3. Ideály renesance a humanismu ve světovém umění a literatuře vesrovnání se situací v českých zemích

Renesance

– renesance je epocha ve vývoji společenského, kulturního a politického života v Evropě
– doslova slovo renesance znamená – znovuzrození (lidé navazují na antiku) – tento pojem poprvé užil italský malíř Giorgio Vasari

Historické souvislosti:
– renesance vznikla na přelomu 13. a 14. století v bohatých městech severní Itálie (Florencie, Benátky)
– města byla bohatá díky vzkvétajícímu obchodu (námořnímu, obchodu s východem v době křižáckých výprav…) – největší společenskou silou se stává bohaté měšťanstvo, a z některých (Mediceové, Stozziové..) se stali mecenáši umění a podporovali studium řecké a římské kultury
– renesance je spojena s mnohými přírodními a astronomickými objevy (Koperník, Galilei, Bruno…) a s obrovským rozvojem věd (matematika, astronomie, biologie…)
– lidé si začali uvědomovat, že mnohé skutečnosti, hlásané církví, nemusejí být pravdivé (např. heliocentrismus) a tyto poznatky otřásly autoritou církve
– lidé začali věřit ve vědecké zkoumání a hlavně v lidský rozum – uvědomili si, že to není Bůh, kdo řídí jejich životy, ale že jsou to oni sami
– dalším popudem k rozvoji renesance byl vynález knihtisku Johanem Gutenbergem – knihy zlevnily a šířily se rychleji, takže byly lidem dostupnější (všechny prvotisky do roku 1500 se nazývají inkunábule)
– snahy o reformaci církve – mnohdy vedla až k omezení moci církve a také rozdělení na církev katolickou a protestantskou (Martin Luther)

Humanismus

– humanismus je soustava názorů nebo ještě lépe životní program
– slovo humanismus pochází z latinského humanus = lidský
– zájem člověka je odvrácen od Boha k člověku jakožto k jedinci, k individualitě, která má právo na svobodné myšlení a jednání
– lidé jsou si před Bohem rovni a jsou zodpovědní za své jednání
– humanismus zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu – racionalismus
– nelze říci, že by se humanismus formoval jen od 14. století – některé rysy humanismu (za střed světa je pokládána lidská osobnost) se projevovaly už ve středověké literatuře a filozofii
– základní humanistickou zásadou je „ad fontes“ – „k pramenům“ – humanismus navazuje na odkaz antiky a to v prxi představovalo hledání, opisování a hodnocení starých rukopisů, posléze i jejich napodobování

Vztah renesance a humanismu
– pokud mluvíme o renesanci, mluvíme o celé epoše neboli historickém období
– humanismus představoval jen jednu ze složek renesančního úsilí
– renesance hlásala návrat k racionalismu a tomu, že v centru pozornosti je člověk a jeho rozum a schopnosti a ne Bůh a lidská pokora – díky tomu se shodovala s humanismem a je s ním neustále spojena

Renesanční umění

– renesance obdivovala člověka jako jednotlivce a proto se i náměty lidského těla dostávají do umění, hlavně do sochařství, obdivuje se jeho krása
– renesance přináší nové pohledy na život – lidé si stavějí vily na venkově, jejich okna jsou větší a plná světla, renesance přináší nové techniky malby (sgrafita), staví se pohodlné zámky místo nepřístupných hradů
– architektura – Michelangelo Buonarroti – chrám sv. Petra v Římě
– malířství – Sandro Botticelli – autor Zrození Venuše
Leonardo da Vinci – všestranný génius, autor Mony Lisy, Poslední večeře
Rafael Santi – autor Madony sixtinské
Tintirento
Michelangelo Buonarroti – vymaloval Sixtinskou kapli ve Vatikánu
Jan van Eyck – Holanďan, autor Gentského oltáře
Hieronymus Bosch – Holanďan, autor Zahrada pozemských rozkoší
El Greco – Pohled na Toledo
Albrecht Dürer – Růžencová slavnost
– sochařství – Donatello
M. Buonarotti – David, sousoší Pieta

