Vývoj meziválečné prózy
– Česká próza proudy:
o Sociální próza
Ivan Olbracht – „Anna proletářka“; „Nikola Šuhaj loupežník“; „Golet v údolí“ (3 povídky z žid prostředí)
Marie Majerová – „Siréna“ (4 generace rodiny Hudců – Kladno); „Havířská balada“ (pokračování „Sirény“)
Marie Pujmanová – „Pacientka doktora Hegla“ (svobodná matka);
„Lidé na křižovatce“ (město Úly=Zlín, nelítostný kapitalista Kazmar=Baťa)
o Demokratický proud (kolem LN)
Karel Čapek – fejetonistické knížky – „Měl jsem psa a kočku“;
překlady – „Francouzská poezie nové doby“;
samostatné knihy –„Krakatit“, „Válka s mloky“;
divadelní hry – „Loupežník“, „Věc Makropulos“, „RUR“
Josef Čapek – „Povídání o pejskovi a kočičce“; „Stín kapradiny“
Karel Poláček – „Muži v ofsajdu“; „Bylo nás pět“; „Hostinec u kamenného stolu“
Eduard Bass – „Cirkus Humberto“; „Klapzubova jedenáctka“
Rudolf Těsnohlídek – „Liška Bystrouška“
o Experimentální proud
Vladislav Vančura – „Pekař Jan Marhoul“; „Rozmarné léto“; „Markéta Lazarová“ (znepřátelené rody lapků Lazarové a Kozlíkové, Kozlík má dítě s Lazarovou); „Josefína“ (zpěvačka sebraná z ulice, naučená dobrým způsobům)
