Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století I.

Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století

Prokletí básníci, moderní básnické směry, fin de siecle,
generace České moderny, anarchističtí buřiči.

– koncem 19. století dochází k hospodářským a společenským změnám
– optimistický pohled na 19. stol. se na konci mění  pesimismus – pochmurnost a bezvýchodnost doby
– očekávání něčeho nového x strachu, co bude dobré a co ne, nespokojenost, deziluze z nesplněných ideálů
– konkurenční boj mezi velmocemi, rozvoj dělnického hnutí (rostoucí revoluční nálada)
– prohlubování společenských rozporů, krize kapitalistické společnosti
– věda a pokrok nemají jen pozitivní stránky, ale přináší s sebou i určité problémy
– obrovský průmyslový rozmach (prohlubuje společenské a sociální rozdíly)
– vlna spiritualismu (lidé jsou bezradní, neví jak se chovat, proto se obracejí k duchům)
– nové filosofické směry: Artur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche
– fin de siecle (konec století) – souhrnné označení pro pocity beznaděje, krize konce 19.století

– umělci zdůrazňují svou nezávislost na společnosti, neuznávají platné zákony, výrazný individualismus, snaha žít podle svých představ, právo na osobité vidění života
– zájem o vnitřní život člověka, zachycení vnitřního světa bez zábran, vnímají citlivěji
– snaha najít východisko – idealist. teorie, nábož. představy, alkoholici, narkomani, anarchismus (radikální revoluční názory, činy – atentáty)
– popírají realismus, naturalismus, hledání nových výraz. prostředků, vytváření nových uměleckých směrů

NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY:

Impresionismus
– (= dojem)
– vytvořen franc. malíři; svůj vrchol slaví v malířském umění, postihuje ale i hudbu a literaturu
– název odvozen od obrazu Claude Moneta (Imprese vycházejícího slunce) výstava r. 1874
– další umělci: Eduard Manet, Auguste Renoir, E. Degas, sochař Rodin, skladatel Debussy
– zdůrazňuje smyslové vnímání, pocity, nálady; častým námětem – krajina, vlny, mlha, oblaka, slunce
– v literatuře znaky:
– sdělení bezprostředního dojmu, vyjádření okamžité nálady, vyjádření smutku
– působení na naši náladu
– potlačuje rozumovou součást na obsahu, volné řazení sluchových a zrakových dojmů
– lyrizace prózy (uvolněná kompozice; je potlačen děj příběhu, soustředění na líčení přírodních scenérií a vnitřních pocitů hrdinů)
– představitelé: Fráňa Šrámek, Otakar Březina, Antonín Sova, Paul Verlaine

Symbolismus
– (= znak)
– reakce na popisnost naturalismu, realismu
– vyslovuje abstraktní představy, uplatňuje se hlavně v poezii
– základním znakem nepřímé pojmenování, metafora, používání symbolů, náznaků, neurčitost
– vzniká volný verš – stírání rozdílů mezi prózou a poezií tzv. básně v próze
– představitelé: Ch.Baudelaire, P.Verlaine, J.A.Rimbaud, R. M.Rilke, O.Březina, A.Sova, K.Hlaváček