Renesance a její představitelé

Italská renesance

Dante Alighieri (1265 – 1321)
– časově ještě patřil ke středověku, ale svým obdivem k antice a vírou v lidské schopnosti předznamenává renesanci
– narodil se ve Florencii
– pokusil se sjednotit italský jazyk (Itálie nebyla sjednocená a i jazyky se vyvíjely samostatně)
– jako přívrženec protipapežských sil musel odejít do vyhnanství – Verona, Ravenna
Dílo: Božská komedie – duchovní epos, vznikl ve vyhnanství, je prodchnut steskem po Beatrici, jež poznal Dante v dětství a jež zemřela jako mladá dívka
– má 3 části –
1.) Peklo – pozemská podoba lidské duše
2.) Očistec – posmrtná podoba lidské duše
3.) Ráj – obrácení k Bohu
Děj:Komedie začíná v temném hvozdu (alegorie světa), v němž básník zabloudil a kde je ohrožován třemi šelmami (smyslnost, pýcha, lakomství).Zemřelá milenka Beatrice mu posílá průvodce – Vergilia (symbol lidského rozumu) – a ten ho provází Peklem a potom Očistcem.V Pekle a Očistci se básník setkává s celou řadou známých postav (vladaři, filozofové…) a vede s nimi dialogy.Na prahu Ráje se básníka ujímá Beatrice (Vergilius jako pohan do Ráje nesmí) a celá pouť končí závěrečnou oslavou Beatrice a božské autority.
– Komedie je alegorií poutě duše ke spáse a k Bohu – zde je ještě znát středověké myšlení (na 1.místě je víra v Boha)
– dílo se původně jmenovalo je komedie (byla tak nazývána všechna díla ve středověka, jež končila spásou) a přídomek „božská“ použil až Boccaccio
– dílo má 3 části, v každé je 33 zpěvů – jde o tzv. trichotomii – používala se ve středověku
– jako znak obdivu antiky použil autor básníka Vergilia – už příklon k renesanci

Francesco Petrarca
– pocházel z Florencie
– byl ve vyhnanství v Avignonu a zde byl vysvěcen na kněze
– seznámil se zde s Laurou, která se stala jeho múzou
Dílo: Zpěvník (Sonety pro Lauru) – má dvě části: Za Lauřina života a Po Lauřině smrti, použil sonet (znělku)
Stavba sonetu – žánr lyrické poezie
– má 14 veršů – 2 kvartety a 2 tercíny
obsahově se dělí na 3 části: a)teze – rozvoj myšlenky; b)antiteze; c)synteze – smír
– Petrarca vyjadřuje hloubku svého citu k Lauře, zobrazení chvilkových nálad a dojmů – atributy renesanční touhy po ničím nesvázaném životě
– Petrarca měl obrovský vliv na rozvoj tohoto žánru

Giovanni Boccaccio
– pocházel z Florencie, vystudoval práva, ale byl nespokojen
– je odpůrcem středověku a mystiky – věnoval se výhradně pozemským radostem
Dílo: Dekameron – cyklus sta novel (novinka na konec)
– jednotlivé příběhy si vypráví během 10-ti dnů 7 dívek a 3 muži, kteří uprchli před morem na venkov
– jedná se o rámcovou kompozici – vše je spojeno jednou výchozí situací – morem
– autor tu straní mladým a chytrým lidem, lásce, nesnáší hloupost a církev, která jedno káže a druhé dělá

