1. Bible jako základ slovesné kultury středověku, počátky křesťanství v evropských literaturách, zvláště v literatuře na našem území

Starověké písemnictví

– nejstarší písemné památky vznikaly díky orientálním kulturám, které zakládaly své státy v povodí velkých řek (Mezopotámie, Indie, Egypt…) – dříve tu byla lidová slovesnost (lidé si vyprávěli příběhy a ústní formou se přenášely z generace na generaci)
– zpočátku šlo o spisy úřední a správní (spojené s chodem státu), později i literatura umělecká

Sumerská literatura
– vznikala na území Mezopotámie (dnešní Irák)
– Sumerové vynalezli obrázkové písmo – později se změnilo v písmo klínové
Epos o Gilgamešovi – nejstraší dílo světové literatury (asi 3.tisíciletí př.n.l.)
– Gilgameš je polobůh, král města Uruku, je zlý a Bohové na něj sešlou polodivokého člověka – Enkidua – má ho zabít.Nepodaří se mu to, ale spřátelí se s Gilgamešem a společně se vydávají hledat květinu nesmrtelnosti.Najdou ji, ale zase ji ztratí.Gilgameš ale zjistí, že lidská nesmrtelnost nespočívá ve věku, ale v činech.Po každém by mělo něco zůstat.

Staroegyptská literatura
– psána hyeroglify
Vlastní životopis Sinuhetův – egyptský lékař, námět později zpracován finským spisovatelem Mikou Waltarim
Kniha mrtvých – poslední rady zemřelému

Indická literatura
– rozvíjela se na území dnešní Indie a Pákistánu
Védy(posvátné vědění) – jazyk, kterým jsou psány je předchůdcem sanskrtu, jsou 6x rozsáhlejší než-li Bible
Máhábharáta – nejrozsáhlejší epos světové literatury, vypráví o rodu Bharátovců
Rámájana – putování Rámovo
Kámásútra – umění milovat

Čínská literatura
– ovlivněna náboženstvím (konfuciismus – nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování,taoismus – nalezení přirozené cesty bytí, buddhismus – na světě platí zákon odplaty a utrpení-když se člověk vymaní dosáhne osvobození-nirvány)
Kniha písní – soubor čínského básnictví

Perská literatura
– dnešní Irán
Avesta – sborník modliteb, mýtů a lyriky, autorem je pravděpodobně Zarathustra

Arabská literatura
– vychází z principů islámu
– rozvíjí se od 7.st.př.n.l.
Korán – svatá kniha muslimů
– dělí se do 114 sůr
– vypráví o proroku Muhammedovi (žil v Mekce), když mu bylo 40 let, začal mít vidiny (zjevoval se mu archanděl Gabriel) – boží znamení
– vznikl islám (poddanství)X roku 622 byl Muhammed se svými žáky vyhnán z Meky do Mediny (hidžra) – poté muslimové vyhlásily Mekce svatou válku (džihád) a zvítězili

Hebrejská literatura
Bible (Písmo svaté)
– nejčtenější a nejrozšířenější kniha
– stala se základem náboženské víry a morálky
– skládá se ze:
A)Starý zákon (je psán hebrejsky a aramejsky, vznikal od 12. – 2.st.př.n.l.)
B)Nový zákon (je psán řecky, vznikal od r.48 n.l. do r. 120 n.l.)

Starý zákon
– soubor historických, liturgických, právnických a uměleckých spisů
– dělí se do třech oddílů a obsahuje celkem 45 knih:
1.)Pentateuch (5 knih Mojžíšových)
2.)Proroci(vyprávění z dějin Izraele)
3.)Spisy
– nejdůležitější částí je Pentateuch (Genesis, Exodus, Levitikus, Numerí, Deuteronomium)
– hlavní postavou je Mojžíš, který vyvede Židy z Egypta do zaslíbené země (Palestina), putují pouští a pod horou Sinaj se zastaví, na této hoře předá Hospodin Mojžíšovi Desatero Božích přikázání (= smlouva mezi lidem a Bohem)
– Starý zákon je soubor nejstarších a nejcennějších hebrejských písemných památek
– nejstarší svitky se Starým zákonem byly nalezeny k jeskyni Kumrán u Mrtvého moře – sem je dala zřejmě sekta Esejů roku 68 n.l.

