6. Evropský a český romantismus, jeho znaky, hlavní představitelé a jejich díla.

Specifika romantismu v české literatuře. K.J.Erben, K.H.Mácha – Máj – rozbor, jeho místo v naší literatuře.

– romantismus navazuje na preromantismu (sentimentalismus)

Preromantismus

– souhrnné označení pro široký proud uměleckých tendencí z 2.poloviny 18.století
– vzniká jako reakce na klasicismus (pravidla, rozum X volnost, city)
– odklon od racionalismu a příklon k prožívání vášní, důrazu na city
– tajemné scenérie, návrat k přírodě
– svět neporušený lidskou civilizací – ideál

Francouzský preromantismus

Jean Jacques Rousseau
– francouzský spisovatel a filozof
– narodil se v Ženevě, ale utekl do Francie
– žil s pradlenou Terezou Levaseurovou a měl s ní 5 dětí (všechny ale skončily v nalezinci)
– studoval hudbu – chtěl vyniknout jako skladatel
– své životní peripetie zakončil v Paříži, kde stižen stihomamem, umírá
Dílo: Některé jeho názory:
– příčinou nerovnosti mezi lidmi je majetek – člověk se narodí dobrý, ale civilizace ho zkazí
– hlásá návrat k neporušené přírodě – přirozený, civilizací nezkažený život
– tvrdil, že rozvoj vědy a techniky nepříznivě působí na život člověka

Emil čili o výchově – pedagogický román, pojednává o vývoji člověka od narození až do dospělosti, člověk se rodí bez dědičného hříchu, nenese v sobě žádné špatnosti, ty jsou způsobeny špatnou výchovou, klade důraz na čistotu citu (ne rozumu), kniha byla ihned po vydání veřejně odsouzena a autor musel utéct do Švýcarska

Nová Heloisa – vrcholné dílo evropského preromantismu, jedná se o román v dopisech, formou intimní korespondence sledujeme příběh učitele a dívky Julie, jimž není dovoleno se vzít (kvůli nešlechtickému původu učitele).Učitel se vydává na cestu kolem světa, aby se po návratu vrátil k Julii na pozvání jejího manžela (který byl o vztahu pravdivě informován).Učitel překonává pokušení z Juliiny blízkosti a žije idylicky na venkově.Julie nakonec tragicky umírá.
– v románu je prezentován názor o zušlechťující síle návratu k přírodě
– samotný název byl inspirován láskou francouzského teologa Pierra Abélarda a Heloisy (poté, co otěhotněla, byla umístěna do kláštera a abbé byl vykastrován)

O společenské smlouvě – filozofický spis, revoluční myšlenky o rovnosti všech lidí bez ohledu na jejich původ

Francois René Chateaubriand
– zástupce preromantismu
Dílo:
Atala aneb láska dvou divochů v poušti – mladý Francouz se dostává v Americe mezi divochy, tam potká mladou Atalu, která má jít do kláštera.Zamilují se do sebe, ale ona s ním nemůže být kvůli Bohu a matce, raději volí smrt, křesťanství vítězí.
– romantický hrdina je líčen jako bezohledný člověk, který jde pevně za svým cílem a hrdinka je pasivní obětí, která díky lásce jen trpí
– přeloženo Josefem Jungmannem

Antoine Francois Prévost
– francouzský spisovatel
– byl u jezuitů a poté se stal kazatelem
Dílo:
Paměti a dobrodružství urozeného muže – román, obsahuje světoznámou milostnou prózu
Manon Lescaut – milostná próza o tragické lásce rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon.Kvůli neurozené Manon obětoval rodinné vztahy i čest.
– do češtiny přeložil Vítězslav Nezval

Libertinismus – jedná se o volnost mravů a názorů, téměř absolutní nevázanost, významným představitelem byl francouzský spisovatel
Donatien de Sade, známější jako Markýz de Sade
– jeho texty byly pro svou amorálnost a zvrácenost vyloučeny na dlouhou dobu z literární historie
– díky svému volnomyšlenkářství je svým způsobem pokračovatelem osvícenců, avšak jejich myšlenky dovádí ke zcela protikladným závěrům
Dílo:
Justýna čili Prokletí ctnosti

Německý preromantismus
– je spjat se skupinou Sturm und Drang (bouře a vzdor) – revolta proti předepsaným klasicistním vzorům
Základní rysy:
– idealizace individuální vzpoury hrdiny proti okolnímu světu (hrdina však končí většinou tragicky
– největšího rozmachu bylo dosaženo v dramatu a v poezii
– specifické rysy tohoto hnutí jsou totožné s preromantismem obecně

