Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století II.

Dekadence
– (= úpadek)
– opovrhovali životem; únik od skutečnosti
– lidský život pojímá pesimisticky, melancholie, pomíjivost a morbidita – člověk podléhá zmaru smrti
– pocity skepse, rozkladu, smrti, naprostého zmaru
– v literatuře sahají po tabuizovaných tématech – smrt, erotika, satanismus
– úsilí o tzv. čisté umění (l’art pour l’art – umění pro umění)– vytvořit umění, které by bylo životem absolutně neovlivnitelné, snaha o form. dokonalost
– představitelé: Oscar Wilde, S.Mallarmé, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic

Francie

tzv. prokletí básníci:
– Verlainovo označení; provokovali a šokovali okolí svým životním stylem bohémský život, neuznávali společenská pravidla
– vnášeli do poezie témata nebásnická, banální až odpudivá plná protikladů
– cynický obsah básní, působivá obrazná metaforická forma, symbolismus
– pro toto pojetí kritizováni, proklínáni, především usedlými měšťáky
– předchůdce – Francois Villon; překlady prokletých básníků, K. Čapek, F. Hrubín, Slavík

Charles Baudelaire
– básník, překladatel (E.A.Poe)
– poprvé přeložen do češtiny Jaroslavem Vrchlickým
– jeho poezie má charakter jako jeho život -smyslný exotismus, řada překvapujících obrazů
– Květy zla- básnická sbírka, vydal na své vlastní náklady,
částečně symbolická a dekadentní, hledá krásu v pravdě o životě, tedy v dobru i ve zlu, (krása je v pravdě, i když se nám pravda nemusí zdát krásná) volí formu upřímné otevřené osobní zpovědi, která může působit až cynicky; spojení krásy a zla (oxymorón)
b. Zdechlina nejznámější – vyjadřuje kontrast života a smrti, krásy a ošklivosti; barvitě popisuje tělo v rozkladu.
b. Ó, já tě zbožňuji – vyjádření zoufalství a milostného zklamání, dvojí tvář lásky – radost i utrpení
– Malé básně v próze – soubor sociálních povídek (básně v próze)- protiklad tvoří krásná příroda (harmonie, pohoda) a zlý lidský svět (povídka Koláč)

Jean Arthur Rimbaud
– nejproslulejší z prokletých básníků, symbolismus, považován za geniální dítě
– pocházel z venkova, rodinu opouští kvůli despotické matce
v Paříži se seznámil s Paulem Verlainem, bohémský život, cesty do Anglie, Belgie
roztržka – Verlaine Rimbauda postřelil (vězněn), znechucen literaturou, toulá se po afrických koloniích- obchodník; rakovina – zpět do Francie, tam umírá
– básnické dílo vzniklo mezi 15. a 19. rokem života
– kritika společnosti, přetvářky; neobvyklé náměty
– propracovaná zvuková stavba verše; používá často i provokativní výrazy
• Iluminace – své verše nikdy sám nevydal; souhrn jeho díla vydal 1898 Paul Verlaine (bez souhlasu)
b. Opilý koráb – snová, řetězec metafor; obrazotvornost (nikdy neviděl moře) obraz bouřlivé plavby, svůj život přirovnává ke korábu (bouřlivý, vzdorný), prorážení vln – život jde dál, zbloudilá loď – nejistota, vyčerpaný životem, touha po domovině, jistotě (dětství), zmítán osudem
b. Samohlásky vyvolávají v něm asociaci barev („ A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek“)
b. Spáč v úvalu – sonet, protiválečná báseň, kontrast mezi krásou přírody, která je plná života a spícího vojáka, který je mrtvý (šokující závěr), ironie, eufemismus v názvu