Národní obrození (od 70. 18.st. – 20. léta 19.st.) 1/2

Národní obrození (od 70. 18.st. – 20. léta 19.st.)

– bylo to období, kdy si zejména lidové vrstvy a měšťanstvo uvědomovali svoji národní svébytnost a snažili se o kulturní a hospodářskou samostatnost
– osvícenství se u nás nazývalo „Josefinismem“ podle Josefa II., který r. 1781 zrušil nevolnictví a tolerančním patentem přinesl náboženskou svobodu, podporoval vzdělanost, školy odebral církvi, napomáhal zakládání vědeckých společností (např. vznik Královské české společnosti nauk)
– záporným rysem jeho vlády byla silná germanizace, prosazoval němčinu, češtinu a latinu potlačoval

1. Obraná fáze
– NO bylo ovlivněno stěhováním českého lidu do měst, která byla v době temna poněmčena, tak se začala Praha počešťovat a 1. obrozenci se zajímali hlavně o studium českého jazyka
– čeština se stala hlavním znakem národní pospolitosti
– v té době vznikla slavná Obrana Bohuslava Balbína

Josef Dobrovský (1753-1829)
– byl to katolický kněz, podle pláště měl přezdívku „moudrý Abbe“, byl vychovatelem u Nosticů, zemřel a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně
– psal latinsky a německy, protože nevěřil v budoucnost češtiny jako jazyka vědy a kultury
– pro lidové vrstvy chtěl uzákonit spisovnou formu češtiny, proto napsal německy podrobnou mluvnici češtiny
– napsal dvoudílný německo český slovník
– napsal německy „Historie české řeči a literatury“ – zabývá se jazykovědou a literární historií
– zabýval se slavistikou a staroslověnštinou a latinsky napsal základy jazyka staroslověnského
– je největší osobností NO, položil základy novočeského spisovného jazyka a stal se zakladatelem slavistiky

Dějepisectví
– k posílení národního sebevědomí přispívali také dějepisné studie, mezi historiky vynikli: Gelasius Dobner, František Martin Pelcl

Novinářství
– prvním vydavatelem českých novin se stal Václav Matěj Kramerius, Pražské poštovské CK noviny
– založil české nakladatelství „Česká expedice“

Divadlo
– lidé si uvědomovali, že mluvené slovo má větší váhu než psané
– ve dvou pražských divadlech (v Kotcích a Stavovském) se česky hrálo jen málo, proto si česká divadelní společnost vybudovala vlastní divadlo, ve kterém se hrály pouze české hry, jmenovalo se „Bouda“, stálo na Václaváku, fungovalo 3 roky
– Václav Thám – psal hry vážné (Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka)
– Prokop Šedivý – psal frašky ze současného pražského prostředí (Masné krámy)

Obrozenecká poezie

Václav Thám
– vydal sborník „Básně v řeči vázané“, jsou to básně staré, nové, překládané, převládaly Anakreonské básně (veselé)

Antonín Jaroslav Puchmayer
– vydal básně: Sebrání básní a zpěvů, Nové básně
– převládala anakreontská, vlastenecká poezie a bajky

Sebastian Hněvkovský
– psal balady inspirované kramářskými písněmi