Hlavní proudy a osobnosti české prózy 1. poloviny 20. století

IMAGINATIVNÍ PRÓZA
– využívá avantgardních postupů – zvláště metoda asociace, lyričnost, obraznost, fantazie

Karel KONRÁD
– tvůrce kratších literárních útvarů (epigramy = satirická báseň aforismy soudničky cestopisné reportáže)

Karel SCHULZ
– katolík, za komunismu zakázán
– patřil do skupiny Děvetsil
– KÁMEN A BOLEST – román o Michellangelovy, představuje ho jako pudového, prudkého člověkan nedokončený

Vladislav VANČURA (1891 – 1942)
– prozaik, dramatik, režisér, …
– předseda Děvetsilu
– vystudoval lékařskou fakultu UK, ale pracoval jako lékař pouze několik let
– člen KSČ (v roce 1929 vystoupil)
– za okupace předsedou spisovatelské sekce „Výboru inteligence“ (součást Národního revolučního výboru spisovatelů)
– v období stanného práva zatčen gestapem 1942 a zastřelen

znaky díla :
– výjimečný styl, slova mají básnickou účinnost, užívá jazykové experimenty, zvláštní místo má Vančurova záliba ve starých etapách vývoje prózy – proto se v textech setkáváme se slovy z 19. století i z prózy humanistické kombinuje archaismy, slova knižní s jadrnými výrazy a obraty z lidového jazyka metaforičnost výrazu
– experimenty i v oblasti větné skladby – složité, až šroubovité větné konstrukce dá se říci, že Vančurovo okouzlení 14. až 16. stoletím bylo namířeno proti všeobecné tendenci vytvářet texty přirozeně a co nejvíce sdílné a srozumitelné (ve srov. s Čapkem)
– může odrazovat, ale kultivovaný a náročný čtenář si přijde na své poetická kouzelnost textů
– zvýrazňování role vypravěče s čtenářem komunikuje, oslovuje ho, komentuje příběhy, dovolává se čtenářova názoru
– centrem pozornosti jsou postavy 1) renesanční uživatelé života 2) tiší a mírní dobráci 3) nespokojenci a rebelanti