4. Atmosféra literatury předbělohorského období. Osobnost J.A.Komenského. Kultura a období baroka u nás.

Předbělohorská literatura
– literatura v období před bitvou na Bílé hoře (1620) v českých zemích je ve znamení humanismu
– konec 16.století se nazývá tzv. „zlatý věk české literatury“ – jde o rozvoj česky psané literatury, navíc čeština dosahuje úrovně vyspělých evropských jazyků
– v tomto období tvoří hlavně Daniel Adama z Veleslavína: jeho činnost nakladatelská přispěla k rozvoji češtiny a k jejímu uzákonění; zároveň psal české předmluvy, které byly psány krásnou humanistickou češtinou
Dílo:Kalendář historický – uváděl u každého letopočtu pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – jde o nakladatelskou činnost, přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou M.Kuthena a napsal k ní předmluvu

– česká literatura je tedy v době předbělohorské na evropské úrovni
– vzniká literatura zábavná, cestopisy, naučná, vědecká (Jan Jesenius, Jan Kampanus Vodňanský…)
– období předbělohorské doby je nejplodnější dobou české literární tvorby

Baroko

– samotný výklad slova baroko je nejasný, nejspíše se jedná o portugalské slovo, které označuje velkou perlu nepravidelných tvarů
– baroko se zrodilo v Itálii a ve Španělsku na konci 16.století
– vznik baroka je podmíněn politickou situací v Evropě 16.století – náboženské reformy vnesly rozkol do jednoty křesťanského světa a způsobily odklon některých zemí od duchovní závislosti na katolické církvi
– odpovědí na tyto reformy se stal tridentský koncil – katolická církev se nehodlá smířit s tímto „odklonem“ – byla obnovena inkvizice a založen jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo – ve Španělsku Ignácem z Loyoly)
– katolická církev si uvědomovala, že již nelze praktikovat středověký způsob ovlivňování člověka a tak zvolila daleko rafinovanější a účinnější metody – vzniklo baroko, umění, jako něco, co ohromovalo, uvádělo v úžas a tím pádem i ovlivňovalo
– baroko se stalo protipólem racionální renesance – v podstatě je baroko i vyústěním toho, že renesance nesplnila naděje, a přestože kladla důraz na lidský rozum, vyústila nakonec ve 30-letou válku, která zpustošila celou Evropu – člověk se tedy znovu obracel k víře
– baroko bylo navíc posledním jednotným stylem celé vzdělané Evropy

Charakteristické rysy baroka
– bylo projevem zejména katolické církve
– baroko mělo za úkol ohromovat, fascinovat a působit na citovou stránku člověka
– v baroku převládá citová složka nad racionální – jedná se o odklon od racionálního myšlení a příklon k vlastnímu nitru, k duši
– mezi jeho atributy patří expresivita, dynamičnost a dramatičnost
– duchovní až mystický charakter baroka
– člověk je vnímán jako něco nicotného, pomíjivého a jen Bůh je stálý

Barokní umění
– architektura – obrovská zdobnost, místy až přeplácanost
– barokní stavby měly za úkol ohromit člověka, ukázat mu, jak je před
Bohem malý a nicotný, působily na city – byly až přeplácaně zdobené
– Lorenzo Bernini, Christopher Wren
– sochařství – dramatický pohyb, vnitřní napětí, patos
– Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff
– malířství – šerosvit (kontrast světla a stínu)
– Rembrant, Rubens
– hudba – varhanní hudba
– Bach, Vivaldi, Monteverdi
– literatura – autoři se obracejí k nadpozemským silám – díla mají až mystický charakter
– barokní literatura je známa svou zvýšenou senzualitou – někdy je text
vybičován až k náboženské extázi
– iluzionismus, záliba v metaforách, složitá symbolika, dramatické napětí
– 2 typické figury barokní poezie – antiteze a hyperbola (protiklad)

Barokní literatura v Evropě (mimo naše území)

– barokní literatura měla v různých zemích své charakteristické rysy
– v různých zemích se také různě označovala

Některé podoby barokní literatury
Góngorismus (typ. pro Španělsko) – charakteristická neologismy, neobvyklými slovními spojeními, záměrnou komplikovaností a nejasností
– tematicky čerpal z antické historie a mytologie
– Louis de Góngora y Argote