Johann Wolfgang Goethe
– německý básník, dramatik a vědec
– narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem
– vystudoval práva a většinu života prožil ve Výmaru (ministr pro hospodářství)
– jeho život byl vyplněn i láskami, které ovlivňovaly jeho tvorbu (většinou se jednalo o nešťastné lásky)
Dílo:
Utrpení mladého Werthera – dvoudílný milostný román v dopisech, je psán ich formou (větší autenticita)
– dílo je příběhem mladého nešťastného muže, který miluje Lottu, ta si ale vezme jeho přítele Alberta, zoufalý hrdina se odstěhuje, za čas se ale vrací a své utrpení zakončuje sebevraždou
– dopisy jsou podávány jako skutečné, což umocňuje i závěrečná zpráva o hrdinově smrti
– román byl v Německu přijat velice odmítavě, ale na druhou stranu vnitřní svět hrdiny byl natolik přesvědčivý, že román vyvolal jistou „wertherovskou horečku“ a celou vlnu sebevražd
– tragický závěr knihy přiměl jiného autora, aby napsal Radosti mladého Werthera – v této verzi nakonec Werther Lottu dostane a vše končí narozením potomka
Faust: – dvoudílná veršovaná tragédie, je inspirovaná starou pověstí o učeném doktoru Faustovi, který v touze po poznání zaprodal svou duši ďáblu
– jedná se o filozofické dílo, které pojednává o smyslu lidské existence (symbolická báseň o radostech života – láska, moc, poznání – a jejich smyslu, ale skutečný smysl života je v tom, že něco děláme pro druhé lidi, když prožijeme život pro ostatní lidi a ne jen pro sebe)
Ifigenie na Tauridě, Viléma Meistera léta učednická

Friedrich Schiller
– básník a dramatik, původním povoláním plukovní lékař
– přítel Goetha, díky němu získal místo profesora dějin na univerzitě v Jeně
Dílo: – celým svým dílem vyjadřuje touhu po svobodném životě, bojuje proti bezpráví a nemorálnosti
Loupežníci: – drama, jedno ze stěžejních děl Sturm und Drang
– Hrdinou je hraběcí syn Karel Moor, jenž přišel o otcovu důvěru, snoubenku i dědická práva kvůli intrikám svého bratra.Z touhy po pomstě zakládá skupinu loupežníků a odchází s ní do Čech.Karlův otec se záhy dozví pravdu a žalem umírá.Loupežníci, kteří mají Karlovi pomoci ve spravedlivé odvetě se mu vymknou z rukou a jednají jako bezohlední zločinci.To je také důvod, proč Karel zastřelí svou bývalou lásku Amálii (dle jeho dřívější přísahy náleží kumpánům).Sám družinu opouští a je rozhodnut vydat se soudu.
Valdštejn – trilogie
Óda na radost – posléze zhudebněná Beethovenem

G.E. Lessing
– filozof a dramatik
– důležitost folkloru, „pohádka je oknem do duše národa“
– znovu vzbudil zájem o Shakespeara

J.G. Herder
– filozof
– byl přesvědčen, že během lidského vývoje se v různých časových obdobích podílí na tvorbě dějin různé národy – a právě slovanské národy by se měli stát v budoucnu rozhodujícím historickým činitelem (ovlivnil myšlenku NO)

Romantismus

– od slova román – dobrodružný jako v románě
– není to pouhý umělecký směr, ale životní postoj či pocit
– je to nové nazírání člověka na svět – je to přirozená reakce na chladný a strohý klasicismus, který zcela upřednostňoval rozum před city, zároveň jde i o reakci na francouzskou revoluci (člověk hledá oporu v něčem ideálním – v přírodě)

Historické souvislosti:
– Francie – Napoleon císařem ( chce ovládnout Evropu a Severní Afriku – války)
– po jeho pádu se ustavuje Svatá Aliance – chce vrátit věci do situace před revolucí X už to není možné
– šlechta ztrácí privilegia X nastupuje buržoazie
– revoluce 1830 – situace se radikalizuje – vrchol v roce 1848 – definitivní konec feudalismu
– Afrika – zrušen obchod s otroky, osvobození Egypta
– Asie – války o moc, založen Singapur, opiové války (Čína X Británie)
– Amerika – Evropa ztrácí své kolonie
– Austrálie – jako dominium Británie, přivážení trestanců z VB (asi 160 000)

Rysy romantismu:
– romantismus se zrodil v Anglii na počátku 19.století a odtud se v průběhu 19.století rozšířil téměř do celé Evropy (ale již v roce 1760 se objevuje v anglické literatuře motiv noci, a romantismus doznívá až v roce 1848)
– konflikt – hrdina (většinou se ztotožňuje s autorem) je v dramatickém konfliktu s někým jiným a možnosti jeho rozřešení jsou jen dvě – život nebo smrt
– konflikty v lásce – muž je bezohledný dobyvatel a žena jeho oběť
– obliba historie – nejoblíbenější období byl středověk (nebyl příliš probádán, temné gotické období)
– návrat k přírodě – hrdina je zhnusen společností a utíká do krásné přírody, ve 2.etapě si ale uvědomí, že tímto útěkem nic nezmůže
– iracionalita, fantazie, tajemno (i krutost a hrůza – tzv.pokleslý romantismus)
– návrat k folkloru
– věčný rozpor romantiků mezi snem a skutečností
– romantický hrdina je vyhraněný individualsita

Romantické literární žánry:
Poezie – dělí se na lyrickou (autorova subjektivita), epickou (děj je jen načrtnut) a dramatickou

Román ve verších

Balada (uplatnila se především v 50.letech – K.J. Erben)

Romance
Básnická povídka (především v ruské literatuře se můžeme setkat s názvem poéma)– je psána prózou, děj je zredukován

Próza

Vývojový román (bildungs roman) – zachycuje vývoj hrdiny, pozorování vnějších vlivů (kultura, prostředí kde vyrůstá), hrdina by měl dospět do ideálního stadia (jeho názory se ztotožňují s názory autora), např. „Utrpení mladého Werthera“

