším druhem poúnorové literatury, jeho funkce byla agitační.
Hlavní postavou byl vždy kladný hrdina: dělník – budovatel, rolník – družstevník, profesionální funkcionář. Inspiraci čerpali naši autoři u spisovatelů sovětských. V rámci budovatelského románu můžeme vyčlenit tři témata:
1. romány s postavou dělníka a odehrávající se v továrně
Hlavní postavou je dělník, který vynalézá zlepšovací návrhy, aby mohl plnit plán nad 100%, dělník, který nabádá k lepší práci své spolupracovníky, kteří ještě myslí postaru, dělník, který odhaluje a zneškodňuje špiony ze Západu, kteří nám chtějí ukrást nějakou technologii, nebo naopak poškodit naše stroje. Samozřejmě – vždy vítězí dobro a pravda.
např. Tomáš Svatopluk – román Bez šéfa
o boji proti nepřátelským agentům ve vedení bývalých Baťových závodů
2. romány s postavou družstevníka a odehrávající se na vesnici
Ožehavým tématem těchto děl byla kolektivizace vesnice, tzn. zakládání jednotných zemědělských družstev. Kladnou postavou byl mladý družstevník, který přesvědčoval staré vlastníky polí a dobytka tzv. kulaky, aby svůj majetek odevzdali družstvu. Častý byl tento spor mezi synem či dcerou a otcem. Mládí a družstvo zvítězilo, kulak pochopil, že se mýlil.
např. Bohumil Říha – soubor povídek Země dokořán
3. téma února 1948 a následné emigrace
Bylo zapotřebí přesvědčit naše čtenáře, že emigrace je hloupost, že tady u nás to bude lepší než v zahraničí.
např. Jan Otčenášek – román Občan Brych
Příběh úředníka, který se po únoru 1948 rozhodne emigrovat. Dostává se až na hranici, kde spolu s dalšími uprchlíky čeká, až si pro ně přijde převaděč. Tehdy si uvědomí, že není jako ti ostatní, kteří se bojí jen o svůj majetek a postavení, a vrací se zpátky.
Zápory budovatelského románu:
1. hlavní hrdina je papírový, neživý, působí vyumělkovaně
2. budování socialismu je zde pojímáno jako něco jednoduchého a kladného
3. konec je výhradně šťastný, což zvyšuje nepravděpodobnost příběhů
4. Působí naivně, místy až hloupě
schématizmus – činorodý hrdina vstupuje do děje 1.obnova výroby v továrnách
2.osídlování v pohraničí
3.založení JZD
místo děje je vždy: továrna (zaostávající)
: zaostalý důl
: vesnice před založením JZD
hrdina (komunista, uvědomělý pracovník) vsupuje do děje a nastává: změna situace zlepšení proměna hrdiny z hrdiny práce se stává politický pracovník
obsahem románů je boj (plnění plánů, dokončení stavby..) X odpůrce, sabotér, politický škůdce..
týká se románů, dramatu i filmu
má sloužit k podpoře vládnoucí komunistické strany
—————————
Komunistický převrat v únoru 1948 těžce poznamenal i dramatickou tvorbu, umělecký propad
Komunistický režim českému divadlu přisoudil ideologické poslání
1848 – 53 byl administrativně prosazen socialistický realismus (Divadelní zákon), uvolnění z ideologického sevření nastalo až po roce 1956
v tomto období byla provedena i razantní obměna divadelní sítě – rozšíření sítě stálých divadel (Vesnické d., Ústřední loutkové divadlo v Praze) a přejmenování některých divadel (Stavovské →Tylovo, Městské divadlo na Vinohradech→Divadlo československé armády, Divadlo v+W u Nováků→Divadlo estrády, Divadlo satiry)
hrály se především hry socialistické – původní hry české, sovětské a hry současných dramatiků
hry politicky motivované, bezostyšně tendenční, ideologické hledisko převažovalo nad estetickými i mravními aspekty díla, budovatelská dramata
v tomto směru vynikali dramatici:
Miroslav Stehlík: Nositelé řádu
Vašek Káňa: Parta brusiče Karhana
socialistická koncepce dramatu byla přímo ovlivňována ministrem školství a ministrem informací
autoři jednotlivé hry byli podrobováni politickému hodnocení a režimu nepohodlní byli postupně odsouváni z uměleckého života (Frejka, Radok)
autoři, kteří reagovali na aktuální problémy:
Pavel Kohout: Zářijové noci (zaměřil se na kritiku špatné práce stranických funkcionářů a řídících pracovníků a kritiku armády)
-Snaží se svými hrami alespoň částečně prolomit povrchnost a mnohdy stupiditu předešlých her, ale i tak se na pozadí osudů mladých lidí odvíjí ideologická nota
Josef Kainar: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (první české absurdní drama, základním tématem je usurpátorství a zneužití moci prostředky verbální demagogie a nesentimentální hrdosti ochablé a degenerované demokracii, absurdní černý humor, hra s jazykem)
Vítězslav Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (mystická hra, aktualizoval mýtus o zániku Atlantidy, aby varoval lidstvo před zneužitím zákonů přírody – nukleární energie a před tyranií – zneužití moci)
Nejprogresivnější divadlo – Divadlo satiry. Po válce se řadilo k těm nejprogresivnějším scénám poválečných let.