Niccolo Machiavelli
– pocházel z Florencie
– žil ve vyhnanství
Dílo: Vladař – jedno z prvních děl politické evropské literatury
– jedná se o traktát o absolutistické monarchii
– dílo pojednává o tom, jaké vlastnosti by měl vladař mít (silný a racionální)
– proti úpadku společnosti staví diktaturu – žádný prostředek není špatný, aby si panovník udžel prestiž a moc, dílo je proticísařské i protipapežské
Mandragora – společenská satira, popírá církevní tvrzení o smutném světě a preferuje víru v nový život, jeho krásu a přirozenost
Děj: Zámožný advokát Mikula z Florencie chce mít dědice, ale nemá ho.Do jeho mladé ženy Lukrécie se zamiluje kupec Kallimach a využívá Mikulovi víry v moc šarlatánů.Nabídne mu nápoj z mandragory, který by mu měl vrátit plodnost.Ale ten, kdo stráví s ženou první noc po vypití nápoje, zemře.To advokát nechce, a tak souhlasí, aby se s jeho ženou vyspal neznámý tulák (Kallimach).Nakonec bude mít Mikula dědice a manželce se nevěra zalíbí a získává mladého milence.
– – Mandragora je příkladem tzv. commedie erudita (vzdělaná komedie)

Ludovico Ariosto
– italský básník
Dílo: Zuřivý Roland – tradiční lidová látka, pověsti o rytířích z doby Karla Velikého
– postavy tohoto eposu mají s původními hrdiny ze středověkého zpracování stejná jména, ale jednají a myslí jako renesanční lidé
Děj:Rytíř Roland se zamiluje do princezny Angeliky.Tato láska způsobuje jeho pomatenost.Ale hrozí, že bez Rolanda ztratí Karel Francii.Nakonec je z Měsíce přinesena nádoba s Rollandovým rozumem a ten může opět stát v čele vojsk.

Toquato Tasso
Dílo: Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos
– osudy účastníků první křižácké výpravy
– kouzla, nadpřirozené jevy

Francouzská renesance

Francois Villon (Francois de Montcorbier)
– byl vychováván v rodině bohatého kněze
– studoval na pařížské Sorboně – ale žil bohémským životem a stal se z něho rváč, tulák a zloděj
– často ušel trestu jen díky vlivu svých přátel
– Villon zavraždil svého soka v lásce a utekl na venkov – omilostněn
– r.1462 měl být jako nepolepšitelný oběšen, ale nakonec mu byl trest zmírněn na vyhnanství
– poté jsou jeho osudy zahaleny tajemstvím
– Villon je také označován jako první „prokletý básník“
Dílo: Odkaz (Malý testament) – básně satirického a ironického obsahu
Závěť (Velký testament) – obsahuje nejen písně nábožné, ale i dvorskou poezii a básně z prostředí pařížského podsvětí
Balady: O oběšenci, Otlusté Margot
– Villonovi básně mají formu balady (villonská balada) – lyrickoepická báseň, tragický námět, má 4 sloky a 2 až 3 rýmy – nikdy ne víc!
– svým odporem k askezi a mystice a svou upřímností patří již k renesanci, přestože žil v době středověku

Francois Rabelaise
– spisovatel, lékař a kněz
Dílo: Gargantua a Pantagruel – pětidílný renesanční román, byl inspirován oblíbenou četbou o životě obrů
Děj: Historie královského rodu obrů.Kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand Gousiera.Je vychováván a vzděláván v Paříži.Kniha pokračuje založením utopického opatství Thelémského.Pak přichází na svět Pantagruel, který se po studiích vydává na dobrodružné cesty se svým přítelem Panugrem.
– zatímco Grand Gousier je představitelem středověkého řádu, Gargantua již pěstuje kult svobody a přirozenosti a Pantagruel je již typická renesanční postava
– autor vede výpady proti všemu, co utiskuje lidskou přirozenost – proti scholastické nauce, která je založena na nesmyslném a bezduchém opakování výroků autorit
– dílo vzbudilo velkou odezvu, ale také negativní reakce (církev, Sorbona) – Rabelaise je nucen opustit Paříž a zanedlouho záhadně umírá

Michel de Montaigne
– humanistický spisovatel a filozof, jež svým dílem ovlivnil hlavně generaci osvícenců
– studoval práva, ale časem se uchýlil do soukromý na svůj zámek
Dílo: Eseje – 3 díly, soubor úvah o životě, lásce, přátelích atd. – v centru je sám autor
– smysl života není hledán v Bohu, ale v člověku samému, v jeho přirozenosti
– důraz na rozum