Historický román – zaměření na středověk, autor někdy manipuluje s historickým materiálem (pro větší zajímavost), postavy jsou reálné i fiktivní, proplétá osudy hrdiny a národa, např. Walter Scott, Victor Hugo

Psychologický román – základy v romantismu, plně se rozvíjí až v realismu

Fantastický román – pomezí hororu a fantazie, např. Mary Shelleyová – Frankenstein

Detektivní román

Horor

Černý román

Romantismus v Anglii

George Gordon Byron
– představitel revolučního romantismu (sám žil romantický život)
– pocházel ze šlechtické rodiny – zdědil velký majetek
– žil velmi bouřlivý život, byl i v politice, ale působil výtržnosti
– byl krásný, ale měl „koňskou nohu“ (zdeformovanou) – tvrdil že v ošklivosti je krása = jedno z hesel romantismu
– cestoval po Jižní Evropě – pomáhal Řekům v občanské válce proti Turkům
– umírá na tyfus
Dílo:
Child Heroldova pouť – autobiografický moderní epos, mladý šlechtic odchází z Anglie, je znechucen společností.Cestu začíná v Portugalsku, které je obsazeno Angličany, pokračuje ve Španělsku, to okupuje Napoleon (popisuje statečný boj partyzánů).Poté odchází do Řecka, které okupují Turci.Navštěvuje Waterloo (hrob Francie), Švýcarsko (připomíná si Rousseaua), jde přes Itálii (Dante, Petrarcca) a v Benátkách si připomíná Shakespeara.
– childe – oslovení šlechtice pasovaného na rytíře
– hrdina je typicky romantický – samotář, tajemný, znechucen společností, neuzavírá se do sebe, ale sám se zapojuje do bojů

Percy Bysshe Shelley
– přítel Byrona
– obhajoval ateismus – musel opustit univerzitu v Oxfordu
– odchází z Anglie do Itálie
– manželka Mary Shelleyová (spisovatelka – Frankenstein)
Dílo: – myšlenka titánství – přibližování národní specifičnosti
Odpoutaný Prométheus – dramatická utopická báseň
– vyjadřuje téma osvobození lidské myšlenky (v původním antickém zpracování se Prométheus podvolí vůli bohů, zde však vzdoruje tak dlouho, až smete tyrana z trůnu)

Walter Scott
– stojí u zrodu moderního historického románu (spojil dějiny s poutavým dějem a propracovanými hrdiny)
– pracoval jako advokát, nežil romantický život
– zemřel v Itálii poté, co ho ranila mrtvice
Dílo: – jeho dílo lze rozdělit podle témat, kterým se věnuje :
1.)vláda Richarda Lví srdce
2.)alžbětinské období
3.)Francie-vláda Ludvíka XI.
4.)skotské povstání

Waverley – skotské povstání, dílo vydal anonymně, mělo úspěch
– po úspěchu svého prvního románu vydal 48 dalších románů (autorství všech přiznal až 5 let před svou smrtí)
Rob Roy, Pirát, Ivanhoe (vláda Richarda Lví srdce, mezitím vládne jeho bratr Jan Bezzemek, sasové –původní obyvatelé X normané – přistěhovalci, milostný trojúhelník – Ivanhoe, Rowena a Rebecca)

– součástí anglického romantismu jsou i lakeisté – skupina autorů, kteří si oblíbili přírodní scenérie a Skotsko

Romantismus ve Francii
– je téměř souběžný se začátky realismu

Victor Hugo
– vedl zcela odlišný život než romantičtí angličtí spisovatelé – byl hmotně zajištěn a věnoval se politice, získal dokonce hodnost paira Francie
– po r. 1851 musel jako velký odpůrce Napoleona III. odejít do exilu (anglické ostrovy Jersey a Guernesey)
– po pádu Napoleona se vrátil do vlasti a politického života
– den jeho úmrtí se stal dnem národního smutku a byl vystrojen státní pohřeb a jeho tělo bylo uloženo v Pantheonu
Dílo:
Cromwell – drama, jeho úvod se stal manifestem romantismu ve Francii (pravidla, jež by měla být dodržována v romantické literatuře
Legenda věků – trojdílný cyklus, vznikl ve vyhnanství, zobrazen vývoj lidstva na
cestě ze pokrokem a humanitou
Ruy Blas – drama, má 3 dějství, jsou proloženy lyrickými pasážemi
Ve Španělsku žije ministr Sallus (svedl královninu komornou) = vyhnanství.Chce se pomstít prostřednictvím bratrance (ožrala), ten to ale odmítne a za trest je prodán do otroctví.Sallustův sluha, Ruy Blas, je tajně zamilován do královny, navíc je podobný jeho bratranci – Sallustus mu namluví, že mu pomůže, uvede ho do společnosti, představí ho jako bratrance.Ruy se stane ministrem, královna se do něj zamiluje.Sallus chce kompromitovat královnu, jménem Ruy Blase ji pozve domů a chce je přistihnout in flaghranti.Ruy Blas se to ale dozví, zabije Sallusta a sám se otráví.
Chrám Matky Boží v Paříži – máme zde všechny romantické atributy (středověk, gotika, postava Quasimoda – ošklivý, ale s dobrým srdcem, jeho původ je tajemný, tragická láska, napínavý děj)
Ubožáci – pozdně romantický román, kritika francouzské společnosti a zároveň realistické vylíčení soudobých mravů, některé postavy jsou romantické (Marius), jiné realistické (Fantina – prostitutka), galejník Jean Valjean – opět heslo „v ošklivosti je krása“
Dělníci moře, Devadesát tři