konvencí, překračování hranic jednotlivých uměleckých stylů, neinscenovala většinou hotové dramatické texty jiných dramatiků, ale texty, které si členové souboru buď psali nebo sestavovali z různých literárních textů)
Tento rozmach divadelního dění odstartovali v pražské vinárně Reduta Jiří Suchý a Ivan Vyskočil
7.Divadla malých forem
Divadla malých forem vznikají ve 20.století jako opozice k oficiálnímu divadlu. Autoři tu často vystupují i jako herci, během vystoupení komunikují s diváky. Jedním ze základních výrazových prostředků je tu humor – nadsázka, vtipné dialogy, ať už slovní hříčky, nebo i satira. Jejich tvorba bývá určena hlavně pro mladé. Není tu účelem dosáhnout co největší popularity, hlavní je tvůrčí význam, fantazijní tvořivost a množství nápadů. Přesto například obliba Osvobozeného divadla u starších diváků neklesala – publikum stárlo se svými herci.
Všestranný umělec Eduard Bass byl po dlouhou dobu šéfredaktorem Lidových novin. Spolu s Josefem Ladou tu vydával řadu Rozhlásků, kresleného veršovaného seriálu komentujícího aktuální události. Proslavil se vystupováním v kabaretu Červená sedma (vede Jiří Červený, také Hašler, Plachta a Burian), který přivedl na vyšší úroveň písňovými texty svých kupletů (Nešťastný Kramářův domeček).
Červená sedma byla založena roku 1909 v Praze. Založil ji a vedl Jiří Červený, kromě něj tu účinkoval Jaroslav Hašek, Ferenc Futurista, Vlasta Burian. Nejprve má amatérský charakter, herci jezdí za svými diváky. Později, kolem roku 1916 se profesionalizuje, působí v Rokoku, od roku 1918 v samostatném působišti v Hybernské ulici. Červená sedma byla známa svou hudební formou, převládají tu písně a kuplety – všichni herci byli zároveň i hudebníky.
Počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese. Postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval). O rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu.
V roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada. Mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi.
Kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec(1905 – 1981, pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann) s Janem Werichem(1905 – 1980, pseudonym J. W .Rich), oba studenti práv na Karlově univerzitě. Než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle.
Proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue. I základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené. Takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem. Jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W.
V souvislosti s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira. První taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové – Římané Bulva a Papula. Diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu. V závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky. Protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi. Diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi. Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona. Během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy. V nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem. V další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel. V režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi – pod jménem Svět patří nám. Ze současnosti byla i hra Těžká Barbora. Pěst na oko se opět vrací do historie a v několika příbězích z různých dob vyzdvihuje úlohu prostého člověka v dějinách. Všem hrám je společný charakter hlavních postav, V+W jsou vždy dva kumpáni, kteří procházejí světem, ať už současným nebo minulým, glosují jeho nedostatky a bojují za jeho lepší tvář. Nedílnou součástí her byla jejich hudební složka, písně vzniklé za spolupráce s Jaroslavem Ježkem, které ovlivnily další písňovou tvorbu a jsou často známější než hry, ze kterých pocházejí.
Kromě zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !. Přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší „budování socialismu“ v SSSR. Známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili „“.
Vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec. Po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948. Pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem. Jeho vystoupení s ním však již nejsou improvizovaná.
Miroslav Horníček (1918)
Miroslav Horníček působí nejprve v Divadle Satiry (1946-49), později spolupracuje s Janem Werichem v ABC (1955-61), pak samostatně v hovorových pořadech (Hovory přes rampu, Hovory H).
Po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34. Narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby. Uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata. Na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita. V neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny.
Ivan Vyskočil (1929) – Reduta, Na zábradlí, Nedivadlo
Počátky Semaforu můžeme hledat v tzv. text-appealových (netradičně pojaté povídky, komentáře a písničky) večerech Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého ve jazzové vinárně Reduta. Tato spolupráce pak vyústila v uvedení muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Na zábradlí. Spolu s Václavem Havlem tu píše Autostop. Rozvíjí se tu i pantomima, Vyskočil spolupracuje s mimem Ladislavem Fialkou a také se zpěvačkou Ljubou Herrmanovou.
Vyskočil později zakládá své Nedivadlo společně s Leošem Suchařípou a Pavlem Boškem. Roku 1975 odcházejí z Reduty, působí v klubu Futurum a Malostranské besedě.
Jiří Suchý (1931) a Jiří Šlitr (1924-1969)
Suchý chce ovšem dál pokračovat v tvorbě her se zpěvy, hledá nové prostory, nakonec (1959) nachází místo v ulici Ve Smečkách. Od roku 1962 účinkuje v pasáži Alfa, dnes sídlí v suterénu Karlínského divadla. Název SEMAFOR je zkratkou pro SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění). Stává se z něj hudebně zábavné divadlo, zejména díky Suchého spolupráci s Jiřím Šlitrem. Po počáteční spolupráci s M. Horníčkem (např. Člověk z půdy), pokračuje tvorba této autorské dvojice ve hrách Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka. Zejména uvedením Jonáše a tingl-tanglu došlo k obnovení atmosféry kabaretů a šantánů. Známé byly rozhovory Jonáše s Melicharovou (Jitka Molavcová).
Miroslav Šimek (1940) a Jiří Grossmann (1941-1971)
V Semaforu se objevuje i originální humor ve vystoupeních (Návštěvní den I-III; povídky vydány knižně) Šimka a Grossmanna. Po Grossmanově smrti hledá Šimek nového partnera, vystupuje s L. Sobotou a P. Nárožným. Později zakládá v bývalém kině Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna ( s J. Krampolem, U. Klukovou). V současné době se věnuje spolu se Z. Bubílkovou politické satiře (S politiky netančím).
Darek Vostřel a Jiří Šašek byli hlavními autory a protagonisty satirického kabaretu v pražském Rokoku. Účinkuje tu i řada populárních zpěváků 60.let – H. Vondráčková, K. Štědrý, V. Neckář, M. Kubišová.
Studio Y založil v Liberci výtvarník Jan Schmid, později se přestěhovalo do Prahy. Dále tu působí Karel Novák (první inscenace), Miroslav Kořínek (hudebník), Luděk Sobota, Bronislav Poloczek, Jiří Lábus.
V ústeckém Kladivadle začínají J. Dvořák a L. Sobota.
Soubor Husa na provázku (později jen Na provázku) byl založen v Brně studenty a absolventy JAMU (Janáčkova akademie …). Výraznými osobnostmi tu byli Boleslav Polívka a Miroslav Donutil. Zfilmována byla jejich hra Balada pro banditu, napsaná na motivy Olbrachtova Nikoly Šuhaje.
U zrodu Divadla Járy Cimrmana stáli Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Karel Velebný a Jiří Šebánek. Jeho myšlenka vznikla roku 1967 v návaznosti na pravidelný rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Prostředky seriózní reportáže byli posluchači „Pavouka“ udržováni v iluzi, že sledují dění ve skutečné hudební vinárně, která je sice v mnoha směrech podivná, ale ne zas tolik, aby to vylučovalo pravděpodobnost. Autoři se nebáli donutit rozhlasového posluchače představit si ve vinárně vystoupení akvabel, návštěvu u konstruktéra Žižkova bojového vozu či „reportáž“ z kuchyně.
