Romantismus ve světové a české lit.

7. Romantismus ve světové a české lit.

1. HISTORICKÉ A SPOLEČENSKÉ ZDROJE ROMANTISMU

název je odvozen z francouzského slova romantique (romantik) – citový, později tajemný, fantastický
vznik v období mezi dvěma revolucemi (ve Francii a v Evropě) jako reakce na změny ve společnosti –je obdobím nadějím – volnost, rovnost, bratrství – nesplněno zcela proto nespokojenost člověka, buřičství
Mnoho lidí se musí přizpůsobit zcela novým podmínkám.
Není divu, že se umělci ve svých námětech vracejí do minulosti, únik z reality hledají ve starobylých a přírodních námětech
v Evropě vznikají malé revoluce, dochází ke vzniku nových národních států- záhy byly opět rozdrceny
začíná se projevovat kolem r. 1800 a vyvíjel se v 1. polovině 19. století

2. ZÁKLADNÍ ZNAKY ROMANTISMU

absolutní umělecká a lidská svoboda, originalita, výjimečnost, cit
touha po něčem, čeho nelze nikdy nedosáhnout – sen x skutečnost, rozčarování a zklamání jako rozpor mezi krásným osobním snem, vidinou, představou, touhou nebo ideálem na jedné straně a zdrcující skutečností na straně druhé
obdivuje minulost, lidovou slovesnost
opouští skutečný svět a obrací se do světa fantazie
hlavní postava je něčím výjimečná, často stojí na pokraji společnosti, jsou to cikáni, tuláci, loupežníci, lidé odlišující se od svého okolí zjevem či povahovými rysy
hlavní hrdina často splývá s autorem
častým motivem je nešťastná láska, která mnohdy končí tragicky
nový vztah ke skutečnosti – smysl pro barvitost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
typické žánry – historická próza, lyrická povídka, lyrická a lyricko-epická poezie

3. ROMANTICKÝ HRDINA

hlavní postava je něčím výjimečná, často stojí na pokraji společnosti, jsou to cikáni, tuláci, loupežníci, lidé odlišující se od svého okolí zjevem či povahovými rysy
hlavní hrdina často splývá s autorem
Protože se většinou autor se svým hrdinou ztotožňuje, najdeme i v životopisech romantických autorů mnoho tragických lásek.
častým motivem je nešťastná láska k ženě nebo vysněnému ideálu, která mnohdy končí tragicky – zabíjí sebe nebo někoho jiného
je charakteristický konfliktem. Cítí se výjimečný, nemůže však své záměry uskutečnit kvůli rozporu s okolím. Proto je to většinou vyhraněný individualista. Dává přednost svým pocitům před rozumem

4. PŘEDSTAVITELÉ ROMANTISMU V EVROPSKÉ LIT.

NĚMECKO

bratři JAKOB A WILHELM GRIMMOVÉ

měli kladný vztah ke germánské mytologii a lidové tvorbě
vydali německé lidové pohádky

NOVALIS
sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti ( tmy)
Henrich von Ofterdingen – nedokončený román – středověký básník hledá symbolický modrý květ – symbol pravé poezie a života

HENRICH HEINE
Představitelem hnutí Mladé Německo. Snaží se bojovat proti absolutismu a měšťácké morálce.
Lidovou poezií se nechává inspirovat v básnické sbírce Kniha písní, svůj kritický postoj ke společnosti vyjadřuje v Zimní pohádce.
ANGLIE

lord GEORGE GORDON BYRON

pocházel ze staré šlechtické rodiny, od dětství kulhal- nikdy se s tím nevyrovnal
procestoval slavná místa dávné historie (Itálie, Řecko, Malá Asie)
rozešel se se svou společenskou vrstvou, s manželkou, s Anglií a žil trvale v Itálii nebo v Řecku
zemřel na morovou nákazu, když pomáhal řeckým bojovníkům za svobodu proti tureckým utlačovatelům
Dílo:
Childe Haroldova pouť ( čajld heroldova )
autobiografické rysy obsahuje rozsáhlý epos
hlavní hrdina Childe Harold opouští podobně jako sám básník svou rodnou vlast, cestuje po Evropě a blízkých asijských krajích. Všude nachází památky staré slávy, ale také současnou nesvobodu a tyranii. Básník vytváři romantický typ hrdiny, který se stává představitelem vzdoru nebo osamoceného boje proti tyranii
Džaur, Korzár, Lara
romantické básnické povídky, téma čerpal z cest po Orientu
Manfred, Kain
dramatické básně

V nedokončeném eposu Don Juan využívá osudů hlavního hrdiny k satiře na soudobou společnost.