Stendhal (Henri Beyle)
– vzpoura proti konzervativnímu otci
– jako sedmnáctiletý mladík vstupuje do Napoleonovy armády
– po jeho pádu se uchyluje v Itálii a poté se vrací do Francie
– svůj pseudonym si zvolil podle malého německého městečka, kde krátce působil
Dílo: – jeho dílo tvoří přechod mezi romantismem a realismem (jeho hrdinové sice prožívají vášnivé a zničující lásky, bouří se proti společnosti a většinou končí tragicky, ale zároveň jeho knihy obsahují analýzy vztahů ve společnosti či věcná vylíčení dramatických situací, které by romantičtí spisovatelé pojali mnohem osobitěji)

Červený a černý – psychologický román, symbolický název (červená – revoluce, černá – despocie)
– hlavní hrdina Julian Sorel je ve sporu se svou dobou, vzhlíží k Napoleonovi a touží po kariéře, navenek se však přizpůsobuje = pokrytec (snad bylo vynucené jeho nízkým společenským postavením a jeho touhou prožít vášnivý život)
Kartouza parmská – psychlogocký román s autobiografickými prvky
– italský šlechtic Fabrizzio del Dongo nemůže naplnit své ideály, uctívá Napoleona, ale po bitvě u Waterloo přichází rozčarování, usazuje se v parmě, ale po milostném dobrodružství zabíjí člověka a je odsouzen na 12 let v parmské věznici.Tam se zamiluje do dcery strážníka, Klélie Conti.Podaří se mu utéct a po čase se vrací do Parmy, kde vyhledá již vdanou Klélii.Ta však brzy umírá a s ní jejich syn.Fabrizzio ztrácí o vše zájem a najde útočiště v kartuziánském klášteře.
Lucien leuwen – není zcela dokončený, hrdina hledá smysl života nejdříve v armádě a poté na ministerstvu vnitra = rozčarování

Alfred de Muset
– nejsubjektivnější autor francouzského romantismu
– ústředním tématem je láska – rozervaná, nešťastná i nespokojená
Dílo:
Zpověď dítěte svého věku – autobiografický román, líčí období Mussetova vztahu k G.Sandové
– hlavní hrdina Octave (Muset) vyrostl v atmosféře beznaděje, není schopen upřímné lásky, pozná vyrovnanou ženu (Sandová), která by ho mohla zachránit, ale svými žárlivými výstupy ji odrazuje a zůstává sám
Lorenzaccio – drama, posměšný název pro malého Lorenza
– ve Florencii vládne tyran Lorenzo, lid se chce vzbouřit, ale nemá odvahu, mladý hoch chce tyrana svrhnout, najme se jím a zavděčuje se mu, lid ale nic netuší (říkají mu Lorenzaccio) – nakonec tyrana zavraždí, ale on sám je už zlý, nikdo mu to nevěří – končí jako osamělý hrdina
S láskou nejsou žádné žerty – muž a žena si tropí žerty ze zamilované dívky ( nechávají ji věřit, že ji muž miluje) – nakonec ji zesměšní a dívka se zabije

Romantismus v Německu

Novalis
– básník a proaik
– jeho tvorbu poznamenala smrt jeho snoubenky a bratra
Dílo:
Hymny noci – motivy blížící se smrti, tajemno, oslava Panny Marie
Heinrich von Ofterdingen – nedokončený výchovný román
– rytíř putující za modrým květem (smyslem života) – je to tzv. leit motiv (hlavní téma)

Ernst Hoffman
– rozporuplná osobnost – vzorný úředník X v noci žil bohémským životem
– velice všestranný – prozaik, hudebník, malíř a karikaturista
Dílo: – psal romantické pohádky, strašidelné novely a groteskní povídky
– svými groteskně nadpřirozenými motivy měl vliv na vývoj světové literatury (Wilde, Poe…)
Životní názory kocoura Moura, Rytíř Gluck

Jacob a Wilhelm Grimmové
– bratři, kteří svým dílem podnítili sběr a zápis lidových pohádek
– jejich kniha pohádek se stala výrazným mezník folkloristiky
Dílo:
Pohádky pro děti a celou rodinu – sbírka 200 pohádek (Červená Karkulka, Sněhurka…)

