KAREL HYNEK MÁCHA 1810-1836

Narodil se v Praze na Malé Straně. Otec krupař. Jako student poznal na gymnáziu Jungmanna. Pak studoval práva (stejně jako Erben).
Čeština se v té době pozvolna dobývá práv. Mácha se inspiruje Goethem, Byronem a Novalisem. Byl ale také ovlivněn barokem a gotickými romány. Z počátku píše německy (Versuche des Ignaz Mácha, 1929). Německého psaní se nevzdal, ani když přešel k češtině, a to nejen v písemnostech soukromých. Ve snaze umělecky tlumočit i nejintimnější pocity, zapisoval si je do svých deníků a zápisníků vedle poznámek z bohaté četby.
Ctí tradice (blanické rytíře). Ctí lidové tradice, není kosmopolita.
Jako student navštěvuje česká představení a stává se ochotníkem v Tylově Kajetánském divadle. Tam pozná svou lásku ELEONORU ŠOMKOVOU (LORI). Hrozně se do ní zamiluje. Lori je hezká, ale průměrná dívka. Nemohla nikdy Máchy pochopit. Brzy zjistil, že Lori nesplňuje jeho ideál ženy, který si vysnil. Zklamání. Docházelo často k nedorozumění a Mácha od Lori utíkal, ale zase se vracel.
Rád cestoval (pěšky) po hradech a zříceninách. I v tom se projevoval změněný vkus doby, protože usedlým měšťanům stačili pohodlné procházky za hradby města. Mácha naopak miluje dálky, spí na zříceninách, vydal se pěšky až do Itálie (Benátky). Maluje skici hradů a zřícenin, jakoby dělal místopis hradů. Hrady zobrazoval velice realisticky.
Dokončil práva a stal se advokátním koncipientem v Litoměřicích. Žije v nedostatku a strachu o Lori, která je těhotná. Narodí se syn a tak se chystá svatba. Mácha však onemocní nakažlivou chorobou a umírá 8.11. 1836.
První pomník v Litoměřicích díky Havlíčkovi. Jeho rakev je kopie rakve Karla IV.
– podobizna: nejasná a idealizovaná pro almanach Máj.
– postava štíhlá vysoká, ústa velká, vlasy kaštanové, modré oči, jizva pod okem, čelo vysoké klenuté, obličej podlouhlý, nos podlouhlý, snad zakřivený, vousy černé
– existuje skica podobizny, která je asi autoportrét
– Ve 20. století byly jeho ostatky exhumovány. Podle kostry poznali, že byl svalnatý, ramenatý, silný muž, vylučuje se předešlý popis hubeného mladíka.
Byl rázný (podle Karla Jánského, vzpomínka, jak se pral Mácha s litoměřickým katem. Byl to člověk pevně a rázně kráčející po světě. Byl to afektivní člověk. Okázalé oblékání (šedý plášť, široký klobouk)
Deníky a dopisy (některé jsou šifrované, dešifroval je Arbes, ale nikdy nezveřejnil) představují Máchy jako věcného a střízlivého pozorovatele.
– představitel romantismu a v té době na prvním místě nadnárodní pojem svobody. Romantici proto byli v nemilosti.
– 1. básník kosmický
– vstup do bezmezí času

Dílo:
Zachariáš Werner: nemá jediný český překlad, ale ovlivnil Máchy.
Oldřich Králík: napsal o Máchovi studie, chtěl prokázat, že Máchova díla nejsou Máchova, ale Sahibova (př. Cikáni). Sabina měl snahu interpretovat díla, která Mácha napsal.
První básně jsou ještě ohlasy starší romantiky, baladická látka a tematika historická. Máchovi jde o vyvolání dobové atmosféry. Jeho hrdinové nejsou však pojati historicky, ale subjektivně, ale subjektivně. Je to patrné v díle * „Kat“ na postavě Václava IV.
Svůj postoj ke světu a životu vtělil do postav poutníků (vztah romantiků ke krajině), poustevníků, ale i loupežníků. Do těchto symbolů spadá i symbol země.
Pro Máchovu tvorbu je příznačný protiklad snu a skutečnosti.
Měl konflikt se společností kvůli Máji. Nebylo mu vytýkáno, že nemá talent. Byl mu vytýkán nihilismus ve věcech národních. Kritizoval ho Tomíček.

* „MÁJ“
– inspirace byronské povídce
– dějištěm je okolí Doks, hradu Bezdězu,. Příroda je však jen kulisa. Vlastním obsahem skladby je hluboká filosofická reflexe, proto je samotný příběh nastíněn jen mlhavě
– epická složka navazuje na loupežnické příběhy. Viléma (vůdce loupežníků) poznáme už jako vězně odsouzeného za otcovraždu. V noci před popravou rozvažuje svou situaci, ráno je odveden na popraviště, loučí se se životem a lámán kolem umírá. Samomluvách odmítá vězeň vinu, která se mu přičítá. Děsí se smrti, v níž vidí definitivní konec života. Loučí se se zemí jako kolébkou i hrobem člověka.
– úvahové pasáže doplněny líčením přírodních prostorů
– na Máj navazovali i současníci (Nebeský) a májovci (Hálek, Hejduk), později Dyk, Hora, Hrubín,
PRÓZA * „Cikáni“
– román, dítě pohozené — mladík přichází z Itálie na Kokořínsko a hledá své rodiče a domov, veden povídáním vojenského vysloužilce Bárty Flákoně — mladý cikán se dopátrá svého domova— pozná krutou pravdu o otci a odmítá žít v zámku — na tom vydělá B.F., který se tam usadí
– novela s tajemstvím

Ostatní prózy nedějové a kratší. Skládají se z volně pšiřazoaných epizod, proloženými popisy a úvahami, někdy i lyrickými verši.

* „Márinka“
– povídka ze současné Prahy, byla napsána do chstaného cyklu Obrazy ze života mého
* „Kat“ * „Křivoklát“