Stendhal (Henry Beyle) – Kartouza Parmská 2/2

Po příchodu do Parmy byla vévodkyně uvedena ke dvoru, kde si získala výbornou pozici. Společně pak s hrabětem Moskou vyřešili Fabriziův problém. Fabrizio měl za určitý čas přijít do města jako mladý šlechtic (to jest v modrých punčochách). Měl požádat o audienci u knížete a pak navštívit arcibiskupa. (Hrabě s vévodkyní totiž naplánovali další Fabriziův život. Měl si získat přízeň arcibiskupa a měl se stát knězem a kodjuktorem a později arcibiskupem).
Po nějaký čas žil Fabrizio poklidný život. Občas se jel podívat za matkou a sestrou. Náhle se stala nečekaná věc. Fabrizio se zamiloval. Tou šťastnou byla prostičká divadelní herečka Marietta, na kterou si však dělal nárok jistý Giletti.
Ne jednou došlo mezi ním a Fabriziem ke sporu. I vévodkyně dělala vše proti vztahu Fabrizia k Mariettě, protože žárlila.
Jednou, když Fabrizio řídil práce na vykopávkách hraběte Mosky, zkřížila mu cestu drožka, v níž byl Giletti a Marietta. Giletti hned vyskočil a napadl Fabrizia. Po dlouhém boji Fabrizio Gilettiho zabil, ale byl těžce zrněn. V panice utekl a emigroval do Švýcarska. Tam se dlouho skrýval. Po dobu jeho azylu probíhaly soudy a nakonec ho odsoudily k smrti. Ale na vévodkyniny prosby byl trest snížen na dvanáct let žaláře ve Ferneské věži. Fabriziovy se dlouho dařilo unikat, ale jednoho dne byl v Boloni lstí lapen. Dva dny si pobyl v místním vězení, a pak ho deportovali do Parmy a zavřeli ho do Ferneské věže. Jeho cela byla přímo naproti oknům dcery generála Fabia Contiho, který byl správce Ferneské věže, Klelie Contiové.
Jelikož znala Klélie Fabrizia už z dřívějška, byla velmi udivena, když ho jednoho dne spatřila v okně za mřížemi. Ihned se začali dorozumívat posunky.
Tímto způsobem strávil Fabrizio v vězení 10 měsíců, když mu jednoho dne dala vévodkyně zprávu, že se ho kdosi chystá otrávit, a že mu pomůže utéct. Jeho útěk plánovali celé měsíce. Když přišla vhodná doba, byly Fabriziovy propašovány provázány, stráž byla opita a Fabrizio konečně utekl. Pod hradbami na něj čekala vévodkyně a odvezla ho pryč ze země. Do Švýcarska. Tam strávili dlouhé měsíce.
V Parmě však vládla ponurá nálada. Generál Conti byl rozzloben a kníže těžce nemocen. Po měsíci dostala vévodkyně dopis od hraběte Mosky, že kníže zemřel a že na trůn dosedl jeho syn Ernesto V. Fabrizio a vévodkyně se vrátili zpět do Parmy, bylo zahájeno nové soudní jednání a Fabrizio byl osvobozen.
Klélie se vdala za markýze Crescenzia, její otec vyl vyhnán ze země a Fabrizio se stal arcibiskupem. I přes manželství Klélie s markýzem Crescenziou se s ní Fabrizio stýkal a měli spolu dítě.
Vše končí tak, že Kléliin syn zemře a pár týdnů po něm i Klélie, hrabě Moska se stane premiérem vlády knížete Ernesta V.,kníže je u lidu velmi oblíben, Fabrizio se uchýlí do Kartouzy Parmské, vévodkyně odejde do Rakouska a o rok přežije svého synovce arcibiskupa parmské diecése Fabrizia del Donga.
Hlavní postavy – charakteristika: Fabrizio del Dongo – mladý šlechtic toužící po kariéře ve vojsku, ale to se mu nevyplní, je odsouzen za vraždu, později uteče, je zproštěn viny a nakonec se stane arcibiskupem
hraběnka Gina Mosková (dříve Sanseverinová, Pietranerová, rozená del Dongová) – Fabriziova teta, která ho tiše miluje, pomůže mu ze všech jeho problémů a nakonec ho o rok přežije
hrabě Moska – ministr vnitra v Parmě, který miluje Ginu proto pro ni udělá vše
Vedlejší postavy: Rassi, Lodovico, generál Fabio Conti, Klélie Contiová, Marietta, Giletti
Hlavní myšlenka knihy: Stendhal se snaží přiblížit čtenáři, jak vypadal život ve vyšší společnosti v 19. století a poukazuje na intriky a rozpory mezi šlechtici, které mají kolikrát katastrofické konce.
Můj názor na knihu: Kartouza Parmská je velmi zdařilé dílo, výborně se čte, i když je hrozně dlouhá (má 500 stránek). Z tohoto žánru je to zatím nejzdařilejší kniha, kterou jsem kdy četl a určitě ji doporučím svým známým.