PERCY BYSSHE SHELLEY

přítel Byronův, spojoval je odpor proti sociální nespravedlnosti a útlaku
autor básně Odpoutaný Prométheus
vychází ze starověké řecké báje o člověku, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň
zatímco ale v řeckém mýtu se Prométheus podrobí Diově vůli, u Shelleyho vzdoruje a trpí
ústřední je zde opět konflikt – mezi bohem Jupiterem a Prométheem jako lidskou touhou po dobru.

WALTER SCOTT

sběratel skotských lidových balad
zakladatel historické povídky a románu v Anglii
nejdříve psal veršované rytířské povídky, např. Panna jezerní, ale brzy toho nechal
svůj první historický román vydal anonymně, protože se bál neúspěchu, román měl však u čtenářů příznivý ohlas, takže brzy následovala řada dalších
dovedl čtenářům přiblížit mrtvou minulost především vystižením dobového koloritu, věrným zobrazením životního prostředí, zvyků apod., časté jsou rušné turnaje, hradní slavnosti, bitvy, krásné ženy
Dílo:
k nejvýznamnějším románům patří :
Ivanhoe – děj ze středověkých anglických dějin, z doby vlády Richarda Lví srdce
– napětí, milostná tématika, prostředí rytířských bojů
– atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
– líčení dobových zvyků a vedlejších postav, hlavní hrdina však zůstává romanticky
idealizován.
Pirát, Talisman
Waverley – věnuje skotskému povstání

FRANCIE

VIKTOR HUGO

ve 40. letech odchází po neúspěších v politickém životě do vyhnanství – má malý ostrůvek blízko normandského pobřeží, kde žil téměř 20 let
patří k největším francouzským básníkům 19. století
Dílo:
Cromwell
– Hned ve svém prvním díle, dramatu se zabývá historií a v úvodu k němu vyjadřuje základní body romantismu.

Legenda věků
především rozsáhlý cyklus básní, kde zobrazil vývoj lidstva na cestě za pokrokem
básnický 3-dílný cyklus
obraz vývoje lidstva k humanitě, motivy nešťastné lásky

z Hugovy prozaické tvorby jsou nejproslulejší romány Chrám Matky boží v Paříži a Bídníci
Chrám Matky boží v Paříži
Paříž, 15. století
prostředí – chrám, kde žije zvoník Quasimodo, kněz Claudius Frollo, který se ho ujal v dětství a vychoval ho;
Frollo vášnivě miluje Esmeraldu, posílá Quasimoda, aby ji unesl, ale Esmeraldu zachrání vojáci, jimž velí Phoebus ( fébys ); ten se do Esmeraldy zamiluje, smluví si schůzku, ale Frollo je špehuje a Phoeba probodne Esmeraldinou dýkou. Z vraždy je obviněna Esmeralda; Quasimodo (také ji tajně miluje) ji ukryje v chrámu do bezpečí a pečlivě ji střeží. Esmeralda je Frollem neprávem obviněna z čarodějnictví a popravena; z věže se dívá Frollo; Quasimodo ho shodil a sám zemřel v hrobce u Esmeraldy.
hlavní postavy:
Quasimodo, zvoník v Notre-Dame, ošklivý, hluchý hrbáč, všemi nenáviděný (v jeho ošklivosti spatřováno
ztělesnění zla), ač je laskavý, ušlechtilý, schopen upřímných citů a lásky i oběti vlastního života
kněz Claudius Frollo – pokrytec a ničema (ač měl být božím sluhou), pohledný, ale zlý, hrubý, schopen
vášně i nenávisti
Esmeralda – mladá, krásná tulačka, důvěřivá

Ukázka:
Konečně se objevil odsouzenec, přivázaný vzadu ke káře. A když byl vytažen na plochu pranýře a když ho mohli ze všech stran náměstí spatřit přivázaného provazy a řemeny ke stolu, propukl na náměstí ohromný řev, smích a jásot. Dav poznal Quasimoda…
Quasimodo se nechal vést, strkat, nést, posadit, svázat a připoutat. Na jeho tváři se nezračilo nic, leda údiv divocha nebo hlupáka. Vědělo se, že je hluchý, teď se zdálo, že je slepý.
Srazili ho na kolena na kulatou desku; nechal si to klidně líbit. Svlékli mu košili a kabátec až po pás; strpěl i to …
Bláznivý smích se ozval v davu, když se objevil Quasimodův nahý hrb, jeho velbloudí prsa, jeho mozolovitá a chlupatá ramena…

Bídníci ( též Ubožáci )
román nás zavádí do Francie minulého stol.
Hlavní postavou je Jean Valjean ( žán valžán ).
Jeho osudy sledujeme.
Je odsouzen k téměř 20 letům káznice (práce na galejích) za krádež chleba pro děti své sestry.
Po propuštění a epizodě s knězem, který ho neudal za krádež cenných církevních předmětů, mění svůj život. Snaží se být lepším člověkem, např. se stává starostou městečka, vychovává dceru prostitutky.
Protipólem je zástupce spravedlnosti, inspektor Javert ( žavér ), který nevěří, že by se člověk mohl změnit. Jean Valjean a jeho téměř zbytečná snaha o důstojný život je neustále mařema Javertem, který ho pronásleduje a vidí v něm zloděje.

