Moderní básnické směry přelomu 19. a 20. století v české literatuře

Viktor DYK
buřič, básník, dramatik, prozaik, realista, satirik ( má blízko k Macharovi )
do r. 1918 anarchista, usiloval o svobodu národu ( usiloval o oddělení od R-U )
po r. 1918 zklamán, že národ není takový, jak si představoval a začal postupně přecházet na politickou pravici
* u Mělníka, po maturitě filosofic. fakulta, redigoval čas. Lumír, vstupem do strany radikálně pokrokové začíná jeho politická kariéra, byl v kontaktu s Masarykem vyjednával s ním o formě zahraničního odboje, 1916 byl Dyk zatčen pro velezradu převezen do vězení ve Vídni, kde napsal b. Země mluví
sb. OKNO- vlastenecká a občanská lyrika, poezie domova a národního osudu, vrchol Dykova nacionalismu, vyjádření pocitu úzkosti o osud národa i výzvy k boji za svobodu, mystické pojetí národa ve smyslu historických tradic i mravních otázek (čest a odpovědnost), občan je povinen bránit svou zemi, zrada je zkázou národa, báseň měla vliv na národní sebevědomí i v dalších krizových obdobích národa
Dyk se připojil k Manifestu čes. spisovatelů, kterým byli poslanci Říšského sněmu žádáni, aby se více starali o zájmy českého národa, z vězení byl Dyk pro nedostatek důkazů propuštěn
na dovolené v Jugoslávii se utopil v Jaderském moři (ranila ho mrtvice při koupání)
sb. A PORTA INFERI = Od brány pekelné, ovlivněna romantickým básnictvím, plná citovosti, v závěru ironie, název podle latin. žalmu zpívaného při pohřbu, vliv dekadence, symbolismus, buřičská negace (gesta odporu, vzdoru, pohrdání), anarchismus, kult síly, b. Píseň podzimní
SÍLA ŽIVOTA – slovo „síla“ je protknuto ironií, protože jde vlastně o slabý, umírající život = skepse
MARNOSTI – ironicky shlíží na malost, k níž byl náš národ odsouzen Bílou horou, popírá všechny životní hodnoty, stále ale vyjadřuje snahu národu prospět.