Česká literatura 30-50 léta
MÁCHA – FERDINAND PEROUTKA
– Mácha vidí svět a prožívá ho jako věřící v Boha
MÁCHA – F. X. ŠALDA
– modernost – srovnává Máchu se Scotem, Baudleirem
– buřič, kritik spolčenosti, jazykově moderní
– počátky realismu – satira
Borovský
– novinář, básník, prozaik
novinář – založil Národní noviny
cestopisy – Obrazy z Rus
epigram – Epigramy
satira – král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ – KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA (99-111/2)
Idea:
– zesměšnění Boha, církve a hlouposti
– parafráze na epos Peruna a Vladimíra (legenda)
– parafráze – záměrné napodobení cizího díla nebo stylu
Prostředky satiry:
– slovní zásoba (vulgarismy, směšná přirovnání)
– slovní humor (čekuláda)
Postavy:
– záporné, zesměšněny
– prolínání er a du-formy
venkovský realismus
Němcová
– zachycuje život českého venkova
pohádky – Národní báchorky a pověsti
národní studie – Obrazy z okolí Domažlického
BOŽENA NĚMCOVÁ – BABIČKA (112-122/2)
– vznik po smrti syna Hynka, hmotný nedostatek, hledá útěchu ve vzpomínkách na dětství
– cíl – ukázat harmonický život obyčejných lidí
– postavy: babička, rodiče Barunky (Panklovy), panovačná matka, srdečný otec, Barunka, Jan, Vilém, Adélka, panský svět – kněžna
Borovského epigramy jsou zesměšnění něčeho krátkou formou, věnoval je církvi, králi, vlasti, můzám, světu.
„Epigramy jsou malé nádobky, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral.“
„Já každou myšlenku tak dlouho hobluju, až je z ní epigram.“