V exilu vznikli i Dělníci moře, román o rybáři Gilliatovi a jeho boji proti nespravedlnosti a proti přírodním živlům, které překonává pro záchranu stroje parníku.
V románě Devadesát tři, psaném již po návratu z vyhnanství, se znovu vrací k francouzské revoluci, ze které si vybírá boj revolučních a konzervativních sil na venkově, ve Vendée. Hlavním dějem je konflikt mezi Gauvainem a Cimourdainem , který, přestože byl jeho vychovatelem a přítelem, získá za revoluce odlišné názory. Když Gauvain zradí republiku tím, že pomůže k útěku vůdci „bílých“ Lantenacovi, musí ho Cimourdain potrestat. Kromě toho Hugo na mnoha příkladech ukazuje, že válka si nevybírá, a že jí za obět padají i nevinní lidé. Celým příběhem totiž prolíná příběh matky, která se bez ohledu na nebezpečí vydává hledat své ztracené děti. Příběh rozhodně není podáván realisticky, je plný nečekaných zvratů a nakonec i ona matka zasáhne do běhu událostí.

STENDHAL

vlastním jménem Henri Beyle ( ánry bejl )
v jeho tvorbě se prolíná romantismus s realismem
jeho literární postavy touží po úspěchu ve společnosti. K dosažení úspěchu používají přetvářku, sebeovládání, využívají svého vzhledu a šarmu, ale v rozhodujících chvílích nedokáží být pokrytci a řídí se citem. Postavy vynikají šlechetností, ale i nerozvážností.
je také spojován s počátky psychologického románu
Dílo:
k jeho nejznámějším románům patří Červený a černý a Kartouza parmská

Červený a černý
Červená barva představuje armádu Napoleona a černá duchovenstvo. Dva stavy, ve kterých mohl uspět mladý a ctižádostivý Julian Sorel (žiljen sorel). Je pokrytcem a protože pochází z nemajetné rodiny, velmi touží po životním úspěchu, kariéře. K tomu využívá všech možných prostředků i svého šarmu, půvabu, okouzluje vlivné ženy. Když má dosáhnout úspěchu, všechno se nešťastnou náhodou hroutí. Postřelí bývalou milenku madam de Renal. Přestože může dosáhnout milosti, nedokáže se přetvařovat až do konce života a je popraven.
Kartouza parmská
Román o mladém šlechtici, jehož ideál nedojde naplnění

ALFRED DE MUSSET

Své subjektivní pocity vylíčil básník ve svém autobiografickém románě Zpověď dítěte svého věku.
Své osudy nechá prožívat Octava, který jako celá jeho generace, nenachází v životě nic než smutek a beznaděj.

USA

EDGAR ALLAN POE

Zakladatel americké povídkové tvorby, předchůdce moderní detektivní a hororové literatury
Hlavním námětem jeho knih je tajemství a mysticismus
Mezi jeho nejznámější detektivky patří: VRAH JSI TY
VRAŽDA V ULICI MORGUE
ZLATÝ BROUK
Vrcholem jeho tvorby je kniha s prvky hororu: JÁMA A KYVADLO
Vychází z gotického období a popisuje praktiky svaté inkvizice ve městě Toledu
HAVRAN
– Baladická skladba vyvolávající pocit hrůzy z nekonečnosti lidského života, stále se opakují verše „never more“