Nizozemská renesance

Erasmus Rotterdamský
– theolog a filozof
– největší humanista své doby
– dostávalo se mu uznání od nejvyšších představitelů církve
Dílo: Chvála bláznovství – společenská satira, je psána latinsky
– dílo je monologem Bláznivosti, která chválí sama sebe a dokazuje nadvládu bláznivosti v životě jedince

Španělská renesance

– 15. a 16. století – Španělsko se stalo námořní velmocí a nejmocnějším státem Západní Evropy
– katolická církev měla ve Španělsku mnohem větší vliv než třeba v Itálii
– ale i tak došlo v 16. a 17. století ve Španělsku k rozvoji humanistického bádání a renesančního cítění – hovoříme o „zlatém věku“ španělské literatury
– v této době se ve španělské literatuře vytvořily 2 nové typy románu –
1.)rytířský román – prozaické zpracování středověké rytířské epiky, kde je preferována složka dějová, hlavním hrdinou je rytíř, který žije ve světě fantastickém, plném obrů a nestvůr a který koná samé udatné činy
2.)pikareskní román – forma dobrodružného románu, ústřední postavou je šibal, ideál lidské vynalézavosti a chytrosti, díky této postavičce, která putuje z místa na místo a slouží mnoha pánům je nastavováno satirické zrcadlo celému spektru španělské společnosti

Miguel de Cervantes Saavedra
– pochází z rodiny zchudlého šlechtice
– vstupuje do armády a po strastiplném životě, ve kterém přišel o levou ruku a byl dokonce 5 let v otroctví, umírá v bídě v Madridu
Dílo: Důmyslný rytíř Don Quijote de la macha – dvoudílný renesanční román, vznikla jako parodie na rytířské romány
Děj:Zchudlý vesnický zeman (hidalgo) Don Quiote je vášnivým čtenářem dobrodružných rytířských románů.Zhlédne se v onom světě statečnosti a dvornosti a rozhodne se, že obnoví zašlou slávu rytířství.Ozbrojí se kopím a štítem a na vyhublé herce, kterou vznešeně nazývá Rosinanta jede za dobrodružstvím.Vysní si dívku svého srdce, kterou pojmenuje Dulcinea, přestože to je jen děvče ze sousední vesnice.Cestuje spolu se svým pohodlným sluhou Snachou Panzem.Don Quiote se účastní mnoha legendárních bitev – s větrnými mlýny, se stádem ovcí atd.Vždy to však končí výpraskem a ostudou.Poté, co se setkává s Dulcineou přijde vystřízlivění a nakonec smrt, protože nenašel své ideály.

– Don Quiote je důvěřivý, naivní hrdina, který chce konat dobré skutky, ale všechny jeho pokusy končí špatně – ztrácí své ideály
– naproti tomu Sancho Panza představuje jeho opak, je to realista a vždy se mu něco snaží vymluvit, netouží po hrdinských činech, chce jen bezstarostné živobytí– ale po jeho smrti je nakažen jeho idealismem a tak v Sanchovi přetrvávají jeho hodnoty

Lope de Vega
– dramatik „zlatého věku“
– vyl vysvěcen na kněze, ale jeho milostný život byl přesto velmi rušný
Dílo: zavrhoval rozlišování dramatu na komedii a tragédii a zároveň odmítal dodržování pravidla tří jednot
– vytvořil tzv. španělskou komedii – drama, v němž se mísila komika s tragikou, bylo veršované a rozdělené do tří aktů
– traduje se, že napsal přes 1800 her (za den byl schopen napsat jednu)
– komedie pláště a dýky – vyznačuje se dynamickým dějem, dominují v něm intriky a řeší se v něm citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – námět byl čerpán z národních dějin
– ve španělské vesnici Fuente Ovejune dochází ke vzpouře proti tyranovi (místní komodor), který jen drancuje vesnici, znásilňuje děvčata a ponižuje sedláky.A tak je tyran zabit.Když vrchnost zjišťuje, kdo ho zabil, každý odpovídá jen Fuente Ovejuna, čímž dává najevo, že proti tyranovi stojí celá vesnice.Nakonec se neukáže, kdo byl vrahem navíc je znemožněno vykonat jakýkoli trest.

