Literatura doby husitské a předhusitské
Jan Hus (1371 – 1415)
Pocházel z chudé rodiny z Husince u Prachatic, vystudoval artistickou fakultu na pražské univerzitě. Po vysvěcení na kněze se stal univerzitním profesorem (r. 1400). V roce 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu (změna počtu hlasů na univerzitě, Němci x Češi), stal se rektorem univerzity. Kázal v Betlémské kapli. Útočil na bohatství církve, především na prodávání odpustků. Byla na něho uvalena klatba a interdikt (zákaz konat církevní obřady). Proto musel opustit Prahu a kázal na Kozím Hrádku. V roce 1414 byl vyzván, aby v Kostnici obhájil své učení, ale byl znovu prohlášen za kacíře a v roce 1415 upálen.
DÍLO – PSÁNO LATINSKY
– De ecclesia (O církvi) – kritika papeže
– De ortographia Bohemica (O Pravopise českém) – navrhl zavedení diakritických znamének pro zjednodušení pravopisu (nabodeníčko krátké a dlouhé)
– PSÁNO ČESKY
– Knížky o svatokupectví – kritika nespravedlivého obohacování kněží, ostrá kritika církve a jejího majetku.
– Výklad Viery, Desatera a Páteře – náhrada za mluvené Husovo kázání. Vysvětlení základních křesťanských pojmů: Vyznání víry, Desatera a Otčenáše
– Postila – soubor důležitých traktátů
– Dcerka – správná výchova ženy
– Listy z Kostnice
Husovi následovníci Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš z Drážďan zformulovali zásadu, že by kněží neměli mít žádnou výsadu a přijímat pod obojí způsobou by měli všichni věřící. Jeroným Pražský (1416 upálen v Kostnici) obhajoval a rozvíjel Husovy názory.
Husitská literatura se vyznačuje zlidověním a úzkým sepjetím se společenským děním. Z literatury mizí legendy, epos a drama a do popředí se dostává píseň, satira, kronika, traktáty a manifesty.
Většina husitských písní se dochovala ve sborníku Jistebnický kancionál, například píseň Ktož sú boží bojovníci.