HENRY WADSWORTH LONGFELLOV

– Píseň o Hiawathovi- čerpá ze starých indiánských pověstí

RUSKO

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN
pocházel ze staré ruské šlechtické rodiny
básník, prozaik a dramatik
Patří k největším postavám světové literatury. Pro ruskou literaturu měl v mnoha směrech základní význam. Vymanil ji z úzkého domácího okruhu, učinil ji součástí evropské literatury.
Měl úzké spojení s účastníky první šlechtické proticarské vzpoury, pro své svobodomyslné verše musel odejít do vyhnanství na jih Ruska, později byl vypovězen na své venkovské sídlo ( v Michajlovském ). Po čase mu dovolil car vrátit se do Petrohradu, ale byl pod stálým policejním dohledem. Dvorské intriky ho dohnaly k souboji, ve kterém byl ve svých 38 letech zastřelen.
Dílo:
mezi jeho drobnější básnická díla patří např. Bachčisarajská fontána, Cikáni
Cikáni
Aleko, příslušník vznešené společnosti, odchází do stepi k cikánům, aby mezi nimi našel svobodný život. Zamiluje se do cikánské dívky, když ta si najde jiného muže, Aleko je oba zabije. Hrdina, který hledal svobodný život, nedokázal poskytnout svobodu ženě, kterou miloval.
Evžen Oněgin
bezesporu nejlepším básnickým dílem je román ve verších
Evžen Oněgin byl typický hrdina své doby – uměl francouzsky, uměl dobře tančit, pohybovat se ve společnosti, konverzovat s lehkostí. Byl však životem znuděn, nic jej pořádně nezajímalo, nemohl najít ten pravý smysl života.Touto postavou vytvořil Puškin nový typ literárního hrdiny – typ zbytečného člověka, člověka, kterého nikdo nepotřebuje, který není nikomu užitečný.

Evženovi zemřel strýc a zanechal po sobě statek a půdu. Z Oněgina se stal rázem bohatý muž. Odjel na ono venkovské sídlo a rozhodl se, že zde nějaký čas pobude.
V sousedství žil mladý muž jménem Lenskij. Byl to člověk vzdělaný a plný nadějí a lásky k životu. Brzy se spřátelili a Lenskij se Oněginovi svěřil se svou láskou k Olze Larinové.
Lenskij jezdil k Larinovým pravidelně na návštěvy a jednou vzal Oněgina s sebou. A právě tam se Oněgin seznámil s Olžinou sestrou Taťánou, která se do něj na první pohled zamilovala. Svou lásku mu vyznává v dopise – je to první stěžejní místo románu. Oněgin jej nechává zcela bez odpovědi.
S Taťánou se však opět setkává, a to v den oslav jejího svátku. Zde její lásku odmítá. Z celé oslavy je Oněgin tak znechucený a znuděný, že jen z legrace a chvilkového rozmaru začne koketovat s Olgou. Lenskij se urazí a vyzve Oněgina na souboj. Dojde k potyčce, ve které Lenskij umírá. Po souboji prchá Oněgin z venkova, hodně cestuje.
Táňu její matka odveze do Moskvy a ona, nešťastná a zklamaná z nenaplněné lásky, se provdá za mnohem staršího generála.
Za nějaký čas se Oněgin vrací z cest a setkává se s Taťánou. Okamžitě se do ní zamiluje a vyznává jí lásku v dopise – je to druhé stěžejní místo románu. Taťána jej nechává bez odpovědi.
Když se setkávají, Oněgin ji vyznává láska, Táňa ho však odmítá. I přesto, že jej stále miluje, není schopna ani ochotna zradit svého manžela.

Puškin se věnoval i próze, z nejznámějších např. povídky Piková dáma či Kapitánská dcerka
známé je též historické drama Boris Godunov

MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV

také on zahynul v souboji ( 27 let )
jeho dílem vrcholí ruský romantismus
Díla:
Démon
Děj se odehrává na Kavkaze. Hlavním hrdinou je padlý anděl, kterého Bůh vyhnal za to, že se proti němu vzbouřil. Stal se z něj duch zla, který nenávidí lidi a celý svět. Ve skrytu duše však touží po lásce a štěstí , přesto že ví, že se tím stane nebezpečným.
Zamiluje se do dívky Tamary, která je zklamaná láskou.
Když ji duch políbí, Tamara umírá.

Hrdina naší doby
Hlavní postavou je ruský šlechtic Pečorin, který je společenským vyděděncem z vlastní vůle, nemůže najít smysl svého života ani v přátelství, ani v lásce. Bez cíle těká životem, je to hrdina, který se narodil v nevhodný čas. Vedle Puškinova Oněgina je dalším zbytečným člověkem ruské literatury.

