ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Vladislav Vančura – pokr.
Luk královny Dorotky (1932) – soubor povídek, např. povídka Guy de Maupassant, která čerpá z prostředí pařížské bohémy. Hl. hrdina Maupassant je v kavárně svědkem hádky dvou milenců, když k němu hádající se dívka Marcela přistoupí a žádá ho, aby sehrál jejího milého, M. souhlasí a zjišťuje, že přítel, se kterým se Marcela hádá, je mladý neúspěšný básník Maurice Gilardin, který ho obdivuje. I když Maupassant nakonec odhalí pravdu, mladý žárlivec tomu nechce věřit a Marcela ho musí ještě dlouho přesvědčovat, že si vše vymyslela. Nakonec se celá trojice usmíří.
Také hrdinové této povídkové knihy jednají impulzivně a do svých činů vkládají celou svou duši.
Drama Jezero Ukerewe (1935) pojednává o boji lékařů se spavou nemocí.
Josefina (napsána za války, premiéra až 1947) – námětově čerpá z Shawova Pygmalionu.
Obrazy z dějin národa českého (1939, 1940, nedopsaný třetí díl 1948) – psáno v době válečné za účelem připomenutí slavné národní minulosti. Původně mělo jít o kolektivní dílo, avšak nakonec to zůstalo pouze na Vančurovi. Zpracovával podklady, které dostával od historiků, postupně se však čím dál výrazněji od předlohy odpoutával.
Dětská humoristická knížka Kubula a Kuba Kubikula (1931).
Karel Schulz (1899 – 1943)
Člen Devětsilu – ovlivněn proletářskou poesií a poetismem, potom konvertoval ke katolicismu.
Jeho vrcholným dílem je román o Michelangelovi Kámen a bolest.
