Poválečná česká poezie a její současnost
22. Poválečná česká poezie a její současnost
Česká poezie po válce se dá rozdělit na několik období.
1. Těsně po válce – Autoři píší o osvobození, o míru, oslabují rudou armádu, objevuje se i motiv odpovědnosti, aby se už nic podobného nikdy nestalo. Sem můžeme zařadit i díla některých známých autorů.
Jaroslav Seifert – Přílba hlíny
V. Holan – Dík sovětskému svazu
Panychida
Rudoarmejci
F. Hrubín – Jobava noc
Chléb s ocelí
J. Zahradníček – Stará země
J. Orten – Elegie
2. 50. léta – Poezie je silně ovlivněna, u nás politickým vývojem. Rozvíjí se politická schematická lyrika.
3. Konec 50. let – ,, Poezie všedního dne.“ Vystupují mladí autoři, kteří chtějí psát odlišně, píší o městském životě a hledají v maličkostech krásu poezie.
Karel Šiklona
Miroslav Holub
Jiří Šotola
4. 60. léta – a) Objevuje se filozoficky zaměřená poezie zabývající se vážnými problémy života člověka.
Holan a Seifert nový pohled, snaží se jim podobat Josef Hanzlík.
b) Experimentální poezie – potlačuje význam slova, do popředí staví zvuk nebo grafický znak. Díla staví na různých principech. Jíří Kolář.
5.70. léta – Doba normalizace
a) Oficiální poezie – básníci se snaží harmonizovat současný život, vyhýbají se závažným tématům, vydávají se ve směru režimu. Jiří Fanfer, Ivan Skála.
6. 80. léta – a) Protestní píseň – tvorba písničkářů, která často ukazovala na nedostatky současného života. Nesouhlasili ze současným životem. Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Nohavica, Dobeš, Merta, Dědeček, Plíhal, Burian.
b) Undergroundová tvorba – antipolitická poezie – poezie plná různých výrazů
( vulgárních ), tato tvorba útočí proti současnému režimu. Ivo Vodseďálek, Egon Bonay, Ivan Martin Jirous – Magor.