Hlavní proudy a osobnosti české prózy 1. poloviny 20. století
Jan WEISS (1892 – 1972)
– zakladatel české sci-fi
– bojoval na italské a ruské frontě; zajatec sibiřských táborů, legionář
– po válce úředník ministerstva veřejných prací
– knihy plné skutečnosti zkreslujících snů, halucinací a chorobných vizí, plné zrůdných a výstředních obrazů, blízký stylu Poea
– DŮM O TISÍCI PATRECH – nejslavnější kniha, fantastický příběh z obludného mrakodrapu tisícipatrové říše zvráceného upíra, který zotročuje svět ďábelskými vynálezy, do této říše pronikne detektiv, pátrající po unesených krásných ženách, celý příběh je snem zajatce v tyfové horečce
Josef VÁCHAL (1884 – 1969)
– spisovatel, grafik a typograf, řezbář
– jeho tvorba má blízko k surealismu, výrazný vliv secese
– propagátor spiritualismu, prožil řadu úzkostných halucinogenních vidění
– studoval stará náboženství a magii, člen sekt
– tvorba determinovaná satanismem a okultismem
– provokativní interpretace náboženství a erotiky
– překračuje hranice mezi vážností a směšností
– KRVAVÝ ROMÁN– pokus o ideální horor, autor knihu s 11 starými a 68 původními dřevoryty vysázel bez rukopisu a vydal v 17-ti exemplářích. (Film. adaptace)