JOSEF DOBROVSKÝ – DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY

– nákladem Jana Bohumíra Calveho, Praha, 1792
– přeložil, k vydání upravil a úvodní studii napsal Dr. Benjamin Jedlička; Praha, 1951

OBSAH:
Úvod: Benjamin Jedlička: Josef Dobrovský, zakladatel českého literárního dějepisu
Josef Dobrovský: Dějiny české řeči a literatury ( 1792 )
Ediční doslov: Benjamin Jedlička
Doplňky – upřesnění, doplnění fakt k dějinám
Průvodní slovo k obrazovým přílohám
Ukázka z fragmentu z Dlabačova překladu Dobrovského
– překlad je hodně zjednodušený X složitěji psaný
Soudobý posudek o Dobrovského „Dějinách české řeči a literatury“
Přehled rukopisů ( které ve svém díle Dobrovský zmiňuje )
Seznam zkratek
Slovník
Rejstřík

ÚVOD
– rozbor NO jako takového, uvedení do jeho problematiky
– úvaha o „Dějinách“
X
– vše bráno příliš ze socialistického hlediska ( protože napsáno v r. 1951 )

DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY
– hodně latinských vpisů ( až na půl stránky )
– časté vysvětlivky pod textem ( taky až na půl stránky )
– často odkazuje na svá předešlá díla ( články, knihy…) i na díla jiných autorů té doby
– rozděleno do kapitol =>

1. Slované, slovanská řeč
– Slované – od 6.století – důležitá role na světovém dějišti
– rozděleni na ANTY a SLOVANY ( podle Prokopia )
– rozmáhání Slovanů a jejich usazování po Evropě

2. Ráz slovanské řeči
– podobnost slov se má určovat podle totožnosti mluvnice ne podle podobnosti slov
– vyjmenování rozdílů slov od jiných řečí:
1. více souhlásek
2. chybí latinské h
3. chybí písmeno f
4. po souhláskách samohlásky splývají s j ( mjesto…)
5. užívání jerů
6. a, e – ne na začátku slov ( jest, jelen…)
7. více souhlásek na začátku slov ( mléko x milch )

3. Tvoření a ohýbání slovanských částí řeči
– rozbor koncovek, ohýbání, skloňování ( body a – t )
=>např.: ne členy
více budoucích časů
životná a neživotná podstatná a přídavná jména
více záporných slov v jedné větě

4. Slovanská nářečí
– hlavní nářečí: ruština, polština, ilyrština, charvátština, čeština => pod ně spadají ostatní nářečí
– rozebírá i jiná dělení nářečí

5. Slovanské druhy písma. Bohoslužba v slovanské řeči
– Cyril a Metoděj – jejich písmo, cestování, šíření víry…
– boj o slovanský jazyk

6. Osud slovanské bohoslužby v Čechách
– Čechy vděčí za obrácení na víru německým kněžím
– sv. Prokop- okolo r. 1030 shromáždil slovanské mnichy, aby ho vyučovali v cyrilském písmu a slovanském církevním jazyce ( Sázavský klášter )
– boj české a německé církve ( vše záleží na panovníkovi ) X mše stejně latinsky
– zásluhy Karla IV., Mistra Jana Husa……
– závěr: vliv staroslověnského církevního jazyka na vývoj češtiny zcela nepatrný

7. Údobí vývoje české řeči. První údobí ( od přistěhování Čechů až k jejich osvícení křesťanstvím, 500 – 900 )
– již první slova, Češi nevzdělaní…

8. Druhé údobí. Památky z tohoto údobí ( od rozšíření křesťanství až ke králi Janovi,
900 – 1300 )
– 845 -1. křest – 14 českých knížat
– 895 – první křesťanští učitele z Německa => obohacování češtiny – nová slova ( biskup, oltář,
kostel…)
– nejstarší písně ( Hospodine, pomiluj ny )
– postupný vývoj písma
– písemné památky jednotlivých století

9. Třetí údobí. Památky z tohoto údobí ( od krále Jana až k Husovi nebo k smrti krále Václava, 1311 – 1409 )
– k moci němčina ( Jan Lucemburský ) X Karel IV., Václav IV. ( listiny již v české řeči )
– literární památky + jejich hlavně lexikální rozbory ( ukázky z textů )
=> Dalimilova kronika
básně a zpěvy – většinou duchovního charakteru

10. Čtvrté údobí, které bychom mohli nazvat vládnoucím českým údobím. Památky z tohoto údobí ( od počátku husitských válek až k rozšíření knihtiskařského umění v Čechách, nebo až k Ferdinandovi I. )
– další šíření češtiny + její šiřitelé => Jan Hus – úpravy češtiny, psal česky
Jeroným Pražský
– česká kázaní, náboženská pojednání, nové překlady Bible, lékařské spisy, slovník ( latinsko – český )
– opět rozbory a popisy jednotlivých děl
– 1. rozbory metra

11. Páté údobí ( 1520 – 1620 ), které bychom mohli nazvat krásným neb zlatým věkem české řeči
– česká řeč = jednací jazyk
– 1567 – Maxmilián – všeobecná náboženská svoboda
– vláda Rudolfa II. ( 1577 – 1612 ) – český jazyk – dokonalost
– výčet všech děl a autorů, kteří tvořili, nebo starších autorů, kteří byli vydáváni

12. Šesté údobí. Úpadek české řeči
– 1620 – bitva na Bílé hoře = oslabení českého národu
– vyhnání kněží, pálení knih – sepsán INDEX ( = seznam zakázaných knih )
– boj češtiny s němčinou
– 1782 – zrušení INDEXU => opětné vydávání knih
– vydávání vyučovacích spisů
– počátky NO ( K. + V. Thámovi, V. Kramerius, F. F. Procházka )
– rozšiřování dovadla