Romantismus v Rusku

Alexandr Sergejevič Puškin
– velmi bouřlivý život
– narodil se v zámožné rodině, velký vliv na něj měla chůva
– vystudoval Carskou důstojnickou školu – ale projevil sympatie k děkabristům (připravovali svržení cara) – poslán na Kavkaz (tam začal psát)
– vrátil se do Moskvy, kde psal dále, ale pod dohledem
– nástup nového cara – Puškin žije na carském dvoře, bere si krásnou ženu
– umírá v 37 letech v souboji se svým švagrem, francouzským důstojníkem Dantesem
Dílo: – jeho dílo zbavuje ruskou literaturu neplodného preromantismu a barvitě zobrazuje ruskou společnost první poloviny 19.století
– v jeho textech nacházíme bídu doby, zoufalost lidu, salónní nudu šlechty, ale i úchvatné popisy ruské přírody a tragické konflikty
Cikáni – poéma, kritika hrdiny byronského typu
Aleko, příslušník vznešené společnosti, uteče k Cikánům, aby mezi nimi nalezl svobodný život.Zamiluje se do cikánské dívky, ale ta si vezme jiného.Aleko tuto situaci neunese a oba zavraždí.Nakonec tedy ten, který pro sebe hledal svobodu ji nebyl schopen respektovat u jiných lidí.
Evžen Oněgin – romantický veršovaný román, je psán oněginskou strofou (14 veršů)
– dílo je rozděleno do 8 hlav
– jde o tzv. zrcadlovou kompozici – naproti sobě dvě rozdílné postavy
– dílo zobrazuje ruskou společnost počátku 19.století
– Evžen Oněgin je typem tzv. „zbytečného člověka“
Evžen Oněgin je mladý petrohradský švihák, unuděný a lehkomyslný.Po smrti strýce se usazuje na venkově, kde se seznamuje s dcerami statkářky Larinovové, Olgu a Taťánu.Taťána se do Evžena zamiluje, odhazuje veškeré konvence a píše mu vášnivé milostné vyznání.Evžen tento cit však neopětuje a místo toho flirtuje s Olgou, která je však snoubenkou básníka Lenského.Ten ho vyzve na souboj a při něm zemře.Nad jeho smrtí truchlí je Taťána.Oněgin odjíždí do ciziny a po letech se vrací.V Moskvě opět potkává okouzlující Taťánu, která je však provdána za knížete Gremina.Oněgin se do ní zamiluje, ale Taťána zůstává věrná manželovi a odmítá ho.
Piková dáma – romantická novela fantastickým námětem
Kapitánská dcerka – historická novela, odehrává se za rolnického povstání, které vedl Pugačov
Boris Godunov – historické drama

Michail Jurjevič Lermontov
– šlechtický původ
– byl vychováván babičkou
– stal se důstojníkem privilegovaného pluku, ale pro svou smělost v básních se dostal do konfliktu s policejním carským režimem
– byl nucen pobývat na Kavkaze – stal se pro něj inspirací
– zemřel při souboji
Dílo: napsal 30 poém a přes 400 básní
Démon – poéma, vychází z apokryfních legend o zavržení andělů, čerpá z gruzínského folkloru
Démon, odvržený Bohem a odsouzený k věčné samotě, zatouží po štěstí.Chce milovat pozemskou bytost – kněžnu Tamaru.Způsobí smrt jejího ženicha a probouzí v ní dosud neznámé pocity.Tamara proto odchází do kláštera.Démonovi se nakonec podaří Tamaru přesvědčit o jeho lásce, ale jeho polibek ji zabíjí.Prohrává tedy svůj boj s Bohem a musí pokračovat v nekonečné pouti sám.
– Démon není klasickým symbolem zla, je to spíše hrdý duch, jenž se dostal do rozporu se světem, což je příčina jím rozsévaného zla
Hrdina naší doby – je to sled 5 novel (Komtesa Mary, Dívka Bella…)
Hlavním hrdinou je Pečorin, důstojník sloužící na Kavkaze.Na svatbě poznává čerkeskou dívku Bellu, kterou za pomoci jejího bratra unese.Velmi dlouho ji získává, ale když se do něj Bella zamiluje, je již nabažen.Pečorin se dál toulá, nic ho nebaví a všude působí ničivě.
– je to opět typ „zbytečného člověka“
– Pečorin se zamýšlí i nad tím, zda jsme strůjci vlastního štěstí, ale nakonec se díky vraždě jednoho svého přítele přiklání k tomu, že naše životy řídí osud

Ivan Alexandrovi Gončarov
Oblomov – ve svém románu vytvořil Gončarov obecně platný typ tzv. zbytečného člověka
– pro svůj pasivní postoj k životu, neschopnost cokoli změnit, je to sice upřímný a dobrosrdečný člověk, ale pro svou nerozhodnost a pasivitu přichází i o svou dívku

Romantismus v Polsku
– polský romantismus byl velice specifický, neboť se ztotožňoval s polským národním osudem
– Polsko bylo rozděleno na tři státy – ztráta samostatnosti a jednoty
– polský romantismus touží po svobodě

Adam Mickiewicz
– pro své revoluční postoje byl perzekvován – byl vyvezen do Ruska, kde se stýkal s děkabristy
– čas žil v Paříži, kde se stýkal s významnými francouzskými romantiky
– zemřel v Cařihradě
Dílo:
Pan Tadeáš – spor dvou polských rodů (Horešků a Sopliců) – po ruském útoku se sjednotí a zorganizují protiruské povstání
– myšlenka osvobození se od Ruska
Konrád Wallenrod – příběh Litevce, který byl vychováván jako Němec, když to zjistí, mstí svůj pokořený národ

Romantismus v USA

Edgar Allan Poe
– básník, prozaik, zakladatel americké novely, detektivního románu a moderního hororu
– vyrůstal v rodině kočovných herců
– studoval na vojenské akademii – vyloučen pro nekázeň
– měl vzrušený život (alkohol, deprese, šílenství)
Dílo:
Havran – nesmrtelná lyricko-epická báseň
Osamělý básník bdí nad knihami, myslí na mrtvou lásku Lenoru.Najednou vletí do pokoje havran a rozmlouvá s básníkem.Básník mu klade existenční otázky, Havran vždy odpoví „never more“.
– v jedné ze svých esejí nastínil, jak by měla báseň – musí vyhovovat vkusu (ne velký rozsah – 100 veršů), smuteční tón, refrén (zvukomalebný prvek), smrt milenky (nejvíce básnická věc na světě)
Vraždy v ulici Morgue – soubor detektivních povídek