Marinismus (typ. pro Itálii) – překvapoval neobvyklými obrazy a figurami
– únik od reality do říše fantazie – brzy se stal povrchní a prázdnou rétorikou
– tematicky čerpal z antické historie
– na konci 17. století byl odmítán, ale stačil ovlivnit i některé české pobělohorské autory
– Giambattista Marina

Literatura preciózní (typ. pro Francii) – charakteristická je vyumělkovanost a strojenost
– parafráze a metafory se staly tak oblíbenými, že i nejjednodušší myšlenky se vyjadřovaly neúměrným vzrušením a patosem
– hlavními aktérkami byly ženy – tzv. preciózky- milovaly „duchaplnou“ konverzaci (francouzská aristokracie se vyžívala v používání metafor a řešila problémy od situace na dvoře až po gramatiku – šlo o to, kdo bude nejduchaplnější, nejvtipnější)
– Vincent Voiture

Alamodová poezie (typ. pro Německo) – tendence v milostné poezii 17. století, vyžívá se v používání románských slov a galantních obratů

Významní autoři evropského baroka

Pedro Calderón de la Barca
– představitel španělského barokního dramatu
Dílo: Život je sen
Zalamejský rychtář

John Milton
– anglický spisovatel, částečně je svázaný s renesancí
Dílo: Ztracený ráj – duchovní epos, pojednává o stvoření světa a vyhnání člověka z ráje
– použití motivu putování – Dante Alighieri
Ráj opět nabytý

Hans Jakob von Grimmelshausen
– německý autor, legendární vypravěč
Dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – sleduje jeho osudy v třicetileté válce

Barokní literatura na našem území

– po dlouhou dobu bylo baroko na našem území spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským úpadkem, nadvládou katolické církve a poněmčováním českého národa
– velkou měrou k tomu přispěl i román Aloise Jiráska – ten označil dobu od bitvy na Bílé hoře po Národní obrození za dobu „temna“
– nicméně je třeba vnímat baroko v širších souvislostech – baroko u nás představuje evropský vrchol, přestože znamenalo útlak pro česky hovořící populaci

Rysy českého baroka
– důsledkem bitvy na Bílé hoře (1620) –pokatoličtění země, emigrace evangelíků
– postrachem pro obyvatelstvo se stalo Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) – nicméně se jim musí přiznat, že mělo vynikající školství, vychovávalo elitu mezi vzdělanci, díky kontaktům s cizinou bylo zabezpečeno velice rychlé šíření informací
– složkou barokní zbožnosti bylo projevovat úctu svatým – především sv.Václav, sv.Vít, sv.Vojtěch, sv.Ludmila a další
– celé baroko je provázeno kultem sv.Jana Nepomuského – v minulosti byla kanonizace Jana Nepomuského vnímána jako snaha církve vymítit z povědomí českého lidu Jana Husa X pravdou je, že církev chtěla dát českému katolictví nového světce, aby okolní křesťanský svět viděl, že národ kacířů je opět na správné cestě k pokoře
– rozšířil se i mariánský kult – uctívání Panny Marie bylo silné už ve středověku, ale po Bílé hoře došlo k obrovskému rozšíření – církev si uvědomila, že prostřednictvím ženy-matky lze ovlivnit duši lidí

Barokní umění na našem území
– architektura – Kryštof Dienzenhofer – chrám sv.Mikuláše na Malé Straně
– sochařství – Ferdinand Maxmilián Brokof – sochy na Karlově mostě
– Matyáš Braun – alegorie „ctností a neřestí“ na Kuksu
– malířství – Karel Škréta

Domácí barokní tvorba
Oficiální
– literatura oficiální je především jezuitská
– zaměření je výhradně náboženské – hrdinou je opět světec
– sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě
– převažují agitační spisy, životopisy svatých, kázání a náboženská rozjímání
– znovu se zpracovává legendární látka, která vymizela v době husitské