Nový zákon
– nejstarší písemné památky křesťanské literatury
– je psán řecky a vznikal od r.48n.l. do r.120n.l.
– skládá se z 27 knih:
a)4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) – vyprávějí o životě, umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, existují i tzv.apokryfy (nekanonizovaná evangelia – Apokryf o Jidášovi)
b)Epištoly – skutky apoštolské
c)Zjevení Janovo – Apokalypsa (příchod 4 apokalyptických jezdců,poslední soud)

Bible na našem území

– 1. bible na našem území – Cyril a Metoděj (překlad do staroslověnštiny – ale jen části bible)
– 11. a 12.století – překlady částí bible do češtiny
– nejstarší rukopisná česká bible pochází z 80.let 14.století – Leskovecko-drážďanská
– shořela za 1.sv. války
– zachovala se jen 1/3 opisu textu
– nejstarší zachovalý rukopis Bible – Litoměřicko-třeboňská
– pochází z 15.století
– nejvýznamnější z českých biblí je –Bible kralická
– překládala ji skupina českých bratří pod vedení Ondřeje Štefana
– vycházela na panství Karla Staršího ze Žerotína v Kralicích
u Náměště
– ekumenický (mezicírkevní) překlad Bible vyšel roku 1979
– na překladu se podíleli zástupci šesti církví

Středověká evropská literatura

– společným znakem středověké literatury byly často se opakující náměty z Bible
– hrdinou je světec nebo mučedník
– cílem středověké literatury je poučovat, vychovávat a dojímat, nikoli bavit
– důležitý nebyl obsah, ale forma – čím víckrát bylo dílo zpracováno, tím bylo cennější
– středověká literatura se zpravidla člení na dva základní proudy –
A)literatura duchovní
B)literatura světská

A) literatura duchovní
– základním textem je Bible
– legenda – veršovaný, nebo prozaický útvar, vyprávění o životě světců, doslova to znamená „to, co má být čteno“
– lyrické písně a modlitby

B) literatura světská
1.) literatura francouzská
– ve Francii vznikají tzv. chansons de gests (písně i činech) – hrdinské eposy, které byly zapsány koncem 11.století
Píseň o Rollandovi – líčí tažení Karla Velikého a jeho vojska proti Arabům
Alexandreida – námět o Alexandru Makedonském, autorem je Gualter Castellionský
Tristan a Izolda – keltská pověst o lásce, zařazuje se do Bretoňského cyklu
Román o lišákovi – zvířecí epos, hrdinou je lišák Renard

2.) literatura španělská
Píseň o Cidovi – hrdinský epos o národním hrdinovi jménem Rodrigo, zvaném Cid el Campeador

3.) literatura anglická
Beowulf – staroanglický epos, nejstarší rukopisná verze je z doby okolo roku 1000, epos líčí skutky udatného gentského krále Beowulfa

4.) literatura německá
Píseň o Nibelunzích – dvoudílný hrdinský epos, jedná se o dávný poklad Nibelungů
Alexandreida – látka o Alexandru Makedonském, autorem je Ulrich von Etzenbach

5.) literatura ruská
Slovo o pluku Igorově – konec 12.století, ale opis pocházel až ze století 15., nalezen roku 1795 X vydán tiskem, protože rukopis shořel pravděpodobně za Napoleonských tažení do Ruska – pochybnosti o pravosti díla (autorství se přisuzuje Josefu Dobrovskému)