Romantismus v českých zemích
– romantismus jako umělecký směr přichází se svými základními atributy ve 30. letech 19. století
– již 2. fáze NO splývala s preromantismem
– ve 30. letech je v podstatě jen Karel Hynek Mácha ojedinělým jevem
– v době NO se kladly národní cíle a požadavky nad individualitu – básník měl sloužit vlasti
– romantismus byl přijímán rozporuplně – mládež byla nadšená, ale oficiální kritika byla pobouřená

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
– narodil se v Praze, s rodinou bydlel na Karlově náměstí (tehdy dobytčí trh) – jeho světnička byla temná, z jedné strany šatlava, z druhé jatka
– s rodinou si příliš nerozuměl
– studoval na Novoměstském gymnáziu – učil ho Jungmann – rozpoznal v něm, velký talent, díky básni Sv. Ivan
– studoval práva, stýkal se s kulturně orientovanou mládeží, byl velmi oblíbený, i pro svůj démonický vzhled
– seznámil se s Eleonorou Šomkovou (průměrné děvče, o nic se nezajímala) – přitahovala Máchu jen tělesně, byl k ní krutý a zlý X nedokázal se od ní odtrhnout
– Eleonora otěhotněla – Mácha začal vykonávat advokátní praxi v Litoměřicích – vypukl tam požár, hasil – nechal se polévat studenou vodou; chytil bacila cholery a zemřel velmi mladý, v 26 letech
– narodil se mu syn Ludvík
– pohřben v Litoměřicích (až do roku 1938, kdy se Litoměřice staly součástí Sudet a jeho ostatky byly převezeny do Prahy)
– v duchu romantického kultu rád navštěvoval hrady (nejvíce přilnul k Bezdězu), podnikla dlouhé pěší túry (jednou se dokonce vydal přes Alpy do Itálie)

Dílo: – Mácha začínal psát německy, jeho první pokusy byly vydány jako Versuche des Ignaz Macha
Máj (1836) – lyrickoepická básnická skladba
– Mácha věděl, že báseň nebude přijata pozitivně – napsal předmluvu (dedikaci – věnování) – oslabuje májovou přírodu, děj není hlavní, jen dokresluje
– báseň se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz
• 1.zpěv: Na břehu jezera čeká Jarmila na Viléma, ale místo něho přijíždí člun s jeho druhy. Ti říkají, že Vilém zavraždil svého soka v lásce, který svedl Jarmilu, ještě když se neznali. Byl to Vilémův nikdy nepoznaný otec. Jarmila se žalem utopí.

• 2.zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí v hrůze o svém trestu. Dochází k přesvědčení, že po smrti již není nic (žádné peklo ani ráj). Vilém se snaží dopátrat, kdo vlastně nese vinu. Zda to byl on, protože zabil svého otce, nebo zda to byl jeho otec, který ho zavrhl a Vilém se díky tomu stal loupežníkem.
• 1.intermezzo: Sbor duchů připravuje popraviště. Každý se připravuje na to, jak Vilémovi v jeho poslední hodině něčím poslouží.

• 3.zpěv: Nádherná příroda. Průvod s Vilémem přichází na popraviště. Vilém se naposledy rozhlédne po krajině a poté je mu sťata hlava a tělo je vpleteno do kola.
• 2.intermezzo: Vše zabarvené do ruda bledne, příroda je opět tichá a klidná. Tichem se nese zvuk „vůdce zhynul“.

• 4.zpěv: Asi o 7 let později, přichází mladý básník k Vilémově hrobu, kde je ještě vidět jeho bílá lebka. A poté je opět první máj, příroda je v květu, vítr si pohrává s Vilémovou lebkou a Mácha se začíná ztotožňovat s příběhem Viléma a Jarmily.

Rozbor Máje:
– stavba – 4 zpěvy a 2 intermezza
– ve středu pozornosti je tragédie mladého člověka, který zavraždil, ale tato tragédie k sobě poutá i osudy dalších postav – Jarmily (ta se ze žalu utopí) a zabitého svůdce (nejdříve odvrhne syna a poté mu svede milou) – Mácha hledá skutečného viníka a vše vede k obvinění společnosti
– společnost musí trestat, protože má viníka vraždy, ale zajímavá myšlenka je, zda trestání cizí viny a tím pádem vlastní provinění neznamená uzavření kruhu a konec viny
– autor se ztotožňuje s Vilémem, což je vyjádřeno ve 4. zpěvu, kdy v závěrečném zvolání připojuje autor své jméno k tragickým postavám Máje
– Mácha je ateista – nevěří, že existuje něco po smrti, děsí ho pomyšlení na prázdnotu a nicotu, která přijde po smrti

Umělecké prostředky Máje:
– báseň je psána jambickým veršem (střídání nepřízvučných a přízvučných slabik, verš končí přízvučnou) – tento verš je velmi libozvučný
– báseň je plná kontrastů – kontrasty barev, představ
– použití oxymóron – spojení dvou protikladných pojmů „mrtvé milenky cit“, „zemřelé hvězdy svit“
– motivy noci, smrti a hřbitovní motivy
– funkce intermezz – mají zpomalit děj, který velmi rychle spěje k tragickému konci

