Ohlasová poezie, vesnická próza a zobrazení venkova v české literatuře XIX. století

Téma č. 12
Ohlasová poezie, vesnická próza a zobrazení venkova v české literatuře XIX. století

Vesnická próza – ústní lidová slovesnost
– literaturu provázela již dávno před literaturou psanou
– když nastal úpadek uměl= literatury, vedle anonymní lidové slovesnosti existovala ještě literatura pololidová
– pololidová tvorba stojí mezi autorskou a lidovou
– známe autora který nedostal vysoké vzdělání ale má všeobecný přehled a je vzdělaný tito autoři se nazývali písmáci
– většinou to byli rychtáři, psali často vesnické kroniky byly ve spojení c vědci
– jedním z představitelů je František Vavák vesnický rychtář jenž psal „paměti“
– vznikají kramářské písně které nahrazovali noviny
– potulní zpěváci chodilo z místa na místo a zpívali na jarmarcích
– byly zde zbásněny příběhy které se týkaly různých událostí
– měli funkci informační i zábavnou
– zpěváci měli obrázky a zpívali
– má bohatou tématickou členitost, vyjadřuje vztah k lidu, k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a společnosti
– typickým znakem je anonymita a šíření ústním podáním

lidová pověst – v jádře skutečný historický fakt, který se však vlivem doby a fantazie obměňuje
– národní – O praotci Čechovi
– hrdinské – o Žižkovi
– rodové – o Bílé paní
– místní – založení hradu

proroctví – vyjadřovala naději v lepší budoucnost – Libušino proroctví
pohádky – touha po spravedlnosti, vítězí právo a dobro nad křivdou a nenávistí – Honza
lidová píseň – zachycuje lásku šťastnou i nešťastnou, vztahy mezi lidmi, nechuť k vojně
lidové drama – navazovalo na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční, vznikají loutkové a lidové zpěvohry
hádanka, přísloví