Středověká literatura na našem území

Staroslověnská literatura na našem území
– záznamy v kronikách – písemnictví na našem území začalo vznikat v 9.století – bylo importováno z Jižní Evropy
– 862 – velkomoravský kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. (opilec) o pomoc při šíření křesťanství ve srozumitelném jazyce – byli tu kněží z francké říše, kteří kázali v nesrozumitelném jazyce – Rastislav si upevňoval své pozice
– 863 – příchod Konstantina a Metoděje (ze Soluně) – vytvořili písmo (hlaholici) a jazyk (staroslověnštinu), ještě před příchodem začali pracovat na překladu Bible
– když dorazili, školili další generaci kněží a šířili vzdělanost a křesťanství – to se
nelíbilo franckým vladařům a stěžovali si u Papeže (bratři nekázali v kanonizovaném jazyce) – šli se obhájit do Říma
– Konstantin tam už zůstal a Metoděj se vrátil zpět na Velkou Moravu
Dílo: (ve staroslověnštině)
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu
Paterik – životy svatých otců
Nomokanon – právnický spis pro učence
Zákon sudnyj ljudem – právnický spis pro lid
– žáci Konstantina a Metoděje vypracovali i spisy o životě bratrů – Život Konstantina, Život Metoděje
– po smrti svých učitelů se žáci rozcházejí:
a)na Jih (Bulharsko)
b)na Východ (Kyjevská Rus)
c)do Čech (Sázavský klášter)

– v 10. a 11. století vznikají další staroslověnské texty:
Legenda o sv. Václavu (První staroslověnská legenda o sv. Václavu) – účelem díla bylo oslavit právě zemřelého knížete
Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava (Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu)

Latinská literatura na našem území
– v průběhu 9. a 10. století se psaly zejména staroslověnské texty
– v průběhu 10. století registrujeme nástup literatury latinské – můžeme říct, že 11. století bylo jakýmsi přechodem , kdy vedle sebe v písemnictví existovaly dva jazyky – staroslověnština a latina
– ale konec 11. a celé 12. století již patří latině
– ale již na přelomu 11. a 12. století můžeme sledovat v latinských textech stopy češtiny, která se jako vyspělý, literární jazyk dostává do popředí až ve století 13. a 14.

První latinské texty, vzniklé na našem území:
– 10. – 11. století: Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily (tzv. Kristiánova legenda) – nejvýznamnější dílo doby. Kodex vyšehradský – korunovační evangelistář krále Vratislava
– 12. století- dominují legendy a historiografická literatura: Legendy o sv. Vojtěchovi
Kronika česká – autorem je kanovník pražské kapituly Kosmas
– dělí se do 3 oddílů:
a)Bájná vyprávění starců
b)Hodnověrné zprávy svědků
c)období, ve kterém sám žil
– dílo je vlastenecké, je velice tendenční vůči všem nepřátelům Čechů
– kronika je celkem nepřesná

– Kosmas měl mnohé pokračovatele – Kanovník Vyšehradský, Mnich sázavský, Petr Žitavský (autor Zbraslavské kroniky)

Počátky česky psané literatury na našem území
– zpočátku byla čeština jazykem převážně lidových vrstev
– první písemné projevy češtiny pocházejí z 11. a 12. století – ale jen slova nebo krátká slovní spojení
– dalším, již vyspělejším projevem jsou glosy (poznámky na okraji textu nebo mezi řádky)
– první česká věta pochází z počátku 13. století – je obsažena v zakládací listině litoměřické kapituly
– Písňová tvorba:
Hospodine, pomiluj ny – pochází z 10. století, nejstarší česká duchovní píseň, obsahuje ještě prvky staroslověnštiny, je to typ „kyrie eleison“, sloužila jako hymna
Svatý Václave, vévodo české země – pochází z 12. století, druhá nejstarší česká píseň, byla zpívána jako projev odporu proti útlaku
Buoh všemohúcí – pochází ze 14. století, duchovní píseň
Jezu Kriste, ščedrý kněze – pochází ze 14. století, duchovní píseň
Ostrovská píseň – závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Kunhutina modlitba – závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Závišova píseň – pochází ze 14. století, milostná píseň, má charakter dvorské milostné lyriky
Dřěvo se listem odievá – 14. století, milostná píseň

