ČESKÁ HUMANISTICKÁ LITERATURA
ČESKÁ HUMANISTICKÁ LITERATURA (1470 – 1620)
1. počátky jsou spjaty s vynálezem knihtisku a s 1. českou tištěnou knihou (Trojanská kronika – r. 1467)
2. převažuje naučná literatura (cestopisy, kroniky, jazykové práce apod.)
3. humanistický individualismus (čeští autoři se snaží prosadit i v cizině)
4. objevuje se zde typ literárního mecenáše (sponzoři umění)
latinský proud – čeští autoři píšící latinsky, aby se prosadili i mimo území Čech
Jan z Rabštejna
je autorem latinského spisu Dialogus, rozmlouvají zde 4 šlechtici o soudobých společenských poměrech
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
autor spisů O štěstí, O bídě lidské, O lakomství, Žaloba na mravy Čechů, Óda na vřídlo (spojitost s naším krajem)
Hynek z Poděbrad
syn Jiřího z Poděbrad, autor několika básní – Májový sen, a překladatelem Boccacciova Dekameronu
povídka z Dekameronu: v klášteře měli zahradníka, který pro nízký plat odešel, vše se dozvěděl mladý Kostrba a chtěl se stát zahradníkem, šel do kláštera, kde ho přijali, jeptišky si myslely, že je hluchý a vyprávěly mu svá tajemství, jednou na zahradě předstíral, že spí a tejně poslouchal rozhovor 2 jeptišek, které se bavily o hříchu, mladý Kostrba jejich přání splnil