POLSKO

ADAM MICKIEWICZ

pocházel z rodiny advokáta
usiloval jako student o polskou samostatnost- byl poslán do vyhnanství do Ruska
Dílo:
Pan Tadeáš
nejproslulejším jeho dílem je rozsáhlý epos
je to příběh o dvou znesvářených zemanských rodinách, které smíří teprve láska mladých příslušníků obou rodů Tadeáše a Zošky

JULIUS SLOWACKI

druhý největší polský romantický básník, žil také v emigraci
v jeho dílech soudobá polská společnost
Dílo:
Kordian – typ revolučního hrdiny podlomeného skepsí a nedostatkem vůle
Balladyna – tragedie o dávnověku o ženě- vražednici, která se pomocí zločinů dostává až na královský trůn
Anheli – utrpení polských vyhnanců na sibiři

5. ROMANTISMUS V DÍLECH K.H. MÁCHY

KAREL HYNEK MÁCHA

narodil se v Praze
vášnivě četl všechno, co se mu dostalo do rukou – rytířské romány, dobrodružnou a hrůzostrašnou četbu německé romantiky, ale též Goetha a Shakespeara

Mácha rád navštěvoval česká divadelní představení ve Stavovském divadle a tato záliba jej přivedla i na scénu Kajetánského divadla na Malé Straně, zřízeného Tylem. Při zkouškách na ochotnická představení poznal Lori, vlastním jménem Eleonoru Šomkovou – hezkou, ale průměrnou dívku. Zamiloval se do ní. Brzy však zjistil, že Lori nesplňuje ideál, jaký si o ženě vytvořil, a z toho vznikl pocit zklamání. Neustále od ní utíkal, ale vždy se znovu vracel.

Velmi rád cestoval, hlavně pěšky. Podnikal výlety na osamělé hrady a zříceniny, pěšky podnikl cestu až do Benátek.

Vystudoval práva. Po dokončení odešel jako advokátní praktikant do Litoměřic. Žil v nedostatku a ve strachu o Lori, která již čekala jeho dítě. Chystali svatbu. Když však v Litoměřicích vypukl požár, Mácha se účastnil jeho likvidace, těžce onemocněl a v den své svatby ve svých 26 letech zemřel. Byl pochován na litoměřickém hřbitově, v roce 1939 byly jeho ostatky převezeny do Prahy na vyšehradský hřbitov.

Tvorba

HISTORIE:
s oblibou zpracovával i látky historické, pomýšlel na větší románovou skladbu, měl jí být román Kat o čtyřech dílech, nazvaných podle hradů, kde se měl děj odehrávat. Z tohoto plánovaného celku uskutečnil je první část – povídku Křivoklad
líčí krále Václava IV. jako zajatce českých pánů na Křivoklátě, jeho osvobození a návrat do Prahy

PRÓZA:
z jeho prozaických děl stojí v popředí povídka Marinka a román Cikáni
Marinka
podává obraz pražské chudiny Na Františku, hlavní postavou je krásná Marinka, která umírá na tuberkulózu
Básník se prochází v petřínských zahradách a všimne si žebráka hrajícího na housle a prosícího o almužnu. Ten dává básníkovi adresu dívky, která by se s ním ráda setkala. Básník se připravuje na návštěvu už den předtím – silné citové zaujetí. Básník ji navštíví a oba jsou k sobě citově přitahováni. Marinka je smrtelně nemocná, ví, že brzy zemře. Básník odjíždí na nějaký čas mimo Prahu. Vrací se v den Márinčina pohřbu.

Cikáni
zápletka podobná Máji – mladý cikán najde svou milou svedenou, ve svůdci poznává svého otce a v milovaném pěstounovi vraha

Obrazy ze života mého – autobiografické prvky
Pouť krkonožská – obraz přírody

POEZIE:

počátky jeho literární tvorby byly básně psané česky a německy, později psal prózu (paměti), povídky, romány
jeho první básně jsou rázu filosofického, zamýšlí se v nich nad smyslem lidské existence, vyslovuje úvahy o lid. samotě, vzdoru a smrti – např. Těžkomyslnost, Noc

Máj jeho nejvýznamnějším dílem lyricko-epická báseň – NEPŘELOŽITELNÝ
skládá se ze 4 zpěvů a 2 mezizpěvů (intermezza)
hlavním obsahem Máje je vylíčení duševních stavů vězně, který očekává smrt, uvažuje o smyslu života a bytí vůbec
dějištěm je krajina pod Bezdězem

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky x první tragédie
Jarmila čeká na břehu jezera na svého milého Viléma. Místo něj však přijíždí jeho přítel, aby jí sdělil, že Vilém bude popraven za otcovraždu. Zabil totiž svůdce své milenky ( Jarmily ), aniž by věděl, že je to jeho otec. Jarmila spáchá sebevraždu (skočí do jezera). Příroda zůstává k této lidské tragédii lhostejná.

2. zpěv – znázornění času, doba do popravy zločince
Vilém v předvečer popravy vzpomíná na dětství, naslouchá zvukům přírody, přemyšlí, proč se vlastně narodil, když nemohl být šťastný. Ze svého osudu viní celou společnost a svého otce, který ho v mládí vyhnal z domu. Přemýšlí, co bude po smrti, děsí se prázdna, nicoty, která se před člověkem otvírá.

