Samizdatová a exilová literatura 5/5

Samizdatové a exilové drama
– většina her zůstala v psané nebo čtené podobě nebo byly inscenovány v zahraničí
– výjimkou bylo Bytové divadlo Vlasty Chramostové nebo na Hrádečku u Havla
– nejvýznamnějšími dramatiky byli Václav Havel, Pavel Landovský, Pavel Kohout, Milan Unde, Ivan Klíma, Josef Topol

Václav Havel
– pocházel z bohaté rodiny, takže nesměl studovat, pracoval jako laborant, nakonec mu povolili vystudovat chemickou průmyslovku a v 60. letech vystudoval FAMU
– pracoval jako kulisák v divadle ABC
– jako asistent režie Městských divadel pražských (MDP) a jako dramaturg v divadle Na zábradlí
– ve světě byl velmi uznáván, překládán a hrán, u nás byly jeho hry zakázané
– v 70. a 80. letech byl pod neustálým policejním dohledem a několikrát vězněn
– stal se iniciátorem a signatářem Charty 77 a byl hlavou českých disidentů
– v listopadu 1989 se stal mluvčím občanského fóra, 29.12.1989 byl zvolen prezidentem ČSR a od 1993 ČR
– napsal „Zahradní slavnost“ – nejstarší hra, absurdní hra, o člověku, který se v poměrech tak adaptuje, až nakonec ztratí vlastní identitu, jazyk frází si bere za vlastní, takže jeho řeči ztratí obsah, ale on je úspěšný
– „Vyrozumění“ – v této hře má být jazykem PTYDEPE nahrazena čeština, je komplikovanější, racionálnější, ale ti co ho vymýšlí se na něm dobře živí
– „Audience“ – odehrává se v pivovaru, kde Havel v 70. letech pracoval, Havel je hl. postavou, vystupuje pod jménem Ferdinand Vaněk, pronásledovaný spisovatel, dělá nejhorší práci, sládek na něj má naspat posudek, ale není toho schopen, tak si ho zavolá k sobě na audienci, aby si posudek napsal sám
– „Vernisáž“
– „Largo de solato“ – profesor filosofie se náhodou stane symbolem demokratických sil v zemi a ty ho nutí k dalším a dalším opozičním prohlášením, zároveň ho sleduje STB a nutí ho podepsat odvolání, je tak uštvaný, že si myslí, že je ve vězení lépe
– „Pokušení“
– „Asanace“ – o plánech na přestavbu zámku, ty se mění podle momentální politické situace
– „Horský hotel“, „Ztížená možnost sostředění“, „Žebrácká opera“
– „Dopisy Olze“ – dopisy, které posílal své ženě z vězení, filosofické, politické a osobní úvahy

Milan Uhde
– spisovatel, dramatik, politik
– napsal „Král – Vávra“ – div. hra, věnoval ji kolektivu satirického divadla Večerní Brno, a K. H. Borovskému
– „Svědkové“ – připomíná Kavkův Proces
– pracoval pro divadlo Na provázku pod jiným jménem

Josef Topol
– pracoval pro divadlo Za branou
– napsal „Kočka na kolejích“

Pavel Kohout