Divadlo bylo založeno jako přísně amatérské, žádný z členů souboru neměl herecké vzdělání. Byl to také výhradně pánský soubor, muži hráli i ženské role. První hra, aktovka Akt, měla premiéru v Malostranské besedě. Základními kameny cimrmanologického humoru byla mystifikace a pseudovědeckost, jako parodie na vědu, a četné slovní hříčky. Hry jsou pojaté jako kombinace prezentace „Cimrmanova díla“ a odborných přednášek na téma Mistrových vynálezů. Druhou hrou byla Smoljakova inscenace Vyšetřování ztráty třídní knihy, pak je uvedena hra J. Šebánka Domácí zabijačka.
Další hra, Hospoda na mýtince, je prvním společným dílem Smoljaka a Svěráka. Na rozdíl od předchozích je pak situována více do minulosti, jakoby přímo z Cimrmanova pera. Cimrman byl prohlášen za kriminalistu – ve hře Vražda v salonním coupé, případně i za tvůrce netradičních pohádek – Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Hra Němý Bobeš jde v kombinaci semináře a divadla nejdále – přednášející odcházejí od mikrofonu, aby se sami stali jednou z postav.
Roku 1972 se DJC stěhuje do sálu Reduty, a musí také bojovat se zákazem účinkování. Divadlo vystřídalo řady dalších působišť (Branické divadlo, divadlo Solidarita ve Strašnicích) a dnes hraje v Žižkovském divadle. Během normalizace musí také některé hry stáhnout z repertoáru, jiné přepracovat a nové předkládat ke schválení. Takto vznikají hry Posel z Liptákova nebo Lijavec.
Za uvolněnějších okolnosti vzniká hra Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, údajně dosud nejlepší. Motiv hry Blaník – myšlenka, že legendární podzemní vojsko zase nevyjede, i když dobře ví, jak by ho národ potřeboval, byl v době vzniku hry aktuální. Hra však stačila být uvedena až po roce 1989.
DJC ze svého repertoáru hry nevyřazuje, počet repríz dosáhl v polovině roku 1996 7343 představení. Ovšem počet nově uvedených her stále klesá, Zdeněk Svěrák se nyní věnuje více filmovým scénářům pro svého syna Jana Svěráka (oscarový snímek Kolja). Autorská dvojice Svěrák-Smoljak byla ale již předtím tvůrcem řady filmových scénářů, především ke komediím.
Kabaret- zábavní podnik, kde vystupují herci, hudebníci, … se samostatnými čísly, většinou humornými
Šantán – zábavní podnik – zpívání kupletů a populárních písniček
Šanson – píseň s jednoduchou melodií a rytmem; často humorné a satirické; epické
Kuplet – šanson s jednoduchou melodií, opakující se podle počtu strof
Umělecký styl – styl umělecké prózy, dramatu a poezie
– poznávací (vyvolává představu o ději, souvislostech, …) a estetická funkce (citová působivost)
– široká škála jazykových prostředků pro navození atmosféry – i nespisovné výrazy, přímá řeč…
– schopnost udržet pozornost čtenáře – zajímavá zápletka, neotřelý jazyk, často typický pro autora
vypravování, popis, charakteristika (přímá i nepřímá), báseň, drama,
8.Tvorba oficiálního divadla
režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
divadlo s impresionistickými prvky, projevoval se vliv vitalismus důraz na politickou náladovost
celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)
Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
nejznámější režisér Národního divadla
poetické a impresionistické hry
Princezna Pampeliška – jeho nejznámější hra, kterou režíroval
napsal celou řadu libret k Dvořákovým operám, např. libreto Rusalky
Jaroslav Hilbert (1871 – 1936)
nejznámějším tvůrcem i režisérem
byl v Divadle na Vinohradech
Vina
moderní tragédie
zabývá se tím, co cítí svedená dívka
malý počet postav, omezená plocha (měšťanský pokoj), omezený čas (jedno odpoledne) = typické znaky psychologického dramatu
Falkenštejn
jeho nejslavnější drama
historické drama s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe
touha člověka po moci a výsledky
vážné společenské drama
Fráňa Šrámek (1877 – 1931)
impresionistické a vitalistické hry
Léto, Měsíc nad řekou
Jiří Mahen (1882 – 1939)
hry s prvky sociálními a anarchistickými
Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk (1877 – 1931)
svébytný typ historického dramatu
Zmoudření dona Quijota
Arnošt Dvořák (1881 – 1933)
moderní historické drama – Král Václav IV.