3. zpěv – vrchol básněkrása přírody x lidský osud
– země jediná jistota- kolébka, hrob, matka, vlast
Autor popisuje májovou přírodu před Vilémovou popravou, opět si všímá její netečnosti k lidské tragédii. Před popravou se Vilém loučí se svým životem a Mácha mu vkládá do úst nejkrásnější verše v české poezii, které dokazují jeho hluboký vztah k rodné zemi. Vlast je mu matkou, kolébkou, hrobem, jelikož se zde narodil i zemřel.

4. zpěv – básníkovo ztotožnění s hrdinou
Po 7 letech se básník – Mácha – vrací na místo, kde byl Vilém popraven. Uvědomuje si podobnost mezi Vilémovým a svým osudem. Také on se cítí vyděděncem společnosti, uvědomuje si, že jako Vilém ztratil mládí a že jeho láska je zklamána (znak romantika) – „Bez konce láska má, zklamánať láska má.“ Na závěr zvolává: „Hynku, Viléme, Jarmilo“ – na první místo jako romantik klade své jméno, protože s nimi soucítí a ztotožňuje se.

2. intermezza – autor líčí krásy májové přírody
– na popraviště se slétávají duchové a očekávají dalšího ducha – Vilémova

Umělecké prostředky:

1. Obraz přírody – citově podmanivý, dynamický, barvitý
2. Kompoziční princip – dramatický vzestup – vrchol – sestup
3. epika – básníkovo ztotožnění s hrdinou
metafory – přenášení výraz
kontrasty – život x smrt, světlo x tma
apostrofa země – „Ach zemi krásnou, zemi milovanou…“
metonymie – hrdliččin zval ku lásce hlas
pleonasmus – modrý blankyt
gradace – temná noc,…

Máchův Máj nebyl přijat, protože pobuřoval výběrem postav – Vilém – strašný lesů pán, loupežník, otcovrah; Jarmila – „padlý anděl“;urážel tím protináboženským postavením (nicota po smrti); básník je neodsuzuje, viní společnost
odsoudil jej např. Tyl, Čelakovský, Kollár, Jungmann a Palacký

Úryvek ze 3. zpěvu

Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
”Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! –

KAREL JAROMÍR ERBEN

zajímal se o národopis – folklór, byl sekretářem Národního muzea, byl stoupencem austroslavismu (Rakousko ochráncem Slovanů)
gymnázium v Hradci králové a práva v Praze
řídil provládní Pražské noviny, byl archivářem města Prahy
byl celoživotním sběratelem lidové slovesnosti (pověsti, pořekadla, přísloví, pohádky, hádanky, písně)

vydal např. Prostonárodní české písně a říkadla (napsal k nim i noty)
Erben byl přesvědčen, že ústní lid. slovesnost ukazuje představu prostých lidí o světě a přírodě, o vztazích mezi člověkem a přírodou.
Autor pohádek

BÁSNÍK:

Kytice z pověstí národních
jeho nejvýznamnější dílo, sbírka (1853)
základní motivy:
boj člověka s přírodou a s nadpřirozenými silami – člověk je bezmocný a prohrává
základní vztahy mezi lidmi (neposlušnost, vražda, péče o dítě), zvláště vztah matky a dítěte (motiv mateřské lásky nebo nelásky)
motiv viny a trestu, trestu je příliš vysoký a krutý
osudovost – jedinec je často nucen volit, ale nevyhne se tragédii

sbírka obsahuje lyrickoepické básně, převážně forma lidových balad, ale i jiné druhy lidové epiky – pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože)
celkem 13 skladeb

Obsah některých básní:

Kytice ( též Mateřídouška ) úvodní, symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky je útěcha pro její děti – sirotky (duše matky se vtělila v kvítek); 2. část – poslání sbírky – autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky; matka jako symbol vlasti

Poklad námět Velkého pátku – odkrývají se poklady; matka pro bohatství zapomněla v jeskyni (otevřené skále) dítě; po roce se v modlitbách k dítěti vrací, myslí jen na jeho záchranu, bohatství ji už neláká (zlato se proměnilo v kamení)

Svatební košile – balada o návratu mrtvého milého; dívka prosí v modlitbách, aby se vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou (= provinění); mrtvý milý si přichází pro nevěstu v měsíční noci, vezme jí modlitební knížky, růženec i křížek po matce a spěchají na hřbitov; dívka se skryla v umrlčí komoře, zachránila se modlitbami a pokáním

Polednice rozhněvaná matka přivolala na neposlušné dítě polednici, pak se ho snažila zachránit, ale v náručí ho udusila