Bedřich Bridel
– jezuitský kněz
– zemřel na mor, když ošetřoval nemocné
Dílo: jeho dílo je typicky barokní, mystika
Co Bůh?Člověk? – lyrická báseň
– je meditací o poměru člověka k Bohu – v podstatě je v ní uváděn protiklad boží dokonalosti a nicotné lidské existence
– autor používá kontrasty, které ukazují božskou věčnost, laskavost, dokonalost a lidskou obyčejnost, pomíjivost a nedokonalost (Bůh – člověk, světlo – tma, krása – hnus, věčnost – pomíjivost)

Bohuslav Balbín
– jezuitský kněz a učitel (do jezuitského řádu vstoupil již v 15-ti letech)
– studoval na gymnáziu a na univerzitě teologii
– jeho vášní byly české dějiny – jeho vztah k vlasti, k historii a k jazyku byl hlubší, než by se u jezuity předpokládalo
– stal se gymnaziálním učitelem, ale později musel pedagogické činnosti zanechat a opustit Prahu
Dílo: Rozmanitosti z historie Království českého – obrovské dílo
– předlohou byl i V.Hájek z Libočan
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého
– autor popisuje ponižující postavení češtiny v pobělohorské době
– srovnává to s dobou předbělohorskou, která se nazývá „zlatým věkem české literatury“ – ukazuje kontrast
– zjišťuje příčiny – přistěhování cizinců, jejich nechuť učit se česky, neschopnost staré šlechty hájit práva české země a jazyka, nezájem duchovních o rodný jazyk
– autor brání slovanský jazyk, vyzdvihuje jeho kvality
– kniha byla vydána až v době NO
Svaté Čechy – zprávy o 134 českých světcích, blahoslavencích a mučednících

Adam Michna z Otradovic
– varhaník a učitel
Dílo: převládá písňová tvorba – inspiraci nacházel v lidovém prostředí
– jeho texty byly srozumitelné
– stal se předchůdcem autorů pozdější milostné poezie
– převažuje milostná a přírodní lyrika
Česká mariánská muzika
Loutna česká

Felix Kadlinský
– představitel alamodové poezie (milostná poezie)
Dílo: Zdorosalvíček – sbírka duchovní poezie

Václav Jan Rosa
– básník a jazykovědec
Dílo: Čechořečnost – puristická mluvnice, latinsky – necitlivé novotvoření (čistonosoplena = kapesník)

Antonín Koniáš
– jezuita
– cenzura a ničení českých nekatolických knih
– trávil hodně času v hlavním sídle protireformace – pražské Klementinum
– pálil knihy, byl vynikající řečník
Dílo: Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající – seznam zakázaných knih
– byla tam zařazeno přesně 1233 titulů – asi 1/3 všech do té doby vydaných českých knih

Polooficiální
– stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
– vzniká v prostředí blízkém lidu
– autoři i vzdělaní venkované
– lidoví písmáci – kronikáři
– psali česky

– interludium – mezihra
– krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol.-samostatné
– hrávali je učitelé a jejich žáci o masopustu-zachycují bídu selského lidu
– kramářské /jarmareční písně – zpívali je potulní kramáři za doprovodu flašinetu
– děj ukazovali na obrázcích
– knížky lidového čtení – levné brožované sešitky
– příběhy ze středověku – Tristan a Izolda, Bruncvík…

Jan František Vavák
– miličský rychtář
Dílo:Paměti – paměti písmáků

Václav František Kocmánek
– kantor autor 7 interludií
Dílo:Lamentace venkovanů – zobrazuje hrůzy 30-leté války, dopadající nejvíce na selský lid
– obsahuje selský otčenáš – skladba o selském životě

Ústní lidová slovesnost
– tvorba lidu, zvl, venkovského
– v době úpadku se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
– má bohatou tematickou členitost
– typickým znakem je anonymita a šíření ústním podáním
– písně (milostné, pracovní, satirické), pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti (Žižka,Kozina), loutkové hry (Don Šajn)
– inspirace pro literaturu NO

Exulantská literatura
– je to následek porážky na Bílé hoře
– Habsburkové popravili přední účastníky odboje, měšťanstvo ztratilo téměř všechna politická práva
– část vzdělanců musela odejít do emigrace
– 3 směry emigrantů – Slovensko, Polsko, Německo

Slovensko
Jiří Třanovský – Písně duchovní

Německo
Pavel Stránský – O státě českém – právo Čechů na samostatný stát a volbu panovníka

Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – obrovské dílo (10 svazků), kritická anylýza stavovského povstání

Polsko
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
– dovršuje český humanismus, ale již má i znaky barokní (příklon k Bohu)
– o místo narození se přou 3 obce – Nivnice, Komňa a Uherský Brod
– brzy přišel o otce – byl vychováván ve Strážnici u známých
– studoval v Přerově a později v Herbornu a Heidelbergu (Něm.)
– po návratu se stal učitelem a byl ordinován na kněze
– stal se správcem bratrského sboru ve Fulneku – byl napaden neapolským vojskem – Komenský se skrývá na panství Žerotínském
– 1622 – morová epidemie – smrt manželky a dvou dětí
– 1624 – znovu se žení
– 1628 – odchod do polského Lešna, stal se z něho biskup jednoty bratrské
– dostal pozvání do Anglie, aby reformoval školství, později dostal pozvání i do Švédska (k tomu choval sympatie, protože věřil, že může odsunout Habsburky)
– pozvání do Uher – reformace školství, učil v Blatenském potoku
– 1648 – uzavřen Vestfálský mír – už se nemohl vrátit do Čech
– 1649 – sňatek s 3. ženou
– v Lešně vypuká obrovský požár – přichází o majetek, knihovnu a rukopisy nevydaných děl (Thezaurus linqváe Bohemicae – Poklad jazyka českého)
– odchází do Nizozemí – stará se o potřeby církve
– pohřben v Naardenu
Dílo: rozčlenění do 3 časových období

1.období (od počátků tvorby až do emigrace v roce 1628)
– zejména spisy náboženské a filozofické
– jako filozof je Komenský bezesporu barokním umělcem
– většině textů z tohoto období se říká útěšné spisy – texty plné boží odevzdanosti, lítosti a sklíčenosti, osobního smutku a víry v lepší budoucnost
Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské
Truchlivý, O sirobě
– vrcholem tohoto období se stalo dílo – Labyrint světa a Ráj srdce
– rozsáhlá alegorická skladba
– Hlavní postavou knihy je poutník, který prochází světem (ten je představován fiktivním městem).Poutník si chce vybrat vhodné povolání.Je doprovázen dvěma průvodci – první z nich je Vševěd Všudybud (alegorie lidské zvídavosti), druhý je Mámení (alegorie nedokonalosti lidského poznání).Společně vystupují na vysokou věž a hledají ve městě nejpohodlnější způsob života.Poutníkovy jsou nasazeny brýle mámení, které pohled na svět zidealizují.Poutník se však nedává zmást a zpod špatně nasazených brýlí se na svět dívá tak, aby viděl jeho pravou podobu.postupně sleduje různá zaměstnání, od řemeslníků přes učence až po vojáky a soudce.Všude však vidí podvody, neupřímnost, všude panuje zlořád, hřích a násilí.Zoufalý poutník nachází jediné východisko – uzavírá se do ráje svého srdce, tj. do samoty a k Bohu.

– již v tomto díle lze sledovat barokní prvky – příklon k Bohu, jakožto k jedinému poctivému principu, jedině v Bohu se nikdy nezklameme
– kritika společnosti
– někdy je závěru knihy vytýkána pasivita – je to spíše východisko pro Komenského a ne řešení beznadějné situace
– hybnou silou příběhu je Mámení

Hlubina bezpečnosti – filozoficko-náboženské pojednání, svět je přirovnán k blouznivě se točícímu kolu, kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu – tedy Boha
– čím dál jsme od středu, tím je ztracenější a bezmocnější

Divadlo světa – nedokončený encyklopedický spis, vyl věnován popisu kosmu, přírody, zeměpisu a lidských dějin

Mapa Moravy

2.období (1628 – 1648, což je rok, kdy byl podepsán vestfálský mír mezi Švédskem a Habsburky)
– v tomto období převládá tvorba pedagogická
– právě tato díla mu dala přízvisko „učitel národů“ a proslavila ho po celém světě
– tvorba pedagogická ho přibližuje k renesanci a humanismu a zároveň se u něho rozvíjí i některé osvícenské ideály

Didaktika – česky psaná práce, návrh jednotné a obecné školské soustavy – stala se konceptem Velké didaktiky