Tirso de Molina
– pokračovatel Lope de Vegy
– uvedl na scénu postavu milovníka Dona Juana (Sevillský svůdce a kamenný most)

Anglická renesance

Geoffrey Chaucer
– byl prvním anglickým renesančním autorem
– pracoval jako velvyslanec ve Florencii a pravděpodobně se setkal s Petrarcou a Boccacciem – ovlivněn
Dílo: Canterburské povídky – cyklus 24 veršovaných i prozaických povídek
– poutníci jdou k hrobu sv.Tomáše Becketta a zastavují se v hostinci U kabátce, kde si vyprávějí různé historky
– povídky mají široký sociální základ, jsou humorné, ironické, milostné či mytologické

Alžbětínské drama
– ještě než budeme mluvit o Shakespearovi, musíme si říct, co je to alžbětínské drama
– renesanční tvorba v Anglii je velice pestrá, ale největšího rozmachu dosáhlo drama
– díky královně Alžbětě I., která v tomto období panovala, se vžil pojem alžbětínské drama – je to vrcholné období anglického divadla od poslední čtvrtiny 16. století do století 17.

William Shakespeare (1564 – 1616)
– největší anglický dramatik všech dob
– narodil se ve Stratfordu nad Avonou
– chodil do místní latinské školy a již v 18-ti letech se oženil
– odešel do Londýna, aby se mohl věnovat divadlu – působil v mnoha divadelních společnostech a nakonec se stal on sám tvůrcem původních dramat
– stal se zakladatelem a spolumajitelem divadla Globe
– po 20 letech se vrátil do Stratfordu a zde i umírá
Dílo: jeho dílo lze rozdělit do dvou období, kde je předělovým rokem rok 1600
dále je Shakespearovi přisuzováno autorství 37 her v rozmezí 20 let

I.období (do r. 1600)
– hry vzniklé v tomto období mají plně renesančního ducha
– vznikají především komedie, historické hry s náměty z anglických dějin a hry s námětem ze starověkých dějin
– na konci tohoto období vzniká asi nejznámější Shakespearova tragédie – Romeo a Julie
Komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
– v jeho komediích vystupují do popředí ženy, jež svou energičností a dravostí vytvářejí protipól středověkým světicím
Historické hry – Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II. Richard III., Titus Andronicus, Julius Caesar
Romantická tragédie – Romeo a Julie (viz.čtenářský deník) – námět převzal od italského renesančního básníka Bandella

II.období (od r. 1600)
– optimismu, příznačný pro renesanci, vyprchává a do her proniká životní zklamání a pesimismus
– teprve na sklonku života dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka, Bouře)
Tragédie – Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
– hrdinové Shakespearových dramat jednají svobodně, užívají si pozemské radosti, určují si sami svůj osud, jsou postavami heroickými tragickými, vážnými i směšnými či dokonce zlými a odpuzujícími
– nicméně se jedná o bytosti věrohodné
Sonety a Shakespeare – napsal 154 sonetů, jsou oslavou jeho přítele a krásné ženy tmavé pleti
– jsou psány blankversem (bílý verš, čistý verš) neboli také jambickým pentametrem – nerýmovaný pětistopý jamb

Christopher Marlowe
– dramatik
– za svého života považován za bezbožníka, rváče a pijana
– byl zabit při hospodské rvačce
Dílo: Doktor Faustus – první pokus o uvedení postavy Fausta na scénu
Žid z Malty – kritika náboženství a společnosti vůbec

Ben Johnson
– přítel Shakespeara
Dílo: Alchymista – satirická komedie

Humanismus a utopie

– svobodný duch humanismu zplodil autory, kteří literárně zpracovali své utopické představy o spravedlivé společnosti

