Romantický obraz světa v literatuře V.

Ruský romantismus

Alexandr Sergejevič Puškin

V ruské lit. ho označujeme jako velikána. Největší postava 1. pol 19. stol v ruské lit.
Pocházel ze šlechtické rodiny. Vychovaný byl francouzsky. Ruštinu poznal od své chůvy, která mu vyprávěla pohádky.
Zamiloval se do Natalie Gončarové. Ta mu způsobila mnoho starostí, necenila si mistrovství svého muže. Znehodnocovala jeho snahu.
Po času Puškinovi začaly chodit anonymní dopisy, že do manželky se zamiloval francouzský emigrant Dantes. Puškin ho vyzval na souboj a Dantes Puškina postřelil. Jeho zranění bylo smrtelné.
Umírá ve 38 letech. Jeho poslední slova „ Sbohem přátelé“ patřila jeho knihám.

Básník, prozaik, dramatik. Zasáhl do všech oblastí a ve všech vynikal:
– básně – krásné, procítěné
– próza – čerpal z rus. historie
– dramata – hrají se dodnes

Pro své svobodomyslné verše ho car r. 1820 poslal do vyhnanství na jih Ruska. Zde tvořil romantické poemy:
Cikáni
Hrdina Aleko znamená již Puškinovu kritiku byronského hrdiny. Příslušník vznešené spol.utekl k cikánům, aby mezi nimi našel svobodný život bez společ. konvencí. Zamiluje se do cikánské dívky, když ta si však najde jiného muže, zavraždí Aleko oba. Hrdina, která pro sebe požadoval ničím neomezenou svobodu, nedovede stejnou svobodu poskytnou ženě, kterou miluje.

Bachčisarajská fontána – podobná Byronovu Džaurovi. I zde jde o vášnivou lásku v orientálním prostředí, žárlivost, pomstu a vraždu.

Kavkazský zajatec
Hrdinou je mladý Rus, který se octne v zajetí u Čerkesů, kde se do něho zamiluje mladá dívka.
Zajatec však její lásku odmítá, protože nemůže zapomenout na svou první lásku. Dívka jej přesto propustí na svobodu a sama hyne sebevraždou ve vlnách dravé řeky.

Pak byl Puškin carem poslán na venkovské sídlo v Michajlovském. Zde pracuje na historickém dramatu Boris Godunov – klade důraz na vylíčení bojů o moskevský trůn mezi Godunovem a Lžidimitrajem na přelomu 16. a 17. stol.
Roku 1827 si ho car pozval zpět, chtěl být nablízku Puškinově ženě.

poema = lyricko – epická báseň, ne balada. Opěvuje přírodní krásy, romantický příběh. Hlavně v Ruku.

Evžen Oněgin
Román ve verších. Má už realistické prvky – vykreslení společnosti je již realistické, hrdina však zůstává romantický.
Hl. hrdina, mladý petrohradský švihák, odjíždí na venkov ujmout se dědictví po strýci. Dosud vedl světský hýřivý život ( nepracoval, měl dost peněz, chodil se bavit, ráno dlouho spal…, nudil se.) Seznámí s básníkem Lesnkým, který ho zavede do rodiny statkářky Larinové ( vdova se dvěma dcerami ). Oněgin poznal Olgu i Taťánu ( pro ni je ztělesněným ideálem, zamiluje se do něj) Taťána mu vyznává v dopise lásku. Oněgin ji však odmítá. Přestane k Larinovým jezdit, aby ji netrápil. Přijede až na oslavu jejích jmenin. Při jídle ho posadili naproti Taťáně ( bylo to pro něj nepříjemné a trapné). Proto se rozhodl, že se Lenskému pomstí. Naschvál flirtuje s jeho snoubenkou Olgou, vzbudí jeho žárlivost, je vyzván na souboj, v němž Lenského zabije. Poté odchází do ciziny.
Olga se provdala za důstojníka, Taťána s matkou odjela Moskvy. Po čase se provdala za staršího generála knížete Gremina. Oněgin ji znovu po letech potká v Petrohradě na plese. Vášnivě se do ní zamiluje, píše jí láskyplné dopisy, ale zůstává bez odpovědi. Navštívil ji, vyznal jí lásku, ale Taťána, ač ho stále tejně miluje, odmítá ho a zůstane věrná svému muži. Oněgin tak ztrácí poslední naději, že najde smysl života.

Próza:
Kapitánská dcerka – historická povídka, děj se odehrává za Pugačova rolnického povstání v době vlády carevny Kateřiny II.. Dobrodružný příběh nižšího šlechtice Griňova a jeho lásky k Marji Mironovové, dceři kapitána z pohraniční obléhané pevnosti.

Piková dáma – novela, fantastický námět, představuje člověka, který je ochoten zaprodat se nadpřirozeným silám a dopustit se v honbě za osobním štěstím i zločinu.