„zástupové drama“ – Husité
Bratři Čapkové
utopie, nadsázky
Adam stvořitel, Ze života hmyzu, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matk
Neoficiální lidové divadlo
produkce byla zaměřena na pobavení diváků
humorné scénky a písně
Červená sedma (Jiří Červený, Eduard Bass)
Bass si i psal text k písním, které zpíval a text ke scénám, které hrál
revoluční scéna
Emil Artur Longen
Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian – začínali zde
9.Významní současní autoři
Václav Havel (1936)
-pův. jevištní technik v D. ABC, D. Na zábradlí
-studium Divadelní fakulty AMU, postižen normalizačními zákazy→pomocný dělník
-politicky pronásledován, několikrát vězněn, hlavní iniciátor hnutí za lidská práva Charta 77
-od r. 1989 československým presidentem, od r. 1993 presidentem ČR
-obecně se H. hry ředí do kategorie absurdních dramat, absurdní drama v jeho podání je spíše věrné zrcadlo absurdního systému
-inspirace zcela triviálními každodenními situacemi, odlidštění, konversace se skládá z banalit, na pohled stupidní, trapné, omezenost, přihlouplost
-jazyk je deformován a přizpůsobován politickému profilu hrdiny, lidé nemluví normálně, jejich slovní zásoba je hrůzná, komická, nejsou schopni se domluvit
-řeč je obrázkem odcizení a dehumanizace společnosti
HRY: Zahradní slavnost (1963)
Vyrozumění (1965)
Audience (1976)
další: Žebrácká opera, Vernisáž, Protest, Asanace
Dále se uplatňují vlastní zkušenosti se soudobými autory a návštěvami divadel, příklady her…
Milan Uhde, * 28. 7. 1936
český dramatik, prozaik a politik.
V letech 1958 – 70 redaktor měsíčníku Host do domu.
V 70. a 80. letech nesměl publikovat; signatář Charty 77
1990 – 92 ministr kultury ČR, od června do prosince 1992 předseda České národní rady, 1993 – 96 předseda Parlamentu ČR; 1991 – 98 čelný představitel ODS, od 1998 člen Unie svobody.
Jeho povídková tvorba a dramatické satiry z 60. let byly namířeny proti omezenosti, bezpáteřnosti a mravní lhostejnosti tehdejšího společenského systému (Lidé z přízemí, Ošetřovna). Drama s antickým námětem Antigony (Děvka z města Théby) je parodickým výsměchem morálce mocných, v dalších pranýřoval prázdné rituály omezující lidský život (Hra na holuba, Pán plamínků, Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl). Některé jeho hry byly realizovány pod cizím jménem (Balada pro banditu).
Daněk Oldřich, * 16. 1. 1927,
český dramatik, prozaik, scenárista a režisér.
V letech 1956 – 72 scenárista a režisér Filmového studia Barrandov.
Od 1972 se věnuje literární činnosti. Zaměřuje se na mravně náročné jednání jednotlivce ve společnosti a disharmonii mezi soukromým a společenským aspektem životní praxe. Autor divadelních her (Umění odejít, Pohled do očí), filmových scénářů (Zde jsou lvi, Královský omyl), televizních seriálů (Byl jednou jeden dům, s J. Otčenáškem), televizních her (Břetislav a Jitka, Druhá první dáma, Španělé v Praze, Kadeř královny Bereniké) a románů (Král utíká z boje, Král bez přílby, Vražda v Olomouci).
Hubač Jiří, * 27. 8. 1929,
český spisovatel a dramatik
1961 – 74 dramaturg Československé televize, od roku 1974 ve svobodném povolání.
Autor divadelních a televizních her. Z díla: televizní hry Zítra a pozítří, Raport, Lístek do památníku, Ikarův pád, Nezralé maliny, Tažní ptáci, Hřbitov pro cizince; televizní dramatizace Královská hra, Vyhnanství; televizní seriály Útěk ze zlaté země, Dobrá voda, Sanitka; divadlení hry Král Krysa (podle J. Clavella), Komu zvoní hrana (podle E. Hemingwaye), Stará dobrá kapela, Generálka, Modrý pavilón.
