Renesance a Humanismus 2/3

– napsal 4-dílný román Gargantua a Pantagruel – o otci a synovi, kteří byli obři, kniha je plná filosofických úvah o poznání a vědění

Michel de Montaigne
– je zakladatelem eseje, což je rozprava o otázkách filosofických, náboženských, uměleckých, ale je to i žánr umělecké literatury, protože zdůrazňuje osobní stanovisko autora
– jako filosof si uvědomoval, že lidské poznání má své meze

Anglie
William Shakespeare
– narodil se ve Strattfordu v řemeslnicko-rolnické rodině
– v 18-ti se oženil s dívkou asi o 20 let starší, před kterou nakonec utekl, jako velmi mladý odešel do Londýna
– stal se hercem kočovné společnosti a spisovatelem, spolupodílel se na vybudování divadelní scény Zeměkoule, kde byly později uvedeny všechny jeho významné tragédie
– ke konci života se vrátil do Strattfordu, kde zemřel a je pochován
– napsal asi 36 her a 170 sonetů (vyšlo souhrnně jako sbírka), je považován za největšího spisovatele všech dob
– zobrazuje lidský život v jeho radostech i tragických konfliktech
– porušil teorii tří jednot = v jeho dramatech jsou složité zápletky, vzrušující situace, děj se odehrává na několika místech a v hrách často vystupují fantastické postavy
– tématicky se člení na hry historické (Richard III., Jindřich VI., Jindřich VIII.), na hry pohádkové (Zimní pohádka, Bouře), na komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci Svatojánské) a na tragédie (Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Mackbath, Král Lír)

Geoffrey Chaucer
– napsal Canterburské povídky – 23 veršovaných příběhů, děj se odehrává ve středověké Anglii

Španělsko
– ve Španělsku je 16. a 17. st. zlatým věkem literatury, hlavním představitelem byl

Lope de Vega
– byl tvůrcem španělské komedie (veršovaná hra, o 3 jednáních a v přestávkách měla komické mezihry)
– napsal asi 2000 her, které zobrazují rodinné konflikty, hlavně peníze a lásku
– nejznámější je sociální drama Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)

Tirso de Molina
– pokračovatel a žák Lope de Vegy, proslavil se hrou Svůdce sevillský a kamenný host – v této hře se poprvé objevuje postava Dona Juana, nenapravitelného svůdníka, který šlechtičny získává pomocí lsti a chudým dívkám slibuje manželství
– v období zlatého věku španělského písemnictví byl velmi oblíbený tzv. Pikareskní román, kde hlavní postavou byl prohnaný šibal a společnost je nastíněna pohledem obyčejného člověka

– první román Lazarillo do Tormes – autor je neznámý, psáno jako autobiografie, hl. hrdina je nejprve průvodcem slepce, pak sluho kněze, sluhou zchudlého rytíře a nakonec prodává odpustky

Miguel de Servantes y Saavedra (1547-1616)
– psal parodie na rytířské romány, které oslavovali rytířské ctnosti a rytíře idealizoval
– dílo – Don Quijote de la Mancha

Renesanční Humanismus u nás
– v Čechách se renesančně literární prvky jako odklon od náboženské tématiky, nevíra v posmrtný život, touha po lásce a smyslovém prožitku objevili jen okrajově
– jednou z těchto výjimek byl
Hynek z Poděbrad
– je autorem básní Veršové o milovníku, Májový sen – jsou to básně s milostnou tématikou, popisuje v nich smyslový prožitek a okouzlení tak jako v renesančních básních
– přeložil několik povídek z Dekameronu
– k širšímu okruhu čtenářů byly určeny knížky tzv. Lidového čtení (zábavná a nenáročná literatura) např. Historie o bratru Janu Palečkovi
– v české literatuře se humanismus projevil zejména v úsilí o vzdělanost a vědění, literatura sloužila jako zdroj poučení a vzdělávání
– její cíle jsou teď ryze praktické, funkce estetická a zábavná odstupují do pozadí
– humanistická literatura se v Čechách vyvíjela ve dvou liniích – latinské a české

Latinský humanismus
– autoři napodobovali antické autory a psali latinsky
– Jan z Rabštejna – diplomat na hradě Jiřího z Poděbrad, církevní hodnostář, napsal Dialogus – je psán formou dopisu, který autor někomu posílá, zastává se v něm Jiřího z Poděbrad

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
– největší osobnost mezi latinsky píšícími humanisty, dosáhl evropské proslulosti, velký znalec antiky, shromáždil velkou knihovnu, psal filosofická díla, prózu, elegie (žalozpěvy) a epigramy
– jeho neznámější dílo je Satira k sv. Václavu – kritizuje rozmařilost šlechty

Jan Kampanus Vodňanský
– rektor Karlovy university, který po bitvě na Bílé hoře spáchal sebevraždu
– psal poezii, podle tohoto člověka napsal Alois Jirásek historický román Mistr Kampanus