Thomas More
– anglický filozof a spisovatel
– popravený za velezradu Jindřichem VIII.
Dílo: Utopia – latinský spis, líčení utopického ostrova – kritika mravů v Anglii

Tommaso Campanella
– italský filozof
– byl obviněn z kacířství a strávil 27 let ve vězení
Dílo: Sluneční stát

Renesance a humanismus v českých zemích
(1470 – 1620)
– díky husitům, kteří na více než 100 let zastavili kulturní vývoj naší země, můžeme říct, že renesance jako taková, se u nás skoro vůbec neprojevila
– přelom 15. a 16. století můžeme charakterizovat jako prolínání mnohých rysů z gotiky s nesmělým nástupem renesance
– v souvislosti s českou literaturou 16. století tedy nepoužíváme pojem literatura renesanční, ale český humanismus – jako jedna ze složek renesance
– humanismus našel v Čechách a na Moravě živnou půdu, humanisté studovali antiku a snažili se změnit středověký zájem o Boha v zájem o soudobého člověka
–
Historické souvislosti:
– soupeření měšťanstva a šlechty – oslabení moci měst a posílení moci šlechty
– 1526 – nástup Habsburků na český trůn
– konfrontace mezi katolíky a evangelíky
– 1618 – stavovský odboj proti Habsburkům
– 1620 – bitva na Bílé hoře

Renesanční umění u nás
– je propojeno zejména s postavou Rudolfa II. a jeho dvora
– v architektuře – Belvedér, Opočno, Velké Losiny…
– v malířství – především cizinci působící na našem území (Hans von Aachen, Arcimboldo…)
– hudba – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – polyfonní hudba – dohromady je svedeno více hlasů

Renesance v českých zemích
– prvky renesančního cítění se vyskytují v díle syna krále Jiřího z Poděbrad

Hynka z Poděbrad
– je to v podstatě jediný renesanční umělec u nás
– jeho sestra si vzala Matyáše Korvína– cestoval s ním a poznával renesanci v cizině
Dílo:Májový sen – jinochovi se zdá o jeho milé, chce ji svést, ona se však brání a když ji nakonec přesvědčí, jinoch se probouzí
Stesk na ženitbu – renesanční pohled na svět a na člověka

Humanismus v českých zemích a jeho představitelé
– hlavní literární proud na konci 15. a v celém 16. století byl humanismus
– humanismus představuje úbytek veršované tvorby, ale na druhou stranu obrovský rozvoj naučné prózy (cestopisy, dějepisectví, jazykověda…)
– dělí se na:
1.)humanismus latinský (spíše učenecký charakter, četba pro vzdělané vrstvy, představitelé jsou povětšinou katolíci)
2.)humanismus český (zpočátku se tvorba česky píšících humanistů omezovala jen na překlady z antiky a soudobé světové humanistické prózy – museli dokázat, že čeština je schopná vyjádřit stejné hodnoty jako latina)

1.)Humanismus latinský
Jan z Rabštejna
– studoval v Itálii
– byl diplomatem krále Jiřího z Poděbrad
– poté odešel z jeho služeb a začal sloužit jeho protivníkovi Matyášovi Korvínovi
Dílo: Dialogus – latinská rozprava, polemika tří katolických šlechticů s Janem o plitice a o postavení Jiřího z Poděbrad.Jan vychvaluje Čechy a odmítá válku.
– svou formou učenecké argumentace je Dialogus keště středověkým dílem, ale Rabštejn již uvádí antické spisovatele a jejich ideály

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
– příslušník starého šlechtického rodu, katolík
– studoval v Itálii
– vedl korespondenci s tehdejším humanistickým světem
– jeho postoj k vlastnímu národu byl velmi kritický
Dílo: Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů – latinská moralizující báseň, napadá zejména šlechtu pro její rozmařilý život
O lidské bídě, O lakomství – traktáty

