Antonín Ladislav Puchmajer: Sebrané básně 1795

Sebrané básně mají dva díly, přičemž první je rozdělen do tří svazků.
Puchmajerovy básně jsou většinou pravidelné, užívají sylabotónický verš a většinou se snaží o pravidelnost, co se týče dlouhých a krátkých slabik. Rým je pravidelný, obkročný nebo střídavý, schéma veršů v jedné básni je tím pádem také v každé sloce stejné. Jeho básně (hlavně z prvního svazku) jsou rytmické a dá se říci i melodické, připomínají texty písní. Tuto domněnku potvrzuje i užití refrénu v podobě opakujících se veršů i celých slok. První a svazek prvního dílu je složen především z oslavných básní na české hrdiny (např. Jana Žižku), Boha, i tématiku milostnou či bájeslovnou. Najdeme zde i překlady biblických žalmů.

V druhém svazku pak veršované bajky, které nejsou již tak pravidelné jako svazek první. Ve třetím svazku najdeme překlad Publa Ovidia Mara a Homérovy Iliady.
Druhý díl je věnován básni Crám Gnídský, což je překlad z francouzštiny podle Karla Sekondata Montesquie.

V předmluvě k básním nabádá Puchmajer básníky, aby dbali pravidelností a ničeho se nebáli, ale zkoušeli psát a „což dobrého, vlasti prospěšného a jazyku přiměřeného jest, toho se drželi.“ Vysvětluje zde také různé druhy střídaní přízvuků, právě v návaznosti na délku slabik. Básně jsou pak jasným příkladem pokusu dodat české literatuře kvalitní překlady i původní básně vycházející z lidové tradice.
Mám vydání z roku 1881, ale v předmluvě je psáno: Předmluva k prvnímu vydání z r.1833.
Z toho usuzuji že poprvé vyšly v roce 1833.