Česká literatura 60. – 70. let 19. století
Jan NERUDA (1834 – 1891)
– největší literární osobnost 2. poloviny 19. století u nás
– nazýván „kosmický básník“; jeho dílo se dočkalo uznání až po jeho smrti
– divadelní a literární kritik, prozaik a novinář (časopis Čas, Hlas, Národní listy)
– narozen v Praze v chudší rodině; žil na Malé Straně, dnešní Nerudova ulice (dům U Dvou Slunců)
– vystudoval gymnázium (ekonomiku), začal taky studovat na vysoké škole, ale práva nedokončil
– od roku 1859 byl novinářem v Národních listech, kde psal fejetony – „Kam s ní“ – o staré slámě ze slamníku
– fejeton – z francouzského fenilleton = lístek; publicistický útvar, krátký dříve se mu říkalo podčárník, musí zpracovat nějakou aktuální látku humorně, satiricky, vtipně; psal o všem možném, co se v Praze přihodilo
– nikdy se neoženil, ale udržoval platonický vztah s Karolínou Světlou, která ho však opustila, jelikož byla vdaná
– ke konci svého života byl těžce nemocný, ale i přesto vyšel na prvomájový průvod roku 1890, o kterém stihl napsat ještě fejeton „1. máj 1890“
– za svého života napsal pouze 6 básnických sbírek a asi 2000 fejetonů
– umřel na rakovinu a zánět kostí
POEZIE
HŘBITOVNÍ KVÍTÍ – 1858
– pesimismus, skepse, písně soucitu, odraz nálady společnosti
– smutná milostná lyrika
– kostnatý jazyk, plný archaismů, nelibozvučná slova, podobné Baudelaireově sbírce Květy zla
– nepříznivě přijata, Neruda označen za morbidního básníka => Neruda se na 10 let odmlčel
– básně jsou pouze číslovány