Zlatý kolovrat pohádka (námět B. Němcové)
o krásné Dorničce, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily; zločin vyšel najevo – za zlatý kolovrat, přeslici a kužel stařeček vyměnil dívčí ruce, nohy a oči a živou vodou dívku zahojil; podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně, jako ony Doru; odsouzeno sobectví a touha po bohatství, zvítězilo dobro

Štědrý den touha po poznání budoucnosti; sestry Marie a Hana prosekaly o půlnoci led  vidina Haniny svatby a Mariiny smrti se splnila; příběh vytvořen uměle, využity lidové obyčeje  o budoucnosti raději jen snít

Vodník krutý zásah zlé nadpřirozené síly – neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, stýskalo se jí po matce, navštívila ji, ale nevrátila se a opustila dítě  krutá vodníkova pomsta, zabil dítě

Lilie balada o dívce, která se po smrti vtělila v bílou lilii; v noci jako dívka okouzlí muže a stane se jeho ženou; chrání ji (květ) zdí před sluncem; v jeho nepřítomnosti dá matka zeď zbořit a tím dívku zahubí

Dceřina kletba rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit; proklíná svého svůdce i matku

BOŽENA NĚMCOVÁ

narodila se ve Vídni ( asi 1820 ) jako nemanželská dcera panského kočího, Němce Johanna Pankla, a české služky Terezie Novotné
dětství a mládí však prožila v Ratibořicích, kam se rodiče přestěhovali, oba ve službách kněžny Záhaňské
na autorčino vychování měla největší vliv její babička Magdalena Novotná
již v sedmnácti letech se (na nátlak matky) provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl dvakrát starší než ona
Němec byl uvědomělým vlastencem a pro své národní cítění nebyl oblíben, a proto byl často překládán z místa na místo, Němcová putovala s ním
žili v Praze, kde se seznámila s pražskou vlasteneckou společností a především s českými spisovateli
velký význam pro ni měl též pobyt na Chodsku, kde sbírala své pohádky, a na Slovensku, kam se ještě několikrát vrátila
za aktivní účast v revolučním hnutí roku 1848 byli oba pronásledováni rakouskými úřady, sledovala je tajná policie, nakonec byl Josef Němec zbaven služby
v padesátých letech se finanční situace rodiny velmi zhoršila, žili v chudobě a neustálých hádkách, dovršením všeho byla smrt jejich syna Hynka – a právě v tomto nejhorším období svého života napsala Babičku
na počátku 60. let krize v manželství vyvrcholila, Němcová manžela opustila a odjela do Litomyšle, záhy těžce onemocněla a roku 1862 zemřela v Praze, kam ji manžel již nemocnou převezl
Němcová byla žena velmi statečná a spravedlivá, zúčastnila se pohřbu Karla Havlíčka i přesto, že mohla být stíhána
byla velmi citlivá k sociálním otázkám, soucítila s chudými a usilovala o spravedlivější svět
Dílo:
POHÁDKY
Národní báchorky a pověsti
zahrnuje několik druhů lidové slovesnosti, nejčastěji pohádky
např. Chytrá horákyně, O Zlatovlásce, Princ Bajaja a další
Slovenské pohádky a pověsti

NÁRODOPISNÉ STUDIE
Obrazy z okolí domažlického – život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje

POVÍDKY
Němcová byla velmi bohatá, byl to též její nejoblíbenější žánr. Tyto povídky můžeme rozdělit do 2 skupin:
povídky s hlavní ženskou hrdinkou, ženou silnou, pracovitou a obětavou – Karla, Divá Bára
povídky se sociální problematikou – Chudí lidé, Pan učitel, Dobrý člověk, Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí
Babička
hlavním zdrojem, ze kterého čerpala, byly vzpomínky na dětství
není to ale dílo životopisné, Němcová zacházela s materiálem, který ji poskytovaly vzpomínky, velmi volně
hlavním záměrem autorky bylo ukázat harmonický život prostých lidí
kniha zachycuje jen krátký výřez z babiččina života, ale ve vzpomínkách se promítá celý život
děj je umístěn do ratibořického údolí na Staré bělidlo
hlavní postavy:
postavy z venkovského prostředí (protiklad k zámku):
babička Magdalena Novotná – prostá, moudrá, zkušená žena, laskavá, pracovitá, obětavá; vztah k přírodě, zvířatům, k vlasti
Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi) – málomluvná a zpanštělá matka × přímý, srdečný otec
děti:
Barunka (autorka) – zvídavá, citlivá, bystrá
Jan, Vilém, Adélka – bezstarostné, hravé
lidové typy – mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova, bláznivá Viktorka

