Renesance a humanismus v evropské literatuře a u nás

b) národní (český) humanismus
– Hynek Z PODĚBRAD – syn krále Jiřího, díla zábavná, překladatel (Dekameron), báseň Májový sen, Veršové o milovníku
– Viktorín KORNEL ZE VŠEHRD – právník, spisovatel, zformuloval program českých humanistů
PŘEDMLUVA ke spisu Jana Zlatoústého „Knihy o napravení padlého“ – vyzdvihuje češtinu na stejnou úroveň s latinou, vyzýval české vzdělance, aby psali česky
O PRÁVIECH, SÚDIECH i DSKÁCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY – právnické spisy, kritika výhod šlechty, dílo mělo podpořit měšťanstvo, ale nedošlo uplatnění, protože v r. 1500 bylo uzákoněno vladislavské zřízení, které preferovalo šlechtu
– Jan BLAHOSLAV – historik, učitel, biskup jednoty bratrské, přeložil Nový zákon, který se stal součástí překladu kralické bible= vydána jednotou bratrskou v letech 1579-1594
GRAMATIKA ČESKÁ – o jazykové kultuře a normě, určena pro bratrské školy, odmítal nářečí
FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM – obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, útočná řeč proti odpůrcům vzdělání
MUZIKA – naše 1. teorie hudby
ŠAMOTULSKÝ KANCIONÁL – zpěvník jednoty bratrské

– ke konci 16. století dochází k velkému rozmachu české literatury – veleslavínská doba , zlatý věk českého písemnictví
– Daniel ADAM Z VELESLAVÍNA – dějepisec, učitel na Karlově univerzitě, překládal odborná díla (politologická, jazykovědné, …), tiskař a nakladatel, vydal řadu slovníků
KALENDÁŘ HISTORICKÝ – stručný přehled světových dějin podle významných výročí

– Václav HÁJEK Z LIBOČAN
KRONIKA ČESKÁ – české dějiny až do roku 1526, není příliš věrohodná (obsahovala spoustu výmyslů), ale pro svou čtivost byla oblíbená, české dějiny od praotce Čecha po korunovaci Ferdinanda I.
– Mikuláš DAČICKÝ Z HESLOVA
PAMĚTI – zachycení událostí 16. a 17. století (např. bitva na Bílé hoře)
– cestopisy :
– Oldřich PREFÁT z Vlkanova : Cesta z Prahy do Benátek a odtud pak po moři až do Jeruzaléma
– Kryštof HARANT z Polžic a Bezdružic : Cesta z království českého až do Benátek
– Václav VRATISLAV z Mitrovic : Příhody (=člen poselství císaře Rudolfa k sultánovi do Cařihradu)