Informatorium školy mateřské – obrací se k matkám a upozorňuje je na nenahraditelnost výchovy dítěte již v předškolním věku, zároveň upozorňuje, že je třeba rozvíjet prvky citové i rozumové
– také se obrací na otce – i ti by měli pomáhat s výchovou

Dveře jazykům otevřené(Jánua linquárum reserata) – učebnice latiny a zároveň encyklopedické dílo
– Komenský vybral 7300 slova použil je v 1000 větách
– ty potom rozdělil do 100 lekcí, jejichž sled byl promyšlen tak, aby kniha poučovala o vzniku světa, přírodě, lidském těle, umění…
– svým způsobem výuky se stala kniha doslova revolučním činem a přinesla Komenskému uznání po celém světě

Velká didaktika(Didactica magna) – systematické dílo o výchově a vzdělávání, je považováno za základ pedagogiky jakožto vědy
– některé autorovi myšlenky nejsou zcela původní – nechal se inspirovat některými svými předchůdci i současníky X dílo je však převratné svou systematičností a snahou vybudovat z pedagogiky vědeckou soustavu
Základní myšlenky knihy:
– v centru pozornosti je žák, nikoli učitel
– Komenský navrhuje rozdělit výchovu člověka do čtyř stupňů po šesti letech –
1.)škola mateřská (0 – 6 let, výchova v rodině, ovlivňuje matka a otec)

2.)škola obecná (6 – 12 let, má být v každé obci, má být pro všechny a zdarma, učí se tam jazyk mateřský, čtení, psaní, počítání a společenské vědy)

3.)gymnázium (12 – 18 let, má být jen ve velkých městech, je jen pro chlapce, vyučuje se tam latina, rozvíjí a doplňuje znalosti ze základní školy)

4.)akademie (18 – 24 let, je jen jedna v království, je jen pro nejnadanější studenty, speciální obory)

– ve 24 letech člověk dovrší teoretické vzdělání, ale tím nic nekončí, člověk se vzdělává celý život
– vzdělání je dostupné pro všechny bez ohledu na sociální rozdíly pohlaví
– učit se má ve škole (ne někde např. v pastoušce), učit má učitel (měl by „umět učit“), ve třídách mají být okna, má být vyzdobená, ve výuce se dělají přestávky – měla by tam být zahrada, aby se děti o přestávce mohly proběhnout
– děti se mají učit od nejlehčího k nejsložitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu
– dítě je výjimečně trestáno metličkou

3.období (od r.1648 do konce Komenského života)
– je poznamenáno požárem v Lešně – shořelo obrovské nedokončené dílo – Poklad jazyka českého
– Komenský odchází do Amsterodamu a tam také umírá

Kšaft umírající matky jednoty bratrské – jinotajné dílo, matka (jednota bratrská) promlouvá před svou smrtí v cizině ke svým rozptýleným dětem a odkazuje jim všechno své duchovní bohatství
– známá jsou i poslední slova – „vláda věcí tvých se zas k tobě navrátí, ó lide český“

Svět v obrazech (Orbis pictus) – učebnice češtiny, latiny, maďarštiny a němčiny
– používá názornost – každá kapitola se věnuje nějakému problému a je doplněna ilustracemi

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – původně sedmidílné nedokončené dílo (vydány jen dva díly)
– kniha je podrobnějším zpracováním tématu, který Komenský nastínil již ve svých předešlých pracích o pansofii (vševědě)
– pansofie je vlastně myšlenka jakési univerzální vědy, která by mohla obsáhnout všechno možné lidské vědění
– pansofie by podle Komenského měla zajistit společnou výchovu lidí podle stejných názorů a zásad – díky tomu by přestali lidé válčit, protože příčinou válek jsou rozpory např. ve víře a v myšlení a díky pansofii by lidé vlastně žádné rozpory neměli
– v této knize jde tedy o to, že Komenský si představuje bezkonfliktní svět asi takto: měly by existovat univerzální knihy, univerzální školy, univerzální jazyk a jakýsi sbor moudrých, který by sídlil v Londýně a pečoval by o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti
– Komenský si představuje svět řízený podle přísného řádu a navíc se přiklání k chiliasmu (před koncem světa, který se blíží, nastane všeobecná náprava věcí)