Kritika Máje:
– kritici Máje – Tyl, Tomíček, Chmelenský
– na prvním místě by měl být cíl osvětový, výchovný či vlastenecký X Mácha toto nesplňoval, jeho vztah k zemi je filozofičtější a zaslepenější
– kritiky rozčílilo tvrzení, že po smrti již není nic, jen nicota
– nepochopitelný byl i hlavní hrdina, individualista, navíc vrah a vězeň a jeho vztah ke společnosti – otevřeně vyslovil své city, pochybnosti i zklamání společností

Cikáni – próza, ale velmi lyrická, děj je opět potlačen. Děj: Z Itálie přichází na kokořínsko mladík se svým pěstounem, aby pátral po rodičích. Setká se s vojenským vysloužilcem Bártou Flakonem. S jeho pomcí najde rodiče a dědí velké jmění a zámek. Ale dozví se, že otec byl krutý násilník, a proto odmítá uznat svůj původ.

Obrazy ze života mého – zamýšlený cyklus, jehož součástí měly být povídky Marinka (povídka o krásné dívce, hudebně nadané, a vzájemně nenaplněné lásce s Máchou) a Večer na Bezdězu (lyrická próza inspirována cestovními dojmy)

Křivoklad – historická próza, která se měla stát součástí cyklu „Kat“ – cyklus o českých hradech (Křivoklát, Karlův Týn a Valdek), časové období – vláda Václava IV.
Děj: V křivoklátských lesích zajmou čeští šlechtici krále Václava IV. a jeho kata a vezou je na Křivoklát. Kat upadne do melancholické nálady, vzpomíná si na Miladu, dceru hradního pána. Ta pomůže vězňům utéci. Kat si však na hradě zapomněl meč a tak se pro něj vrací. Na hradě se zrovna koná pohřeb Milady, v její rakvi leží meč s nápisem „Ó, králi, dobrou noc“. Kat s Václavem IV. jedou do Prahy, kde se chystá poprava šlechticů, kteří odvezli krále na Křivoklát. Kat jde ke knězi a zpovídá se mu, je prý potomkem Václava III. a mečem králů teď stíná hlavy. Milada byla jeho milenkou a matkou mrtvého dítěte. Kněz, kterému se kat zpovídá je Jan Hus. Nakonec pro kata pošle král a ten musí jít popravit vzbouřené pány.
– kat je popisován jako temná postava, oděná v černém plášti X Václav je krásný a vznešený, oděný bíle

Karel Jaromír Erben
– narodil se v Miletíně, v chudé rodině
– měl TBC a vadu řeči – stranil se kolektivu
– byl vynikající student – studoval na gymnáziu a poté na filozofické fakultě a na právech (setkal se tam s Máchou, ale zaujal opačný postoj na postavení člověka ve společnosti – Mácha tvrdí, že společnost je zbytečná, Erben považuje tento názor za zhoubný)
– po studiích se stal archivářem (setkal se tam s Palackým), jezdil po venkovských archivech, studoval literární památky a kriticky je upravoval
– byl celý život pronásledován nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny
Dílo: – v souladu tendencemi romantismu (zájem o folklor) se i Erben zajímal o lidovou slovesnost (podobně jako bratři Grimmové)
– v lidových pověstích, písních a pohádkách spatřoval svědectví o charakteru a duchu národa
– dělal to v době (okolo roku 1830), kdy český folklor začal upadat
– zatímco někteří předchozí autoři (Čelakovský) těžili z tzv. ohlasové poezie (nápodoba), Erben to považoval za primitivní a spatřoval cíl své tvorby v psaní umělecky původních textů
Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky – sborníky pohádek, pověstí a písní, které „sebral“ na českém venkově

Kytice (Kytice z pověstí národních) – soubor 13 balad, které byly tvořeny téměř 20 let
– Erben vnáší do české literatury dva nové principy – komponovanost a etičnost
1) komponovanost – předem promyšlené rozvržení básní, Erben přichází s osovým řazením balad, kde zrcadlově protilehlé balady mají stejné atributy

– První a poslední (Kytice a Věštkyně) – navazují na lidovou poezii, upomínají na lidovou tvorbu

– Druhá a předposlední (Poklad, Dceřina kletba) – porušení etického vztahu mezi matkou a dítětem

– Třetí a třetí balada odzadu (Svatební košile a Vrba) – přeměna člověka, a to ženy ve vrbu a muže v upírskou duši (v novějším vydání je třetí baladou odzadu Lilie, ale ta tam byla přiřazena až ve 2.vydání)

– Čtvrtá a čtvrtá balada odzadu (Polednice a Vodník) – nadpřirozené bytosti

– Pátá a pátá balada odzadu (Zlatý kolovrat a Záhořovo lože) – důraz na vinu a vykoupení

– Prostřední balady (Štědrý den a Holoubek) – založeny na lásce a smrti

2) etičnost – Erben pracuje s tím, že pokud se člověk proviní, musí přijít spravedlivý soud (buď absolutní nebo když se člověk kaje, může dostat ještě šanci)
– Erben se soustředí především na matky, které se proviňují vůči svému dítěti (Vodník, Dceřina kletba, Poklad)
– jeho záměrem bylo vštípit lidem přesvědčení, že nad námi existuje něco vyššího – osud, řád, který je nad lidmi, a proto ho lidé musí přijmout

