Literární generace v české literatuře 19.století ( májovci, ruchovci, lumírovci) VI.
Rozsáhlé dílo, přes 80. sbírek. Často střídal žánry od lyriky až po epiku a formálně vyzkoušel skoro všechny typy poezie.
Sbírky:
Eklogy a písně
Dojmy a rozmary
Poutí k eldorádu
– lyrická poezie smyslově bohatá, vyjadřuje okouzlení ženou, láskou i přírodou.
Okna v bouři
– Lyrická poezie zachycující spíše okamžiky bolestní, zklamané, rozchody.
Zlomky epopeje
– Je to cyklus básně, v nichž zachycuje určité momenty z lidských dějin, zachycuje boj za svobodu, za lidský rozvoj a pokrok a podle typu událostí volí i odlišnou formu.
Divadelní hry:
Noc na Karlštejně
– Komedie z doby Karla IV
Hippodamie
– Tragedie na antické motivy
– Je pojatá spíše jako rozumová, nepříliš citová hra.
Julius Zeyer (1841-1901)
– z bohaté pražské rodiny
– sklon ke snění a silnému uměleckému prožití; vynikající, těžko srozumitelný sloh
– žil střídavě v Praze a ve Vodňanech (nejzcestovalejší z autorů té doby)
– na rozdíl od Vrchlického nebyl moc společensky činný; postupně se rozhádal se všemi přáteli a zůstal sám
– hl. prozaik, ale jeho próza je lyrická (→ tíhne k poesii)
a) poesie
Vyšehrad – cyklus 5 básní z české mytologie
b) próza
Jan Maria Plojhar – tragický autobiografický příběh
Mariánská zahrada – zachycení části života Ježíše Krista
Dům U tonoucí hvězdy – tragický autobiografický příběh Slováka v Paříži
c) drama
Neklan – z českých pověstí
Radúz a Mahulena – scénická pohádka ze slovenského lidového prostředí
– hudba J. Suka