panský svět – (idealizovaný)
paní kněžna, komtesa Hortensie
kompozice (skladba):
prolog– autorka vzpomíná na svou babičku
1. dějové pásmo – příjezd babičky na Staré bělidlo a popis jejího všedního dne, příběhy dalších postav, např. bláznivé Viktorky, Kristly a Jakuba apod., objevují se též postavy paní kněžny Záhaňské a její schovanky
2. dějové pásmo – poznenáhlu nastupuje od 7. kapitoly, autorka líčí přírodní dění a lidové zvyky během čtyř ročních období (např. štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrti apod.)
epilog (=závěrečné slovo) – poslední léta babiččina života, smrt a pohřeb
závěrečná slova paní kněžny: „Šťastná to žena!“

zajímavosti: literární historie zjistila nejednu odchylku od skutečnosti, např. poměr mezi babičkou a její dcerou Terezou byl tak napjatý, že po pěti letech se babička z Ratibořic odstěhovala do Vídně a tam také zemřela

Divá Bára
příběh dcery obecního pastýře Báry, která je vesničany označována za ”divou” (matce prý podstrčila polednice své dítě, protože se prohřešila, když v poledne odešla ze světnice); Bára vyrůstala ve volné přírodě, odlišovala se od ostatních; pomohla přítelkyni Elšce z fary – postrašila ženicha, který jí byl vnucován (bohatý rychtář), ale ona ho nechtěla; za to Bára potrestána – zavřena v noci do umrlčí komory; tam ji našel myslivec, oblíbil si ji
v závěru dvě svatby: Eliška a lékař, kterého měla ráda, a Bára a myslivec
Bára – nový typ dívky (nezávislá, nepodřízená muži), statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá a citlivá, přerůstá konvenční představy o pasivitě ženy v tehdejší společnosti
obraz autorčiny vlastní povahy a jejího úsilí o lepší postavení ženy v tehdejší společnosti (ženská emancipace)

závěr povídky – zlom a obrat: od realistického pohledu na svět k romantické představě harmonického světa =
idealizace

JOSEF KAJETÁN TYL

svou divadelní kariéru začíná i končí jako kočující herec
byl úředníkem, ředitelem ochotnického Kajetánského divadla (mezi členy byl i K. H. Mácha, který se zde seznámil s Lori Šomkovou), dramaturgem českých představení ve Stavovském divadle
byl velmi všestranný, psal verše, historické povídky, překládal
byl také výborným hercem, režisérem, ale především dramatikem
psal hry ze současnosti, z historie
uvedl na českou scénu zvláštní typ tzv. divadelní báchorky (vystupují v nich pohádkové bytosti, které ovlivňují životy lidí)
byl také obratným novinářem a literárním kritikem

dramatickou tvorbu Tylovu můžeme rozdělit do 3 oblastí:
hry ze současného života – Paličova dcera, Fidlovačka
historické hry – Jan Hus, Kutnohorští havíři, Krvavé křtiny
dramatické báchorky – Strakonický dudák, Jiříkovo vidění, Lesní panna

Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
děj této hry je ze současnosti, rušná lidová zábava pouťového typu kolem tradiční slavnosti pražských ševců. Poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj, kterou zpíval slepý houslista Mareš za doprovodu lesního rohu. Autorem hudby byl František Škroup. Píseň se stala státní hymnou.

Strakonický dudák aneb Hody divých žen
národní drama, neboť v něm vystihl typické postavy z českého venkova: Švanda, dudák, výborný muzikant, si chce vydělat peníze, získat slávu, úspěch, odchází z domova do světa. Je lehkověrný, naletí podvodníkovi, odrodilému Čechovi, světoběžníkovi Vocilkovi, který se stane jeho sekretářem. Je velmi mazaný, okrádá Švandu.
Dorotka, dcera hajného Trnky, Švandova dívka, je typickou českou venkovskou dívkou, je pracovitá, rázná, upřímná a má svého Švandu ráda a dovede o své štěstí bojovat. Jde zachránit Švandu o půlnoci na popraviště, kde Švanda hraje divým ženám, a spasí ho před smrtí.
Dorotku doprovází typický český muzikant, slušný člověk, skutečný přítel Kalafuna.
pohádkový svět představuje např. víla Rosava, matka Švandy, která mu očaruje dudy, divé ženy, princezna Zulika, kterou Švanda hrou na dudy rozveselí
záměr hry – autor chtěl oslavit český lid a varovat před odrodilstvím (Vocilka) a přílišnou touhou po penězích

Kutnohorští havíři
bouře havířů v Kutné Hoře
stávky smíchovských dělníků

Jan Hus – historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa