Literatura rozvinutého feudalismu v Čechách, lit. doby Karla IV.

HRADECKÝ RUKOPIS (124/1)
– satira – sociální
– autoři jsou neznámí
– v tomto díle se poprvé objevuje kritika světských i církevních nedostatků
– satirické skladby vznikly kolem r. 1340
– má 3 části

1. Satiry o řemeslnících a končelých
– kde autor kritizuje, jak řemeslníci šidí lidi, končelých – nechávají se podplatit
– každá má kolem 100 veršů
– kritizují ševce, městské radní, kováře, sladovníky, řezníky, lazebníky a pekaře
– nehodným řemeslníků hrozí peklem
– využívá při svém líčení hojně dialogu, humoru a grotesknosti
– první a poslední báseň cyklu tvoří určitou protiváhu, neboť v první je napomínám za své hříchy sám řemeslník, v poslední řemeslníkova žena
– společným znakem všech satir je okrádání zákazníků, ale objevuje se zde i kritika konšelů a nedbalé práce řemeslníků

2. Desatero kázání boží
– je veršované kázání
– autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti jednotlivým přikázáním – zejména nejrůznější přestupky, šizení a okrádání
– patrné je jeho stanovisko na straně chudých, bohatým dokonce zastřeně hrozí možností sociální vzpoury
– je to poprvé, kdy byl v české literatuře uveden postoj drobného měšťanstva a chudiny
– kritika není jen pouhým výčtem přestupků, ale své vyprávění autor prokládá různými historkami, názornými příklady, nechybí ani smysl pro humor a jemnou ironii, někdy pro své vyprávění využívá i anekdotu či satirickou povídku
– snaží se přiblížit hovorové řeči

3. Bajka o lišce a džbánu
– = příklad, krátké vyprávění s mravním posláním, které ukazuje, že na svou chytrost může doplatit i chytrák