– přelom 13. a 14. století – čeština je schopná konkurovat latině, nástup češtiny jako kulturního jazyka
– kromě duchovní tvorby se objevuje i tvorba světská – laicizace literatury
Alexandreida – světská epika, je veršovaná, autor vycházel z obou dřívějších zpracování (francouzské a německé), dílo je určeno pro šlechtu, na postavě Alexandra Makedonského je zobrazen ideál soudobého feudálního panovníka
Dalimilova kronika – první kronika v češtině, je veršovaná, je vlastenecká,zařazujeme ji do tzv. demokratického proudu – pro nižší vrstvy
Apokryf o Jidášovi- nekanonizované evangelium, matka vhodí malého Jidáše do vody, protože měla sen, že se její syn stane zhoubou pro lid – Jidáš se po strastiplné cestě životem ocitá v Jeruzalémě, kde je přijat mezi Kristovi učedníky – ale zradí ho za 30 zlatých a nakonec se z výčitek svědomí oběsí na olši

Literatura za vlády Karla IV.
– Čechy jsou středem evropské vzdělanosti
– 1344 – povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
– 1348 – založení Karlovy univerzity
Literatura – literatura tohoto období je velice rozmanitá, vznikají jak legendy, tak literatura odborná, drama, žákovská poezie, satiry
– legendy – snažily se zaujmout zázraky, krvavými scénami nebo obrazem milostného vytržení, stávají se z nich spíše beletristická díla – mají zábavnou funkci
– dva základní typy legend:
a)legendy exkluzivní – Legenda o sv. Kateřině
– stojí na vrcholu středověké evropské poezie
– bohatá symbolika barev – byla mučena a zemřela jako mučednice
– Kateřinu chtěl císař, ale ta pro lásku ke Kristu odmítla
b)legendy demokratické – Legenda o sv. Prokopovi
– bližší lidovým vrstvám
– působení opata Prokopa v Sázavském klášteře

– drama – podkladem pro české drama se staly latinské texty evangelií o událostech spojených s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením
Mastičkář – je zachován jen zlomek, scéna z tržiště, kde 3 Marie nakupují masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo, mastičkářův pomocník Rubín vychvaluje mistrovi masti, ale přitom se jim jen vysmívá, mastičkář Severín, aby dodal svému zboží náležitý lesk, nechává vzkřísit mrtvého Izáka tím, že mu vylije na zadek kvasnice (výsměch středověkým šmelinářům)
– hra je to celkem vulgární, setkáváme se s ostrými vtipy na adresu Židů

– žákovská poezie (vagantská poezie) – byla psána buď latinsky, ale také kombinací dvou jazyků (tzv. makaronská poezie), výsměch různým vrstvám ale i samotným žákům
Píseň veselé chudiny – plná sebeironie, líčí bídu středověkého žákovského života
Podkoní a žák – spor mezi panským služebníkem a žákem –kdo je chudší? – je plný vychloubání, ale nakonec skončí poznáním, že oba se mají stejně špatně a poperou se

– sociální satira – ostrá kritika hospodářských a společenských poměrů
Hradecký rukopis – dělí se do 3 oddílů:
a)Desatero kázanie božie – kárá hříchy proti jednotlivým přikázáním, nejvíce se věnuje přikázání „nepokradeš“ – přirovnání duchovních a šlechty k trubcům, kteří žijí z práce někoho jiného – ale nakonec budou vypuzeni z úlu – první výzva ke společenskému převratu
b)Satiry o řemeslnících a konšelích – odsuzují nepoctivost příslušníků některých povolání (ševci, lazebníci, sládci, konšelé, kováři, řezníci a pekaři)
c)Bajka o lišce a džbánu

– naučná literatura – největší rozkvět právě za Karla IV.
Vita Caroli – latinsky psaný životopis Karla IV.
Glosář, Vokabulář a Bohemář – 3 samostatné slovníky, autorem je Bartoloměj z Chlumce – Kleret (mistr Karlovy univerzity)

Smil Flaška z Pardubic
– příslušník nejvyšší šlechty
– revolta proti králi Václavu IV.
– Dílo:
Nová rada – veršovaná alegorie, zvířátka radí lvovi, jak vládnout (znaky bajky)

Tkadleček – vrcholná skladba české umělecké prózy
– jedná se o spor mezi Neštěstím a mladíkem, kterému vzalo milou – filozofické úvahy
– bývá také interpretován jako střet mezi středověkem a renesancí