Jan Campanus Vodňanský
– básník a dramatik
– rektor vysokého učení pražského

2.)Humanismus český
Viktorín Kornel ze Všehrd
– narodil se v Chrudimi, právnické vzdělání, zformuloval program českého humanismu
Dílo: „Předmluva“ – tento text je předmluvou k překladu spisu Knihy o napravení padlého (Jan Zlatoústý)
– předmluva se stala programem českého humanismu – český vzdělanec by měl psát česky a ne latinsky, chválí vyspělost starší české literatury
– národní jazyk je dar od Boha a nikdo by se neměl stydět jím psát, nebo dokonce mluvit
O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery – právnický spis, autor se ohradil proti výhodám šlechty na úkor měst

Jan Blahoslav
– biskup jednoty bratrské, studoval v Německu a Švýcarsku, působil i jako učitel
Dílo: Akta jednoty bratrské – veškerý materiál, který se týká dějin Jednoty bratrské
Muzika – příručka hudební teorie
Šamotulský kancionál- soubor evangelických duchovních písní – Blahoslav jich složil jen 26 a 40 podstatně upravil, celý kancionál jich obsahuje 754
Filipika proti misomusům – byla namířena proti biskupu Augustovi, kritika odpůrců vyššího vzdělání, misomus = nepřítel múz
Překlad Nového zákona – životní dílo Jana Blahoslava, použil nejkrásnější formy tehdejší spisovné češtiny
– brzy po jeho smrti skupina bratrů pořídila překlad celé Bible a ve spojení s Novým zákonem, jehož překladatelem byl Jan Blahoslav, začala vycházet celá Bible pod názvem Bible Kralická (měla šest dílů)
Gramatika česká – spis o stylistice

Zlatý věk české literatury
– konec 16. století – rozmach česky psané literatury
– učenci národního obrození pojmenovali tuto dobu „zlatým věkem“ nebo také dobou „veleslavínovou“ – podle Daniela Adama z Veleslavína

Daniel Adama z Veleslavína
– profesor, později tiskař a nakladatel, oženil se s dcerou tiskaře Jiřího Melantricha – po jeho smrti převzal
Dílo: Kalendář historický – uváděl u každého dne a letopočtu pamětihodné události
Činnost nakladatelská :
– tím, že překládal a vydával díla historická, odborná, jazykovědná, tím, že sám díla upravoval a psal předmluvy, tím vším přispěl k uzákonění češtiny – ve zmíněných předmluvách, které byly psány krásnou humanistickou češtinou obhajoval češtinu a jeho právo na plnohodnotnou existenci
Kroniky dvě o založení země české – přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou Martina Kuthena

Václav Hájek z Libočan
– legendární postava české historiografie, zprvu byl kališníkem a později se přeorientoval na katolictví
Dílo: Kronika česká – zahrnuje dějiny od praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I.
– Hájek chtěl kronikou oslavit významné šlechtické rody
– Hájek je spíše romanopisec než historik – nakládání s historickými prameny bylo u Hájka opravdu volné – když něco nevěděl, domyslel si to
– chtěl, aby jeho kronika byla čtivá (dělal z komára velblouda)
– přestože byla kronika v době NO zkritizována, byla to jediná povolená kronika v období Temna

Literatura cestopisná
– v této době se velice rozmohla psaní cestopisů – funkce naučná, ale především popularizující a zábavná

Oldřich Prefát z Vlkanova
Dílo:Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny

Kryštof harant z Polžic a Bezdružic
Dílo:Putování aneb Cesta z království českého do Benátek…odtud do země Svaté

Václav Bundovec z Budova
Dílo:Antial korán – polemika s islámem

Literatura vědecká
– zejména v přírodních vědách se čeští humanisté přiblížili k evropským kolegům

Tadeáš Hájek z Hájku
– lékař, matematik a astronom, přeložil Mathiolliho Herbář

Jan Jessenius
– lékař, předvedl první veřejnou pitvu, popraven na Staroměstském námestí 21.6.1621, lékařské spisy