– Erbenův hrdina se na první pohled vymyká romantickým kritériím – není zde individuální vzpoura proti společnosti
– nevěnuje se příliš popisům přírody
– baladická zkratka – děj se odehraje v jednu velmi krátkou dobu (během úderů hodin)
– přírodní reálie – motivy jezera, hřbitova a lesů
– chápání viny – Erben ji spojuje s osobou, která se jí chtě nebo nevědomky dopustila X nikdy nepřesouvá vinu na společnost, jeho hrdinové se proti trestu nebouří
– Erben se s Máchou vyrovnává v Baladě Záhořovo lože (jakási skrytá polemika s Máchou) – symbol poutníka, kráčejícího do neznáma, rovněž je zde obraz noční krajiny, Erben věří, že pokora a pokání jsou cestou ke spáse člověka, neobviňuje společnost (Mácha ji obviňoval), ale tvrdí, že každý člověk se má zodpovídat sám za sebe, za vše, co učiníme, neseme odpovědnost, navíc se Erben od svého hrdiny distancuje (Mácha se s ním ztotožňoval)

Josef Kajetán Tyl
– narodil se v Kutné Hoře
– již v mládí hrál ochotnické divadlo – stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, poté byl členem i jiných souborů a cestoval s nimi po Německu a Itálii
– přijal místo vojenského účetního a současně začal pracovat jako dramatik, překladatel a redaktor
– založil s přáteli Kajetánské divadlo, později byl dramaturgem ve Stavovském divadle
– měl provokativní osobní život – jeho manželka byla o 5 let starší a matkou jeho sedmi dětí byla její mladší sestra
– když začala na počátku 50. let platit Bachova nařízení (cenzura, vyhození českých herců z divadel, …), odešel Tyl z Prahy a až do smrti se živil jako kočovný herec (žil v bídě)
– Tyl měl přezdívku „miláček národa“ – údajně proto, že organizoval první velké plesy, které se pravidelně stávaly velkou společenskou událostí

Dílo: – představitel spíše uhlazeného, měšťáckého romantismu, klade důraz na morální hodnoty, které vedou k nadosobním cílům (ovlivněn NO)
– je zakladatelem moderního divadla – nebyl nijak výjimečným talentem, ale požadoval, aby české divadlo mělo ve společnosti důstojné místo a často musel slevit ze svých požadavků a přizpůsobit se vkusu často primitivního obecenstva
– funkce jeho her – vlastenectví, buditelství a didaktičnost
– jeho smůla spočívala v tom, že české divadlo potřebovalo takového autora již mnohem dříve

1) činnost novinářská
– spolu s K.H.Borovským pozvedl úroveň české žurnalistiky
– Květy české – časopis, založen roku 1834
– Pražský posel – lidovýchovný dvouměsíčník, který sám psal a redigoval
– Sedlské noviny – noviny, které vydával

2) próza
– povídky historické, z divadelního a hudebního prostředí
Dekret kutnohorský, Rozervanec, Poslední Čech – kritika Máchy

3) divadelní hry
a) dramatické báchorky
– v pohádkovém rouše se střetávají dobré a zlé síly, vystupují zde nadpřirozené bytosti, ale hlavním tématem většinou bývá obraz lidového nebo venkovského života, spojení romantického pojetí lásky s realistickým vylíčením skutečnosti
Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Jiříkovo vidění, Lesní panna

b) hry ze současnosti
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – z této hry pochází píseň „Kde domov můj“, která se stala českou národní hymnou
Paní Marjánka, matka pluku

Paličova dcera – psychologie postav, Rozárku chce otec provdat pro peníze, ale ona miluje jiného, vezme sourozence a odejde do Prahy k tetě Šestákové, Rozárčin otec (Valenta) se opije a podpálí stavení, ze všeho je obviněna Rozárka, ale Valenta se přizná, přijíždí Pavel z Ameriky (bývalý nápadník Šestákové, kterého Valenta neměl rád), nabídne Rozárce a jejímu milému Toníkovi stavení v Americe a nakonec tam odjíždí i Šestáková a Rozárčini sourozenci

c) hry historické
Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové

– Tyl byl velmi kritizován (jeho buditelské úsilí bylo vnímáno jako přežité) – konflikt s Josefem Jiřím Kolárem – Kolár mu vytýkal jeho podbízivost méně vyspělému publiku, Tyla velmi kritizoval i Borovský
– on sám byl velkým kritikem Máchy – oceňoval sice jeho básnický talent, ale kritizoval jeho rozervanost, pesimismu a světobol
– přesto všechno je nutno ocenit to, co Tyl udělal pro rozvoj českého divadla

Karel Sabina
– blízký přítel Máchy
– anarchistická činnost (připravoval s Bakuninem povstání proti Rakousku) – odsouzen k trestu smrti, změněno na letitý žalář
– 1857 – propuštěn, ale finanční nouze ho donutila spolupracovat s tajnou policií – jako odhalený konfident musel odejít ze země a zemřel zapomenut a v bídě
Dílo:
Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách – libreta ke Smetanovým operám
Oživené hroby – povídka, inspirovaná jeho pobytem ve vězení

Josef Václav Frič
– osnoval povstání proti Rakousku – vězněn
– svobodně se rozhodl pro dvacetiletý exil
Dílo: – psal romantickou poezii byronovského typu
Paměti – subjektivní vylíčení událostí první poloviny 19.století